Popisek: Slunce se prodralo mezi mraky
|
Autor: Ondřej Höppner
Proč a k čemu PROTIPROUD
Petr Hájek Napětí narůstá. Nejsme na křižovatce, ale dávno za ní. Jdeme po okraji srázu. Doba je snad jako nikdy dosud těhotná mimořádnými možnostmi – krásnými i děsivými. Někteří tvrdí, že se nic neděje, že to tak bylo vždycky. Mnozí si to nemyslí. Myslí si, že se něco velmi zlého děje. A chtějí s tím něco dělat. Jen nevědí jak.
Dějí se kolem nás zázračné věci: Nad hlavami nám stále častěji a blíže přeletují balvany z našeho vesmírného okolí jako znamení a připomenutí zranitelnosti naší často tak pyšné a lehkomyslné existence. V Rusku je kapitalismus jako břitva. Americkým prezidentem je černý muž oddaný světové socialistické revoluci. Ve Vatikánu po nevídané rezignaci papeže je zvolen další, podle dávného proroctví poslední – a současně jsou papeži oba. Evropa se mění v kamennou říši nesvobody, která ze smrtelné postele volá, že jako nejpokrokovější a nejsvobodnější má právo dominovat světu.
Ty největší věci se však nedějí kolem nás – ale v nás. Stále více lidí si uvědomuje, že se něco zásadního děje, přestože mainstreamová média, politici, vědci a významné osobnosti hlavního proudu ubezpečují, že pokrok vše překoná. Je to jako ve slavné scéně ze Sto roků samoty, románu nobelisty G. G. Márqueze: Cikáni přistávají s létajícím kobercem na návsi, ale plukovník Buendía zavře okenici a svým synům praví: Nevšímejte si toho chlapci, věda to překoná.
Evropu ovládá socialistická revoluce. Aktuálně se nejmenuje Sovětský svaz, ale Evropská unie. Naši kolaboranti na jejím vítězství jako za všech předchozích protektorátů oddaně z existenčního přesvědčení spolupracují, přisáti na struky vlčice obrozené Říše římské.
Někteří jsou jen směšní, z jiných mrazí: Typickým příkladem je někdejší estébák, popřevratový šéf „svobodných“ odborů, dnes z našich daní nemravně luxusně živený europoslanec Richard Falbr. Na sjezdu českých socialistů – pevné součásti evropské socialistické internacionály – pateticky obhajoval krutého revolucionáře, masového vraha-intelektuála Che Guevaru a jeho někdejší i současní soudruzi mu nadšeně aplaudují. Spoléhají se na to, že nikdo už nic o minulosti neví, že paměť mladších generací pohltil nekonečný proud zábavných slov, zvuků a tónů mediálního mainstreamu.
Mnohé proto už ani nenapadne, že jde o nepřímou obhajobu velikánů Stalina, Lenina či Hitlera, ač pocházeli z odlišně nabarvených levicových revolučních líhní. Současní vůdci Evropské unie se k ideovému dědictví nacistů a bolševiků sice výslovně nepřiznávají a Falbrů je ještě poskrovnu, ale nepřímo je vždy měli jako svou inspiraci. Právě proto – komplementárně s ústavně zaručenou svobodou slova – je nacistická či bolševická propaganda oficiálně zakázána a popletení mladí levičáci za pubertální happeningy, písně či obrazy přitažlivého zakázaného ovoce putují do vězení. A myslí si, že jsou hrdinové. A nevědí, že jimi, v jiném smyslu slova než by si přáli, skutečně jsou.
Nikoli náhodou je šéfem „evropské vlády“ již dlouhý čas bývalý portugalský komunista a maoista José Barroso. Nikoli náhodou na pozvání zastupujícího říšského protektora právě vztyčil vlajku s pěticípými hvězdami nad Pražským hradem. Protektorát Böhmen und Mähren tím dal najevo, že je opět loajální součástí Říše. Nikoli náhodou se tak stalo jen několik týdnů poté, co Hrad opustil „velezrádný“ prezident Václav Klaus.
Všechno tohle je už dávno jasné každému jen trochu vnímavému občanu – pokud se cítí být dědicem našeho starobylého českého státu. Radují se naopak ti, pro něž nejde o dědictví, ale o zátěž. Pro které je pouze DNES, a proto včerejšek je jim jen obtížným smetím. Zmanipulováni netuší, že bez kotvy v minulém budou již zítra pouze vyděšenými a nic nechápajícími poslušnými otroky mocných majitelů „šťastných zítřků“, Světové vlády.
Soustrojí unijní říšské propagandy se sice točí jako nikdy předtím, ale realita už občas skrze potrhané kulisy prosvítá. Mediální továrny proto vyrábějí přitažlivě barevné záplaty. Probleskující všeobecnou Krizi přelepí místní Korupcí. Mnozí šťastně vydechnou, že nalezli příčinu a původce všech nezdarů. A volají po ještě lépe utajených kamerách, výkonnějších mikrofonech, po dalších nelegálních nahrávkách politiků, úředníků a podnikatelů, po veřejně provozovaných soudních procesech, v nichž nejde o hledání spravedlnosti, ale mediální hody pro nejnižší lidské pudy. A pak nadšení z veřejných poprav – ať již z dílny mediálních lynčů či svérázných soudců – rychlokvašených hvězd showbyznysu – nebere konce. A spravedlivě rozhořčený zmanipulovaný dav se neptá, komu zvoní hrana, protože netuší, že jako vždy zvoní jemu.
Mnozí si však již připouštíme, že „všechno je jinak“. A přece většinově mlčíme, nebo opatrně nadáváme – a chodíme volit, koho nám nadiktují média. Ale protože je zjevné, že takhle to už zase donekonečna nepůjde, Janečkové a Babišové utrácejí stamilióny, aby rychle vytvořili „prozatímní“ superkulisu, která je vynese mezi kormidelníky: My jsme Nová (r)evoluce, „za námi spějte, nám ruku dejte vždyť vpřed s námi máte jít!“ Dělají to však zatím tak neslýchaně hloupě, že mainstreamová média je raději nepodporují. To se ovšem brzy může změnit – například už ve chvíli, kdy multi-národnostní lidumilný pekař Jan Marhoul, známý pod přezdívkou Babiš, koupí od Ringierů Blesk, Reflex a další tiskové či elektronické nosiče pro staré ideologie v inovovaném obalu.
To vše jsou ale také jen symptomy. Jde o něco mnohem vážnějšího, celistvějšího a nebezpečnějšího. Organismus je nemocný na daleko hlubší rovině: v duši. Proto je opět mnoho povolaných, málo vyvolených. Slova těch, kteří mlčí, proti slovům těch, kteří mluví, zpívají, hrají a moderují, ač jsou němí. Vytvářejí své opusy pro zábavu a poučení těm, kteří už ani netuší, že mají oči, ale nevidí, a uši, jimiž neslyší.
Proti tomuto veletoku lží, polopravd, mystifikací, manipulací a velkovýrobě umělé virtuální reality vzniká PROTIPROUD.
Kromě všeho ostatního také jako podpora a nabídka pro různé osamělé, ač často průzračně čisté a hodnotné původce praménků informací, myšlení a zkušeností, dosud však v elektronickém moři izolovaných či známých jen malému okruhu blízkých.
Proč a k čemu je PROTIPROUD zjistíte ZDE
Jak se orientovat v Protiproudu zjistíte ZDE
Tagy článku