Prahou prošel homosexualistický Pochod Pýchy. V jeho čele, tak jako zatím pokaždé, kráčela asi třicítka diplomatů z americké ambasády. Aby nebylo pochyby, kde má toto politické hnutí – jedna z paží Nového světového řádu – svůj hlavní stan. Slova o tom, že jde o nepřijatelné vměšování do vnitřních záležitostí naší země, jsou zcela zbytečná. V Českém rozhlasu to v duelu s homosexualistickým aktivistou tento týden velmi dobře popsal i Michal Semín z Akce D.O.S.T. Stejně jako konstatování, že diplomaté by měli být vůči dění v hostitelské zemi politicky přísně neutrální. To by snad platilo, kdyby naše republika byla suverénem na svém území. Což nejpozději od vstupu do „americko-německé“ Evropské unie, respektive schválení Lisabonské smlouvy, je ovšem čirá utopie.
Homosexualismus avantgarda pokroku
Na druhou stranu nejde o nic, co bychom neznali. Ve čtyřech desetiletích po únoru 1948, které ukončil státní převrat před pětadvaceti lety, chodili stejně tak Prahou v podobných průvodech diplomaté z ambasády Sovětského svazu. Rozdíl v tom není téměř žádný. Jak tehdy, tak dnes, šlo o oslavu zvrhlé ideologie. Bolševici jen nezašli tak daleko, aby si za předmět posvátného uctívání zvolili nechutnou sexuální deviaci.
Jistě není náhodou, že na praporci pod kterým se obránci pomníku svatého Václava sešli, je vyobrazena právě Panna Marie Rynecká, ochránkyně Prahy
Mezinárodní dělnické hnutí a oslavy Svátku práce byly samozřejmě také pouze zástěrkou k vyjádření, že jsme kolonií světové velmoci – tehdy to byla sovětská Moskva, dnes socialistický Obamův Washington. Jinak skoro jako přes kopírák – a ono to tak skutečně je. A v tomto smyslu je dobré, že to i ti dnešní vládci dávají krásou nechtěného veřejně najevo: Tehdy jako dnes také jely ulicemi „alegorické vozy“ a na plakátech také nesli účastníci portréty politiků.
V něčem to „tehdy“ bylo ale přece jen přirozenější. Přinejmenším se člověku nemusel zvedat žaludek při pohledu na často více než jen polonahé nešťastníky, na vzájemně se olizující mužské či ženské páry, nebo na zdrogované potenciální či skutečné nositele smrtelných pohlavních nemocí. Američtí soudruzi diplomaté jsou v tomhle prostě ještě pokrokovější než jejich předchůdci.
Čtěte ZDE: Duo Dienstbier-Šabatová a „tma o polednách“: Ubrání konzervativci pomník svatého Václava před znesvěcením homosexuály? Bolševické rodinné klany nám opět vládnou
Čtěte ZDE: Pýcha předchází pád: Festival mouřenínů Nového světového řádu. Český vklad: robot a buzerant. V Doněcku a v Gaze „osa“ vraždí, v Praze vyzývá tolerovat zlo
Duhové revoluční gardy NWO
Jedna rozdílná věc však přece jen stojí za pozornost: Komunisté prováděli své Pochody hrdosti pod pěticípou hvězdou – známým zednářským symbolem obarveným do krvava. Euro-americké veřejně provozované homosexualistické orgie se odehrávají pod znakem duhy. Symbol je to také víc než výmluvný, starozákonní: Když Bůh zničil lidstvo potopou, protože bylo zcela demoralizované a kromě jiných nemravností se oddávalo právě také sodomii, tedy „stejnopohlavním“ vztahům, jak se dnes orwellovsky říká, zachránil Stvořitel pouze Noeho a jeho rodinu.
Když vody potopy opadly, objevila se na nebi duha: Znamení smlouvy, že Bůh příště, pokud by lidstvo opět propadlo podobné demoralizaci, již je nezničí vodami. Jestli na to homosexualisté však chtějí spoléhat, mýlí se. V evangeliu svatého Petra stojí, že tentokrát Bůh použije oheň. Ve světle válečných požárů, které stále více zachvacují svět, pozoruhodná předpověď...
Česká společnost je sice ve své většině biblických poselství již „příkladně“ neznalá, a proto také „příkladně“ lhostejná ke všem projevům úpadku západní civilizace, přesto se to naštěstí ještě netýká úplně každého. Pořád jsou mezi námi lidé, kteří si uvědomují, že akce jako Prague Pride nejsou jen „karnevalovým skotačením“ revolučních gard Nového světového řádu, ale že také vědomě urážejí Boha a jeho svaté. Zvláště, jde-li o hlavního světce českého národa – svatého Václava, od jehož pomníku homosexualistická demonstrace pod záštitou primátora Prahy Hudečka (TOP 09) startovala.
"Svatováclavská legie" obstála
Těm, kterým není jedno, co se pod „ukradeným“ znamením duhy v Praze odehrává, se podařilo alespoň ubránit pomník svatého Václava před znesvěcením homosexuály. Hodinu před polednem se u pomníku ochránce Českých a moravských zemí sešla různorodá společnost obránců tradičních hodnot. Kromě konzervativních katolíků s praporem Panny Marie Rynecké, jsme zde mohli vidět i početnou skupinu evangelíků, nebo aktivisty z iniciativy D.O.S.T., kteří spolu s dalšími vlastenci vytvořili kolem modlících se křesťanů neproniknutelný val, který vzdoroval snaze agresivních homosexuálů proniknout k pomníku.
Zhruba stovka obránců tvořila pestrou směs od národních radikálů až po umírněné konzervativce. Při modlitbách se pravidelně střídali zástupci katolíků a evangelíků a jednotlivé bloky byly doprovázeny náboženskými písněmi. Homosexuálové byli odhodlaností vlastenců nemile zaskočeni. Pokoušeli se několikrát prorazit pevný val obránců, a když se jim to nepodařilo, častovali alespoň přítomné křesťany a vlastence vulgárními výrazy. Z toho ovšem žádná televize záběry neudělala.
Přesila tisíců homosexuálů proti stovce obránců pomníku nakonec nebyla „dětem tmy“ nic platná. Čím usilovněji se obránci modlili, tím zběsilejší reakce to u „prajdistů,“ vyvolávalo. „Svatováclavská legie“ tedy v této zkoušce obstála. Obránci opustili svá místa až poté, co se průvod zmanipulovaných deviantních nešťastníků a jejich heterosexuálních „pokrokových přátel“ vydal pod vedením americké ambasády přes Příkopy a Náměstí republiky na Letnou, kde „bakchanálie“ měly pokračovat až do pozdních nočních hodin.
Odhodlání Národní demokracie
Po cestě je ale čekalo jedno nepříjemné překvapení, vlastně v našem hlavním městě premiérové. Skupina složená převážně ze členů Národní demokracie jim zablokovala u nemocnice na Františku cestu. Zhruba 15 aktivistů se statečně posadilo na silnici proti tisícům „duhových“, a celý průvod tak na nějaký čas zastavili. Policejní těžkooděnci přítomné vyzývali k uvolnění cesty. Přítomní pod vedením předsedy Národní demokracie Adama B. Bartoše to ale mlčky odmítli. Policie je tedy za nadšeného aplausu deviantů násilím odvlekla do připravených policejních antonů.
Blokáda u nemocnice na Františku
K zatýkání dalších odpůrců docházelo po celé trase až na Letnou, kde policejní „robocopové“ zasahovali i na schodech vedoucích k bývalému Stalinovu pomníku. Není lepší a příznačnější místo, které si pro cíl své cesty mohli homosexualističtí vůdcové zvolit. Lze konstatovat, že letošní protesty byly zatím nejodhodlanější za uplynulé čtyři roky. Nejde jen o pestrou společnost, tentokrát bez nadsázky vpravdě občanskou, která se dokázala homosexualistům postavit, ale především o míru odhodlání a neústupnosti zastánců tradičních hodnot.
Předseda Národní demokracie Adam B. Bartoš zatčen policií
Jistě není náhodou, že na praporci, pod kterým se obránci pomníku svatého Václava sešli, je vyobrazena právě Panna Marie Rynecká, ochránkyně Prahy. Deskový gotický obraz se svatou Pannou byl umístěn v dutině soklu strženého mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Obraz Panny Marie Rynecké je z největší pravděpodobností asi z r. 1410. A právě u něj se Pražané modlili v době švédského obléhání. Obraz nosil zavěšený na prsou i tehdejší „zpátečnický“ pražský primátor Turek, který se osobně účastnil bojů na těch nejohroženějších místech. Soudruh Hudeček měl ještě mužné předchůdce. A dá-li Bůh, bude mít jednou i stejně mužné následovníky, kteří z našeho hlavního města tohle smetí vymetou.
Tagy článku