V první části příběhu jsme se dostali do doby zhruba rok před „listopadem“, kdy mladý právník, kterého se pokoušela StB nejprve neúspěšně naverbovat a pak zavraždit, byl ke svému překvapení a za podivných okolností pozván ke stáži do Spojených států. Vše bylo o to záhadnější, že studium v zemi největšího nepřítele sovětského režimu se uskutečnilo navzdory naší tehdejší tajné službě, československé Státní bezpečnosti.
Čtěte ZDE: Všechno bylo jinak, říká svědek z Ameriky 1989: „Tady se projednají změny“. Komu sloužil Gorbačovův Jakovlev? Co věděl Pěchota o operaci Listopad? A věštecká rada na závěr
V části druhé jsme sledovali tohoto mladého vědce při jeho „stáži“ ve Washingtonu, kde kromě jiného dostal mnohá pozoruhodná pozvání: také na seminář, kde se probírala pro něj šokující budoucnost jeho vlastní země. Byl rovněž svědkem setkání špiček americké politiky s Alexandrem Jakovlevem, pravou rukou Michaila Gorbačova, ale „nabídky ke spolupráci“ odmítl v Americe, stejně jako předtím doma. Třetí částí své vzpomínání uzavírá. A otevírá tak mnohé další otázky, které se při současných oslavách „vítězného listopadu“ asi v České televizi probírat nebudou:
Čtěte ZDE: Listopad 1989: Všechno bylo jinak. Proč studium v USA organizovala STB? Sametový převrat v Praze se připravoval za mořem? Svědek se po čtvrt století rozhodl promluvit
Mozaika, skládaná 25 let
Jakovlev odletěl, sovětská vlajka z Columbie zmizela, já jsem pokračoval ve stáži a občas, jako dříve, jsem promluvil s panem Pěchotou.
Na Columbii jsem se vrátil v roce 1996, jen na čtrnáctidenní pobyt. Pěchota mne přátelsky uvítal. Na můj dotaz, proč se nevrátil do „osvobozené“ Prahy, odvětil, že pokud v ní budou takoví tupci jako Benda, tak nikdy. Společně jsme pak přitakali názoru, že Američané nás ponechali na pospas Německu. „A to je o důvod víc,“ mínil Pěchota, kterého bylo možné občas slyšet v českém rozhlasovém éteru relativně objektivně komentovat dění v USA, a to až do jeho smrti v roce 2005. Jeho syn se se mnou sešel o rok později v Praze, když hledal klientelu pro svou newyorskou advokátní kancelář.
Několik zážitků z jara 1989, v nichž narážím na Alexandera Jakovleva, jsem si vybavoval a promýšlel řadu let až po návratu z USA. Zapadají do mozaiky informací o listopadovém převratu, které jsem za právě uplynulých 25 let získal.
Tak především – proč se v dubnu 1989 sešli na SIA, sídle Brzezinského, Kissingera, Henkina a spol., americký velvyslanec v SSSR s Gorbačovovým „alter ego“ Jakovlevem? Vyvíjet tlak na „Gorbiho“, aby se SSSR stáhl ze zemí, které tvořily „nárazníkové pásmo“ mezi ním a státy v západní Evropě, kde mají Američané svoje základny?
Matlock neustále zdůrazňoval, že kapitalismus musí zvítězit na celém světě, a že by Gorbačov měl v sovětských satelitech dosavadní režim razantně uvolnit. Bylo to jen jeho soukromé přání, nebo to byl vlastní cíl jednání, které v New Yorku Matlock s Jakovlevem vedli?
Čtěte ZDE: Petr Hájek: Havel a „disidenti“ byli pokrytci. O 11. září jsem psal dřív, než to spustili. Zázračná křižovatka svobody Uprostřed Nikde. O Květech, Reflexu a velké mediální krádeži
Proč se Sovětský svaz vzdal bez boje?
Jestliže by šlo o to prvé, tak by Wendy Luersová nemusela naléhat, aby Amerika na Gorbačova nespěchala s tlakem na mocenské změny v sovětských satelitech.
A proč se o tom Luersová vůbec bavila? Protože stejně jako Pěchota věděla, že se s námi „na podzim otřese dům“, dojde k převratu, o jehož přípravě, průběhu a parametrech se muselo během jednání Matlocka s Jakovlevem také jednat?
O jakém jednání však mluvíme?
Kdy v dějinách se nějaká mocnost bez donucení a v relativně dobré vojenské kondici iniciativně vzdala soupeři bez boje? Kdo byl vlastně Jakovlev? Skutečný zástupce zájmů supervelmoci, kterou reprezentoval? Podle ruských pramenů „v srpnu 1968 v Praze koordinoval propagandistické zajištění intervence zemí Varšavské smlouvy“. Snad proto mu na Wikipedii vylepšili „kádrový profil“ informací, že „při rozhovoru s Brežněvem protestoval proti odstavení Dubčeka“. A dále píší, že byl v roce 1973 odvolán ze stranických funkcí a na 10 let poslán do Kanady jako velvyslanec SSSR. To ale odporuje ruským pramenům, podle nichž byl v letech 1971 – 1976 členem všemocné Ústřední revizní komise ÚV KSSS.
Ostatně Sověti posílali nespolehlivé na Sibiř, nikoli do Kanady…
Dvojitý agent?
Vadim Andrjuchin ve stati ze 17. 12. 2011 „Hlavní ideolog perestrojky Jakovlev americkým agentem?“(novdelo.ru) o něm přináší informace, které v mnohém potvrzují moje starší domněnky.
Především - co přimělo odchovance stalinského fanatika Suslova změnit se z Brežněvova emisara, propagandisticky zaštiťujícího sovětskou invazi v ČSSR, až do roku 1976 člena obávané Kontrolní a revizní komise ÚV KSSS, náhle a bez příčiny v likvidátora KSSS a SSSR ?
Všem, kteří mně začnou obviňovat z konspiračních výmyslů, doporučuji si v Ústavu pro studium totalitních režimů vyhledat práci jejího bývalého ředitele Pavla Žáčka. Zmiňuje v ní existenci dokumentů, podle nichž měl Gorbačov alternativní plán: Silou zasáhnout proti vedení KSČ a ČSSR, kdyby se postavilo proti „sametové revoluci“.
Andrjuchin uvádí, že Andropov, ještě jako šéf KGB na zasedání politbyra koncem sedmdesátých let požadoval, jeho odvolání z postu velvyslance v Kanadě a to pod jakoukoli záminkou. Proč?
Zpravodajci KGB po jeho nástupu do funkce v r. 1973 hlásili, že podle jejich britského rezidenta Jakovlev „pracuje pro ně“. KGB časem také zjistila, že vlastní majetek, který nemohl nabýt z příjmů velvyslance. A také, že se bez vědomí ministerstva zahraničí a rozvědky tajně schází se západními politiky. Andropov proti Suslovově námitce, že velvyslance nejmenuje a neodvolává KGB ale strana, neuspěl.
Nástup vesnického sekretáře nové doby
Jako šéf KGB skončil v roce 1982. Když 10. 11. 1982 zemřel Leonid Brežněv, o čtyři dny později jeho funkci převzal – byl však již vážně nemocný. Kolem umírajícího Andropova, o němž po několika měsících od zvolení nebyla k dispozici jediná zpráva, se vytvořilo „perspektivní vedení KSSS“, vesměs funkcionářů Brežněvovy garnitury. Mezi jeho členy se objevil i tajemník ÚV KSSS pro zemědělství Michail Gorbačov.
Jakovlev jej v květnu 1983 pozval do Kanady. Zorganizoval pro něj řadu setkání, mj. s kanadským premiérem Pierrem Trudeauem, který měl blízko k jeho pozdějším „podporovatelům“, prezidentu Reaganovi a premiérce Thatcherové. A jak známo Brzezinští a Kissingerové vždy snili o dobytí Kremlu spojencem „zevnitř“.
Pomohl jim v tomto směru Jakovlev?
Pokud ano, tak pouze tím, že do jejich tenat přivedl prostomyslného, upovídaného a ješitného vesnického sekretáře Gorbačova? Gorbačov po příletu z Kanady vehementně požadoval Jakovlevův okamžitý návrat do Moskvy. Proč a za jakým účelem?
Čtěte ZDE: 26. prosince 1991 zanikl Sovětský svaz. Výroční úvaha: Měli Gorbačov a Havel ve své vizi postkomunistického světa něco společného? Víc, než si myslíme...
Gorbačovův mozek
Odpověď lze odvodit z faktu, že se Jakovlev promptně vrátil, aby se stal ředitelem „Ústavu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů AV SSSR“. A z tohoto „think-tanku“ začal již jako „akademik Jakovlev“ radit „zemědělskému tajemníkovi Gorbimu“. Stal se jeho mozkem.
Andropov byl tou dobou již na pravdě Boží, a s ním i jeho podezření proti Jakovlevovi, jenž se stal poslancem Nejvyššího sovětu SSSR. Po 11. 3. 1985, kdy se Gorbačov, málem ještě během návštěvy v Británii, stává generálním tajemníkem KSSS, Jakovlevovo mocenské postavení raketově posiluje.
Ačkoli tajemníkem pro ideologii (v hierarchii KSSS post číslo dvě) byl v letech 1985 – 1988 Jegor Ligačov, fakticky se jím stal po Gorbačovově nástupu Jakovlev. Nikoli „Gorbi“, ale právě Jakovlev vymýšlí glasnosť, perestrojku, novou éru. Pojmy, které po něm generální tajemník pak jen papouškuje a tak masivně a rychle rozkládá nemotorný sovětský kolos.
Gorbačov sice jmenoval v roce 1985 Jakovleva vedoucím oddělení propagandy ÚV KSSS, avšak do politbyra jej nechal zvolit až v roce 1987. Jak se tedy mohlo stát, že z hlediska hierarchie aparátu KSSS subalterní funkcionář Jakovlev určoval obsah ideologie v SSSR, a tudíž směr vnitřní i zahraniční politiky?
Umožnil mu to generální tajemník. Ale proč? Proč se stal jeho mozkem?
Veřejná věc tajných služeb
Dne 1. 10. 1988 se předsedou KGB stal generálplukovník Vladimir Krjučkov. Jako horlivý úředník údajně předložil Gorbačovovi důkazy, že Jakovlev byl během stáže na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v roce 1959 získán pro špionáž. Jak to Krjučkov po odchodu na penzi v ruském tisku mnohokrát opakoval, Gorbačov jeho udání odbyl, že je Jakovlev pro perestrojku nepostradatelný…
Vybavuji si profesora Pěchotu, jak mně na jaře 1989 ve své kanceláři výkonného ředitele práv Kolumbijské university spiklenecky naznačil totéž, možná ve stejné době jako šéf sovětské tajné služby velkému Gorbačovovi…
Všem, kteří mně začnou obviňovat z konspiračních výmyslů, doporučuji si v Ústavu pro studium totalitních režimů vyhledat práci jejího bývalého ředitele Pavla Žáčka. Zmiňuje v ní existenci dokumentů, podle nichž měl Gorbačov alternativní plán: Silou zasáhnout proti vedení KSČ a ČSSR, kdyby se postavilo proti „sametové revoluci“.
Nebylo to všechno s tou naší slavnou „spontánní“ listopadovou revolucí přece jen trochu jinak?
Tagy článku