Manipulace hledá nové cesty: Za vše může Tonda Blaník. Satira v éře „Charlie“ otevřenost jen předstírá. Zachrání nás černý Marx z Washingtonu? Hodně vousaté spiknutí
David Hibsch se zamýšlí nad českým seriálem, který se tváří jako „natvrdo“ kritický, což v současné „Hebdo diskusi“ o metodách a limitech takzvané satiry je aktuální problém
Metody manipulace s lidskou duší nebyly nikdy tak promyšlené, psychologicky vytříbené a plošně používané jako dnes. Televizní oko svítí dlouho do noci a betonová šeď sídlišť doslova tone v pulzujícím namodralém přísvitu. Televizní éra sice poněkud stagnuje, ale internet ji dokonale supluje.
Někdy v době prezidentských voleb, se objevil na portálu stream.cz seriál na politické téma s téměř vlasteneckým názvem KANCELÁŘ BLANÍK. Sám jsem o něm dlouho nevěděl, dokud mě na něj neupozornili přátelé, tvrdíce, že je geniální. Odchován politickou satirou J. Wericha, M. Horníčka, M. Šimka a britským seriálem Jistě, pane ministře a pane premiére, nelenil jsem a tento „zázrak“ vyhledal.
Výchova před kavárnou
Seriálu vtip občas vskutku nechybí, byť nejsem zvyklý smát se jen pro vulgární slovník. Překvapivé však je, že v jednotlivých „kauzách“, které produkuje a zároveň řeší Tonda Blaník, jsou užívána jména konkrétních lidí z veřejného života. Zvláštní, když si vzpomeneme na různé případy se soudní dohrou. Zřejmě tedy jde o projekt „shora posvěcený“. Pokud ne, už by se noviny dávno plnily příhodami ze soudních síní, zvlášť když v seriálu padají i jména státních zástupců.
Mediokracii jde samozřejmě o důvěru duší, protože o tom je celá hra. Mediokraté ovšem pochopili, že ztrácejí důvěryhodnost. Proto vůči konspiračně založenému pohledu mnohých občanů ČR na současný veřejný život postaví svou vlastní konspirační vizi.
Při zhlédnutí závěrečných titulků však člověk pochopí, že tvůrčí skupina je tak slita svěcenou vodu havlistické kavárny, že jim ze šosu přímo crčí. Jde o samá „esa“ filmového průmyslu, který již mnoho let formuje veřejné mínění, aby každý občan této země „věděl“ jací my vlastně jsme a kdo je ten lepší, než my. Z tohoto trendu seriál nevybočuje. Tvůrci nezapřou své mecenáše, ale především vztah k naší zemi a lidem v ní.
Pátá kolona kontrarevoluce
Na první pohled se seriál tváří bezmála kontrarevolučně. Vždyť od úmrtí Miroslava Šimka v mediálním prostoru politická satira neexistuje, tudíž bylo třeba vyplnit díru na trhu a správně formovat veřejnost. V toku příhod Tondy Blaníka divák snadno podlehne dojmu, že tvůrci přistupují ke každé jmenované osobě stejným způsobem. Skoro se zdá, jakoby „spravedlivě“ rozkrývali vazby mezi osobami veřejného života. Mnohý manipulovaný člověk si řekne: konečně nám někdo ukazuje jak ta naše česká politika a byznys „skutečně“ funguje.
Jestliže ovšem mají posvěcení užívat pravá jména politiků, byznysmenů či státních zástupců, je to vůbec uvěřitelné? Samozřejmě, že není. Tak o co tady jde? Mediokrati samozřejmě pochopili dobu a vzhledem k absenci páteře se ji umí přizpůsobit a něco z toho vždy vytřískat. Pochopili, že lidé nejsou klasickými prostředky mediokracie tak snadno ovladatelní, jak se donedávna zdálo. Zvolili jsme přece špatného kandidáta na prezidenta a k Rusku rovněž nemáme dostatečně vyvinutý odpor, jako třeba válkychtiví Poláci.
Lidé si skrze alternativní zdroje informací leccos srovnávají či ověřují a je zřejmě odzvonilo tzv. solidní tištěným novinám a časopisům dokonce i veřejnoprávní televizi a rozhlasu. Vnímají, že frčí tzv. alternativní pohled na svět a důvěryhodnost klasických mediálních korporací se pohybuje v červených číslech. Tudíž i oni potřebují vypadat alternativně, neřkuli protiproudně. Vzhledem k tomu, že jsou pevnou součástí mediálních korporací, byznysu a nepolitické politiky, v níž se vytratil rozdíl mezi ideály pravice a levice, mohou si tuto image dovolit.
Čtěte ZDE: Kampaň amerických neokonů vůči islámistům je pokryteckou hrou. USA poslala ke dnu sekulární vlády Iráku, Maroka, Egypta. Izraeli vyhovuje, že je vnímán jako oběť
Teorie vousatého spiknutí
Žijeme v časech, kdy začíná dominovat tzv. konspirační pohled na společnost a události. Konspirace samozřejmě existuje, protože smluvit se na něčem a proti něčemu v zájmu čehosi, to pramení z lidské povahy. Je to vlastně jen projev lidské snahy rozlišovat a hledat souvislost, aby z logiky pak vyplynul vysoce pravděpodobný závěr. Základem takového přístupu je samozřejmě zkušenost člověka, že sice můžeme důvěřovat, ale je třeba i prověřovat.
Mediokracii jde samozřejmě o důvěru duší, protože o tom je celá hra. Mediokraté ovšem pochopili, že ztrácejí důvěryhodnost. Proto vůči konspiračně založenému pohledu mnohých občanů ČR na současný veřejný život postaví svou vlastní konspirační vizi. Sofistikovaný koktejl polopravd a psychologických gagů. Částečně přiznají, že takhle to nějak skutečně funguje, ale obraz poskládají tak, aby na vlně výsměchu – vždyť černý humor Češi rádi – nejen ukázali na domnělého viníka, ale zároveň se zhostili role spasitelů.
Takže milí Češi, Moravané a Slezané, za všechno tady může Tonda Blaník. A proč se jmenuje zrovna Blaník? Aby vám došlo, že Tonda je prototypem Čecha. Co nám tím říkají? Že co Čech to nějaký Tonda, a protože vědí, že v hospodách sedí mnoho nespojených mudrlantů se stavem této země, tak bude Tonda za sympaťáka, který nám přece otevírá oči. Vlastně ty oči nám otevírají tvůrci seriálu a jejich mecenáši.
Závěr je prostý: Češi, potřebujete zachránit od sebe samých. A kdo Vás zachrání? Přece pravda a láska, věčný Havel a rada moudrých z Eurosojuzu. A černý Marx z Washingtonu. Protože sami si nejste schopni vládnout ve své zemi – a když, tak to vždycky jen „poděláte“ jako s tím Zemanem.
Skutečně chceme věřit (či již dokonce věříme) této „teorii“ jednoho už hodně vousatého spiknutí?
Tagy článku