Svobodní zednáři a jejich vraždy: Dějiny plné zrádných úkladů a vydírání. Dva císaři a korunní princ. Svět bez svobody a lidské důstojnosti. Padla jim za oběť i Sissi? Stop řekl až císař František I.
Redakce Protiproud přináší druhou část sedmidílného dokumentu předního znalce svobodného zednářství Fridricha Wichtla, který dokazuje, že za politickými vraždami, které měnily moderní svět, stojí právě tato tajná společnost
Před týdnem jsme přinesli první část seriálu o vraždách, do nichž byli zapleteni svobodní zednáři. Není to proto, že bychom došli k závěru, že na stránkách Protiproudu chybí „černá kronika“. Příběhy, orámované vraždami z rukou zednářů mají i jiný, podstatně důležitější kontext, než pouze kriminální. Odstraňování nepohodlných osob je totiž jedním z důležitých prostředků této tajné společnosti, jež užívá pro dosažení svého hlavního cíle: globální vlády, jíž bude podřízen celý svět. Svět, v němž budeme zbaveni svobody a lidské důstojnosti.
V prvním díle jsme si připomněli roli, kterou svobodní zednáři sehráli organizací sarajevského atentátu a vyvoláním první světové války.
Čtěte ZDE: Spolčení k ovládnutí světa: Tajná organizace svobodných zednářů je stále realitou. Jejich vraždy měnily moderní svět. Zednářský atentát spustil první „průmyslové vraždění“ na světě
Dnes nám Fridrich Wichtl ukáže,, v jakém rozsahu proniklo svobodné zednářství do nejvyšších pater habsbursko-lotrinské dynastie. Málokdo ví, že císař Leopold II. byl zednáři otráven, nebo že za sebevraždou následníka trůnu Rudolfa Habsburského nestála nešťastná láska...
Princ Rudolf nezemřel pro lásku
Bratr císaře Františka Josefa I. velkovévoda Max, pozdější mexický císař, byl v roce 1867 odsouzen „válečným soudem“ mexických povstalců k smrti. Do rukou svých nepřátel upadl zradou. V jejich čele stál svobodný zednář vysokého stupně Benito Juarez, který se stal po Maxově popravě prezidentem Mexika.
Také sebevražda korunního prince Rudolfa je dílem svobodných zednářů. Korunní princ Rudolf byl po své cestě kolem světa uveden do svobodného zednářství princem Waleským, pozdějším králem Edvardem VII. Anglickým. Později se stal členem maďarské velké lóže. U příležitosti loveckého výletu do Sedmihradska byl hostem hraběte Telekiho, rovněž svobodného zednáře. Shromáždila se tam větší lovecká společnost. Při pitce šampaňského předložili korunnímu princi spis, ve kterém se měl zavázat ke svému vystoupení za nezávislost Maďarska. Podnapilý korunní princ, který si již nebyl vědom dosahu svého jednání, tuto listinu podepsal.
Později se zdráhal splnit slib vylákaný na něm v opilosti, a k plánovanému státnímu puči, ve kterém měl sám získat maďarskou korunu a velkovévoda toskánský rakouské císařství, nedošlo. Zednáři ale trvali na svém dokumentu a dohnali korunního prince k smrti. Rudolfova sebevražda nebyla ničím jiným než skutkem zoufalství slabého a bezbranného člověka, který nevěděl, jak se z této situace dostat. A tragická láska s baronkou Mary Vetserovou? To byl víceméně náhodný průvodní jev, v žádném případě se nejednalo o příčinu jeho činu.
Velkovévoda Johann Toskánský poté, co státní puč definitivně ztroskotal, odložil všechny své tituly a hodnosti a jako obyčejný Johann Orth odešel dobrovolně do vyhnanství, aby tak unikl léčkám svobodných zednářů. Poslední nezúčastněný svědek, lesník Wolf, který musel svého času přísahat, že uchová mlčení až do hrobu, byl zavražděn v červenci 1919. Kdo byl vrahem? Podle sdělení novin „Agramer Tagblatt“ to byli – bosenští lupiči. Co chtěli uloupit u ubohého starého muže za cennosti, zůstává ovšem hádankou…
Padla za oběť i Sissi?
Zda také zavraždění císařovny Alžběty („Sissi“) bylo dílem svobodných zednářů, kterým chtěli uštědřit ránu císaři Františku Josefu I., zůstává zatím nejasné. Skutečností je, že vrah Luigi Lucheni byl anarchistou. Skutečností také je, že anarchisté byli nezřídka používáni k podobným činům svobodnými zednáři, jako např. anarchista Pressi, který v roce 1902 zavraždil v Monze italského krále Umberta II.
Jen zběžně zmíním některá další podivná úmrtí v habsbursko-lotrinském rodu: Manžel císařovny Marie Terezie, František Lotrinský, byl svobodným zednářem; zemřel náhle 18. srpna 1765 v Innsbrucku. Josef II., velký lidový císař, byl kabalistickým zednářem a za své poradce měl takřka výhradně svobodné zednáře. Přesto se cítil nucen proti zednářům ostře vystoupit. V Belgii, která onehdy náležela k Rakousku, nechal zavřít zednářské lóže kvůli politickým pletichám, v Rakousku počet lóží omezil a v jednom císařském rukopise se příležitostně zmiňoval o „kejklích“ svých spolubratrů.
Zednáři sami o sobě - tvář určená veřejnosti
Jeho bratr a následník, císař Leopold II., byl rovněž svobodným zednářem, byl však včas varován a příslušně poučen; právě se chystal rázně zatočit s některými zednářskými spolky, když tu náhle, v nejlepším věku, zemřel na následky otravy. Jeho vrahem byl bratr Colombe, také svobodný zednář, naverbován k tomuto činu francouzskou jakobínskou vládou. Ve stejném měsíci tohoto roku byl svobodným zednářem Jakubem Anckarströmem zavražděn i švédský král Gustav III. (16. března 1792).
Zákaz svobodného zednářství přišel pozdě
Syn a následník císaře Leopolda, císař František I., byl tak přesvědčen o nebezpečnosti zednářů, že brzy po svém nástupu na trůn vydal edikt, který potlačoval svobodné zednářství v celém Rakousku. Jak nutným tento zákaz byl, vyplývá ze spiknutí bratří Hebenstreita, Prandstättera, de Riedla, Martinoviče a dalších: císař měl být přepaden, zajatci osvobozeni a část Vídně zapálena. Současně bylo v Innsbrucku odhaleno protivládní spiknutí, jehož strůjci byli rovněž příslušníci lóží. Od této doby bylo svobodné zednářství v Rakousku zakázáno. I přes tento zákaz však bylo pod pláštíkem „humanitárního spolku“ policejně trpěno. Na veřejnost otevřeně vystoupili až po pádu monarchie v roce 1918.
Tagy článku