Co je průzkum bojem? Nouzový, ale velice účinný prostředek, jak za války v poli zjistit postavení, sílu a bojovou morálku protivníkových jednotek. Velitel zkrátka vyšle menší jednotku do útoku směrem, kde tuší protivníkovy síly a bedlivě pozoruje, co se bude dít.
Vzápětí se ozvou nepřátelské zbraně a tím jeho zraku odhalí průběh dosud maskované a mlčící přední linie nepřátelské obrany. Když útok stále pokračuje, přidají se postupně i protivníkovi dělostřelci, demaskujíce tak svá postavení, v éteru zhoustne radiový provoz, naznačující polohu vyšších velitelství, nažhaví se ukryté radary protivzdušné obrany a v hloubi nepřátelského území se pohnou některé dosud ukryté jednotky směrem k místu bojů … Zkrátka, zjistí se toho dost.
Poplašná zpráva – nebo pokusný balónek?
Něco podobného proběhlo na virtuálním, ale stejně nelítostném bojišti politiky ve středu 4. 3. Odpoledne probleskla medii zpráva o možné dislokaci jednotek armády USA na našem území. Původním zdrojem této zprávy byla jedna věta z veřejné diskuse, kterou vedl velitel americké 173. výsadkové brigády, plukovník Michael Foster, na půdě washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia. Šlo o operaci Atlantic Resolve a inkriminovaná věta zněla zhruba takto:
„Na léto přichází v úvahu rozšíření, které by mohlo obsahovat Maďarsko, mohlo by obsahovat Gruzii a v nějakém bodě v čase Českou republiku, takže do konce léta by zde mohla být operace zahrnující území od Baltu až na jih k Černému moři“.
To vzápětí vydala agentura ČTK a od ní šokující informaci převzaly všechny české zpravodajské weby. To byl první výpad a postupné rozvíjení zkusmého útoku. Obrana se ozvala prakticky okamžitě. Web zhoustl protesty a rozhořčenými reakcemi občanů. Do několika hodin byla formulována a podepisována protestní petice a zpravodajské portály se pustily do zpovídání politiků, co že o tom soudí.
Odhalovali se jako hadi svlékající kůži
Někteří se docela kroutili. No, nedivte se. Lid, tedy jejich voliči, hledí na podobné nápady velice nevraživě a s pramalým pochopením. Zato šafář zpoza louže, který je může (dříve či později a s větším či menším humbukem) od korýtka odstavit, si tu věc velice přeje. A teď babo raď! Takže mnozí tancovali mezi vejci. Že jako cvičení určitě ano, ale posádku asi ne…
Pokud jde o politiky, tak ti nejvěrnější byli na stráži. Že je jich jen pár a lid se jim buď směje, nebo je nenávidí, nevadí. Místodržitel nemusí být milován.
Nepřekvapila, bohužel, pouze TOP 09. Taková jednota v servilitě vůči cizí moci se vidí opravdu málokdy. Vyjádření pana Ženíška a pana Štětiny připomněla doby minulé, kdy 99 pragováků smolilo zvací dopis, v němž tehdejšího vládce Sovětského svazu žádalo o urychlené vyslání sovětských vojsk do Československa k záchraně socialismu.
Docela smutný byl i pohled na ODS. Tato kdysi pravicová strana samostatných a svobodomyslných lidí se ústy několika svých představitelů přihlásila k hlavnímu evropskému proudu a plácala cosi o „ruské agresi“. Neudiví, že nejaktivnějším podporovatelem stálé americké základny na našem území je europoslanec Jan Zahradil. Koho chleba jíš...
Mnohem zajímavější byl pohled na premiéra Sobotku. Má před sjezdem a jeho situace je delikátní. Významná, či spíše rozhodující, část delegátů chystaného sjezdu ČSSD si žádná cizí vojska na území našeho státu nepřeje. Však to byla právě ČSSD, která rozhodující měrou přispěla k „zaříznutí“ projektu amerického radaru v Brdech. Naproti tomu premiér nedávno v USA sliboval věrnost a pokračování v politice Václava Havla na věčné časy. Takže teď se potil, točil a vysvětloval…Nebyl to pro něj zjevně šťastný den.
Jeho konkurent a úhlavní partner v koalici, Andrej Babiš, se zachoval tradičně. Mlčel. Tak jako vždy a tak jako ke všemu důležitému. Proč si taky nějakým neuváženým výrokem poškozovat rating firmy, že?
Čtěte ZDE: Brodská tragédie: Hnusná mediální finta. Vláda chce zneužít masakru. Osm mrtvých bez jediného výstřelu. Jsme v seznamech. Proč slušným lidem sebrat zbraně?
Špatná zpráva: Lidé je u nás nechtějí
Po několika hodinách byl průzkumný útok odtrouben. Tak jako velitel, když zjistil vše, co bylo možné zjistit, zavelí k ústupu, i mediální sféra přeladila. Výstupy zpravodajských serverů naplnila uklidňující prohlášení nejrůznějších politiků, že šlo o nedorozumění, špatné pochopení, že ve skutečnosti půjde o běžné cvičení, a tak. Že umístění cizích vojsk na našem území není možné jen tak potají nařídit. Že je k tomu, podle článku 39 Ústavy ČR, odstavce 3, třeba „souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů“.
Účelu nicméně už bylo dosaženo. Terén se vyjasnil. Potvrdilo se, že obyvatelstvo (jak píší i znechucené a ublížené páteční komentáře v mediích hlavního proudu), je skutečně naladěno velice nepřátelsky vůči cizím vojskům a vůči vojskům USA zvláště. Navíc je schopno a také ochotno rychle reagovat a začít s organizací odporu. Potvrdil se i nepřátelský, podezíravý a až paranoidní vztah lidí k vlastním elitám a voleným představitelům. Lidé (už zase) automaticky předpokládají, že tyto elity nehájí zájmy občanů tohoto státu, ale zájmy jiné, a věří, že jsou v cizím zájmu schopny jakékoli špatnosti.
Jiskřička naděje
Pokud jde o politiky, ti nejvěrnější byli na stráži. Že je jich jen pár a lid se jim buď směje, nebo je nenávidí, nevadí. Místodržitel nemusí být milován. Z těch ostatních se větší část během poplachu stačila zařadit. Ostatní mají černý puntík. Prokurátoři Bradáčová s Ištvánem asi dostanou zase pár jmen, na něž je zapotřebí posbírat materiál.
Nejdůležitější je ale celkové vyznění průzkumu bojem: S takovýmhle materiálem se na Rusa fakt jít nedá. Jak je to možné, po tolika měsících ohlušující mediální kanonády, to bude muset vysvětlovat nejeden funkcionář. Nedivil bych se, ani kdyby hlavy padaly. Takových miliard a tak hubený výsledek!
A co z tohohle experimentu vyplývá pro nás „dole“? Možná taková nepatrná jiskřička naděje. Že ten, kdo chce válku, bude teď asi potřebovat přeskupit síly a upravit sestavu. Že si dá pauzičku. Aby to po ní zkusil jinak a z trochu jiného konce. Ne, že by snad propaganda polevila a tlak se zmírnil. Ale uvědomme si, že čas pracuje pro nás, co si válku nepřejeme. Nám tolik neteče do bot.
Navíc jsme si během akce i my opět ujasnili, kdo je kdo. Tak to nezapomeňme do nejbližších voleb! Pohov, rozchod!
Tagy článku