Jsme světoví! Ani v muzeu Franze Kafky pokrok nezastavíš. Močit na svou republiku je „sexy“. Černému Davidovi černé peníze nesmrdí? Nerudovy „buranské otázky“ jsou tabu
David Hibsch se zamýšlí nad „kulturními díly“ současných pražských uměleckých velikánů, kteří vědí, že cestičky k bohatým „fondům“ vedou nejlépe přes urážení vlasteneckých citů českého národa
Nesčetněkrát jsme slyšeli, že lidé považující se za židy, tedy potomky starozákonních Izraelitů, byť jde o tvrzení velmi smělé, byli, jsou a budou přínosem pro Českou republiku a její kulturu.
Je skandální (a mělo by se vymazat z historie), že národní buditelé jako Jan Neruda, Karolína Světla či Svatopluk Čech o tom měli své pochybnosti. Tím spíše, že jejich pochybnosti chovají mnozí zaostalí občané České republiky dodnes. Pochybnosti, které se derou na mysl, zvláště když jsme konfrontováni s počiny současné „kulturní fronty“ (tak si sami říkají) havlistické kavárny, která je ovládána lidmi, kteří se hlásí k jejich odkazu, jejich vlivu, jejich penězům a fondům – pochopitelně vždy výhradně jen na „rozvoj demokracie a svobody“. Jedinou nevýhodu proti Nerudovi a spol. mají současní pochybovači v tom, že jim hrozí zničující nálepka „antisemitů“. To proto, že narozdíl od našich předků máme svobodu a demokracii.
Otázky z podhradí
Zaostalí a nedemokratičtí národní buditelé měli v této otázce poměrně jasno. Oni totiž s místní židovskou komunitou relativně intenzivně žili. Vnímali její pozici v časech sporů mezi německy hovořícími obyvateli Království českého a těmi, co se nehodlali vzdát českého jazyka a kultury. Měli problém s tím, že převážná část jejich tehdejších spoluobčanů, kteří se postupně vzdávali talmudického judaismu, až na výjimky souznívala s německými zájmy. Měnili si svá původně hebrejská příjmení na německá a ve sporu o mediální a kulturní vliv v monarchii stáli obvykle proti českým zájmům, a to skrze ekonomický a politický vliv bankovních kartelů, jako bylo například souručenství Rothschild & Guttmann a spol. Je to jen dávná historie?
Mohou se bezostyšně vysmívat tomu co je nám drahé, ale nedej Bože, abychom něco podobného činili my?
Je podivuhodné, že ještě i dnes můžeme vnímat mírně řečeno konfliktní přínos těchto lidí ke kultuře naší země. Někdy „cenný“ alespoň v tom, že jde krásou nechtěného o přiznání, co si myslí o naší (i jejich) vlasti a její historii. Možná by to nám hloupým vysvětlil pan prezident Zeman, který si nedávno ve Washingtonu vzpomněl: „Jsem žid“, řekl a sklidil bouřlivý potlesk. Ale protože tak vysoko našinec z Moravy nedohlédne, musí se spokojit s podhradím – a potlesk si určitě nevyslouží.
Čtěte ZDE: Pátá kolona ve studeném pražském jaru: Na Moskvu, paní Müllerová! Nejsme už lidé, jen zdroje. ANO velkému Izraeli i velkému Andrejovi. S hlavou v písku na zahrádkách
Nejezděte do Nejdedále
Pražský chodec zato nalezne v podhradí výmluvná veledíla výmluvných velemistrů. Jedním z nejvýznamnějších je určitě „kulturní pracovník“ David Černý, mentální kulturista, pokrokový pražský intelektuál, co nás hloupý lid soustavně obšťastňuje svými „poučnými“ skulpturami – především právě na území hlavního města. Evropské veleříše – i České republiky. Když budete mít chuť a nebudete mít skutečně nic lepšího na práci, nejezděte do Bruselu, nejeďte ani do Nejdedále, úplně postačí, když navštívíte dvůr (Hergetova cihelna), kde je Muzeum Franze Kafky.
Je to jen pár kroků od Mánesova mostu. Tam shlédnete přímo dokonalé svědectví, co si o naší zemi myslí „kulturní fronta“ pražských kavárenských intelektuálů, kteří se tak usilovně hlásí k odkazu bývalého prezidenta Václava Havla. Posuďte sami:
Shodou okolností se mi dostal do rukou i návrh, jehož autorem je neznámý kulturní šprýmař David Pohledný. Má tu výhodu, že jako žid může být jen velmi složitě obviněn z „antisemitismu“, a proto si smí dovolit poznámku, že když mohou dva chlápci močit do siluety České republiky, proč by nemohl například Valach močit do siluety Izraele.
Ticho jako v synagoze
Jenže právě tady přestává legrace. Nikdo by neměl močit na něčí vlast, ať už jde o stát Izrael nebo Českou republiku. Zatím co David Pohledný by takovou skulpturou vůbec neztrácel drahocenný čas, tak David Černý ji realizoval, instaloval a nechal si dobře zaplatit. Jestli to i v tomto případě bylo z peněz daňových poplatníků, nepodařilo se mi zjistit. Vzhledem k vlasteneckému tématu (jako jeho „bruselská Entropa“) by to však bylo logické.
Především jsem však nezaznamenal, že by třeba Leo Pavlát, Karol Sidon či někdo jiný z židovské obce – vždy tak citlivé na projevy „netolerance“ vůči nim, patřičně rázně zakročil. Třeba tak, že by řekl panu Kurtu Krolopovi, který je předsedou výboru Společnosti Franze Kafky (tzv. nevládní, nezisková organizace), že by v zájmu dobrého spolužití s většinovou společností měl dát toto „dílo“ odstranit či rozebrat na drahé kovy – některá jiná konfliktní etnika by si takovou příležitost jistě nenechala ujít. Jenže nic. Ticho jako v synagoze. Asi kvůli úctě před velkým umělcem – jenž se přece vždy pozná podle toho, že svým národem pohrdá. Podivný aktuální svět Franze Kafky...
Černý umělecký podnikatel
Tomu my Moraváci a Slezané nemůžeme rozumět. My můžeme při návštěvě Prahy jen zírat na každém rohu a stojíce před těmito trapnostmi ťukat sobě na čelo s tím, že Pražáci byli vždycky tak trochu divní, tudíž není divu, že si těmito výplody přestárlých puberťáků nechali (za těžké peníze) zaplevelit historickou zástavbu. Zatímco mají nepřekonatelný problém s obnovou Mariánského sloupu na Staromáku, tak chlápci čůrající na siluetu našeho státu pro ně zjevně problémem nejsou, stejně jako kníže sv. Václav sedící na zdechlém koni či nahá obézní kubistická ženská očekávající pohlavní styk v Dlouhé ulici. Jsme prostě burani z venkova a tohle je Praha.
Češi jsou vesměs slušní lidé, proto si neumím představit, že by se kdykoliv byť jen pokusili instalovat skulpturu Valacha močícího na symbolické zobrazení státu Izrael. Jako slušní lidé bychom to považovali za urážku a hanobení přinejmenším 8 150 000 současných obyvatel Izraele. Je poučné a hodné zapamatování, že totéž nevnímá David Černý a jeho mecenáši právě z židovské komunity. I Bulhaři zběleli nad tzv. Entropou tohoto „pokrokového havlistického umělce“, když v Bruselu zjistili, že tento velmi promyšleně infantilní provokatér (s případným jménem ČERNÝ) jejich kulturu a státnost vtělil do takzvaného tureckého klozetu.
Znamená to snad, že pražská kavárna, respektive její „umělecká fronta“ vnímá nás ostatní jako méněcennou rasu? Mohou se bezostyšně vysmívat tomu co je nám drahé, ale nedej Bože, abychom něco podobného činili my? Logické otázky pro každého z nás. Nebo že by definitivně zmizely s Janem Nerudou a spol.?
Tagy článku