Víkendový „programový“ Kongres ODS (v pořadí šestadvacátý) proběhl zcela příznačně. Pokud by tato strana byla ve vládě či přinejmenším v silné opozici, jediné hodnotící slovo by bylo „katastrofa“. Protože však někdejší lídr pravice (která mezitím jako celek vyhynula na nákazu havlistické "kavárenské" epidemie) už jen tiše skomírá, není třeba volit silné expresívní výrazy. Prostě - tohle je Občanská demokratická strana 2015.
Už nikoho nezajímají?
Asi nejvíc charakteristické je, že už nezajímá ani mainstream. Pár poznámek v novinách, aby se neřeklo, někde dvě tři otázky pro předsedu Petra Fialu. Komentátor LiN Martin Zvěřina soudí, že strana působí jako by umírala: "Myslí si ODS něco třeba o domácích porodech, o inkluzi či " sociálně vyloučených"? Asi ne, anebo je to tak trochu všem jedno", konstatuje významný štamgast "kavárny"- a jde vůbec o "nejvýraznější" mediální hodnocení toho, co o víkendu bez zájmu veřejnosti proběhlo.
Kde jsou někdejší zuřivé útoky levičáckého mediálního mainstreamu, cupujícího každé ideově pevné slovo na kongresech pronesené? Jenže právě to současné "věrchušce" nejvíce vyhovuje: Nevybočovat, nezlobit, "nebýt". Pomyslet na to, že politická strana může existovat pouze pokud reprezentuje ZÁJMY nějaké skupiny občanů, je v dnešní ODS už dávno tabu.
Směšné "rajtování" kolem daní, protože si straničtí "ideologové" myslí, že to k "pravici" patří, vyjádřilo vše. Pomineme-li, že to byla ODS, která si v době vládnutí nechala (M. Kalouskem) nadiktovat rozvratný daňový chaos, její současné "návrhy" jsou příznačně paradoxní: Dopočítáno do jedné znamenají faktické zvýšení daní proti stávajícímu stavu. A předseda Fiala na otázku, proč se "snižováním daní" nezabývali, když vládli, má jedinou odpověď: Už se nechceme dívat zpátky. Dopředu ovšem také ne. Takže zbývá cudné klopení očí dámy z veřejného domu, která předstírá, že se stala pannou.
Militaristické bubnování, politika nenávisti a primitivní plakátový antikomunismus nenahradí poctivou pravicovou politiku
Jediným viditelným "činem" tak je, že ODS "změnila" logo. Drobná estetická úprava tradičního znaku je dokonalým výrazem stavu, v němž se Bezradní (vlastně vůbec už netušící, proč na politické scéně dýchají, respektive oxydují) aktuálně nacházejí: Modrý pták, který kdysi strašil soupeře, se změnil v modré NIC, někdejší "kořen" občanských demokratů jen vzdáleně připomínající. Jediným důsledkem budou jen další zbytečně utracené peníze (kterých se jim tak zoufale nedostává) na dopisních papírech atd.
Ke komu se přisát?
Bez tématu, bez krve, bez naděje. To o sobě vypověděli delegáti 26. kongresu. Proto bylo charakteristické, když předseda poslaneckého miniklubu Zbyněk Stanjura naznačil, že by rádi sáhli pro transfúzi odjinud - jedno odkud. Ještě nedávno si při zmínce o Babišově ANO demonstrativně uplivovali. Teď pan Stanjura soudí, že "pokud se ANO změní a nebude stranou jednoho muže" - mohli by s ním ve vládě (!) spolupracovat. Jako by se o ně Ano ucházelo a oni váhali... Směšné, ubohé, zoufalé.
Nejhorší na celé té havlistické absurdní tragédii je, že ODS stále ještě není jen její "vršek" - tvořený osvědčenými kádry jako "denní husa" Miroslava Němcová a spol. - aktuálně se rozkládajících v (politickém) posmrtném zápachu. Nadále ji tvoří i řada lidí "dole". Bývalých skutečných "ódesáků", kteří jsou živým dokladem někdejších dob, v nichž se smysl existence strany odvíjel od ideových základů, na nichž vznikla a vítězila. Lidí umlčených, které současné vedení nejen nepustí "nahoru", ale už je nenechá ani promluvit.
Dokládá to o následující text jednoho z nich.
Petr Štěpánek: Co na Kongresu nezaznělo
Byl jsem delegátem kongresu ODS a měl jsem toho docela dost na srdci. Jenže... Za podmínek, kdy si kongresové pódium pro sebe vyhradili pouze bohorovní funkcionáři a diskusní příspěvky plebsu odkázali k mikrofonům v uličkách auditoria, jsem se odmítl téhle parodie na skutečnou kongresovou diskusi účastnit. Tohle jsem chtěl delegátům povědět:
Milé dámy, vážení pánové!
Zašel jsem tuhle do knihkupectví. Prohlížím si knížky, když tu mě najednou zaujala velká číslovka na obálce jedné z nich. 1984! Legendární antiutopický román George Orwella. Pamatuji si přesně, kdy jsem tu knížku četl prvně. Právě v roce 1984. Bylo to jakési strojopisné samizdatové vydání. Tuhle literární legendu se přece sluší mít doma, řekl jsem si, a zamířil s ní k pokladně. Leč nejenom to. Já si ten román také znovu přečetl. Bohužel! Proč bohužel? Protože mě doslova uzemnilo, že tahle antiutopie až příliš, až příliš připomíná nikoli dobu nedávno minulou, nýbrž naši současnost. Míra demagogické propagandy začíná být neúnosná, opět se tu pěstuje nenávist jako oficiální zahraničně politická doktrína a probíhá neuvěřitelná militarizace společnosti.
Moskvu vystřídal Brusel a Washington
A proč to všechno říkám na kongresu ODS? Protože někteří naši funkcionáři i členové jsou součástí tohoto trendu. Ale já jsem v Listopadu necinkal klíči proto, abychom bolševickou totalitu vyměnili za neobolševickou či eurobolševickou, pouze s opačným znaménkem, či abychom se zpoza moskevské řiti pouze přesunuli k bruselské či washingtonské.
ODS jsme založili jako svobodomyslnou politickou stranu. Ba dokonce jsme si svobodu a její obranu od prvopočátku vetkli do stanov
Pro nesečtělé připomínám: Román 1984 popisuje svět, v němž vládne absolutní totalita, kterou živí permanentní „udržovací“ válka mezi třemi kontinentálními mocnostmi. Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Ministerstvo Pravdy šíří lži, ministerstvo Lásky připravuje válku. Mluví se newspeakem, neboli novořečí, nikoli nepodobnou naší zhovadilé politické korektnosti. Nechybí dvouminutovky nenávisti, týden nenávisti, ideozločiny a hlavně ideopolicie.
ODS přizvukuje střetu civilizací
Ne, za jiný než ten oficiální a jedině správný názor se u nás nezavírá, ale vysmíváni, ostrakizováni či denuncováni už za něj jste. Přičinliví ideopolicisté z řad našich neobolševických novinářů již také vytvářejí seznamy nepřátel. Policisté a státní zástupci se už zase utrhli ze řetězu. Hnusnej, fízlovskej stát, napsal nedávno Václav Klaus mladší. A co dělá ODS? V lepším případě mlčí, v horším přizvukuje.
Zatímco svět a Evropa zvláště se v důsledku naší vlastní hloupé politiky zvolna, leč nezadržitelně přibližuje Huntingtonovu střetu civilizací, někteří naši funkcionáři slavně bojují bitvu za zákaz vjezdu dvacítky ruských motorkářů. A tak se ptám. Kam se z jejich myslí vytratila svoboda, jako ten úplně nejzákladnější princip, na kterém byla ODS založena?
Čtěte ZDE: Nesvatá válka havlistických extrémistů vůči vlastnímu národu: Konečné řešení otázky bílé rasy? Nemáme se bát muslimů, nýbrž Rusů. Až naše města přemění imigranti na bojiště, budeme konečně světoví!
Zmizí ODS z politické mapy?
Je nás v ODS stále ještě pár, kteří ji v roce 1991 s Václavem Klausem zakládali. Proto si těm, kteří si od eurobolševického mediálního mainstreamu nechali vymýt mozky, pročež dál slavně bojují bitvy minulé studené války, aniž by si povšimli, že kulisy okolního světa se mezitím dost pozměnily a v některých aspektech se svět dokonce prapodivně přepóloval, právě těm si dovoluji připomenout, že ODS jsme založili jako svobodomyslnou politickou stranu. Ba dokonce jsme si svobodu a její obranu od prvopočátku vetkli do stanov.
Militaristické bubnování, politika nenávisti a primitivní plakátový antikomunismus nenahradí poctivou pravicovou politiku a protipólem bolševika není antikomunista, nýbrž demokrat. Převáží-li zmiňované tendence, stane se ODS zaměnitelnou a z politologického hlediska zbytečnou stranou a pak zákonitě dříve či později zmizí z politické mapy.
Opravdu tohle chceme?
Tagy článku