Záhadná nestvůra v londýnském Hyde Parku: Proč právě ona přitahuje bezdomovce a uprchlíky? Ruský umělec právem vzrušil veřejnost. Hamletovská otázka: Odstranit, nebo zvětšit?
Ondřej Höppner si všímá feministického monstra vztyčeného nad Londýnem a přemítá o jeho poselství pro dnešní svět.
Recenzemi umělecký děl se obvykle v Protiproudu nezabýváme. V toku nesčetných zpráv o krizích všeho druhu, valící se vlně uprchlíků, obnovené studené válce mezi Západem a Východem či rozpadající se eurozóně však zapomínáme, že všechno má své příčiny. Že není kouře bez ohně. Některé jevy a ideologie již bereme jako samozřejmost a nepřisuzujeme jim v přibývajícím chaosu zvláštní význam. Je to velká chyba.
Občas však veřejnost ještě vzruší cosi monstrózního, co na původce současného stavu světa odkazuje. Pak je dobré to zaznamenat. Jde-li o umělecké dílo ve veřejném prostoru - tím spíš.
"Máme za sebou čtyři dekády nejtroufalejšího sociálního experimentu, který se kdy realizoval v západních demokraciích. Teď už jasně vidíme důsledky toho, co bylo dříve známo pod lákavým termínem: Osvobození žen“, napsal americký sociolog Stephen Baskerville v knize Nebezpečný rozmach genderové politiky.
Feminismus s tesáky a drápy
Nová socha v centru Londýna jeho slova potvrzuje – byť může jít jen o kouzlo nechtěného. Otevřená tlama odhaluje ostré tesáky. Pracky s drápy, zarytými do podstavce. Vychrtlé svalnaté tělo feny se dvěma ocasy a démonickými křídly trčícími k obloze. Když na Londýn padne soumrak, sochu podsvítí reflektory a v jejích záhybech se roztančí světla projíždějících dvoupatrových autobusů - socha ožívá.
Nová skulptura v londýnském Hydeparku ale není satanistickou ikonou, kterou se nějakým ďábelským trikem podařilo propašovat labyrintem úřadů. Má symbolizovat ženskou sílu a touhou péče o mladé. Její název zní: „Můj feminismus“.
Britské deníky v čele s populárním The Evening Standard ji označily za nejděsivější sochu Londýna. Rodiče vodí své děti raději jinudy – a to nejen po setmění.
Čtěte ZDE: Politický porno-byznys: Kdo financuje a „vodí“ Femen a Pussy Riot? Protestující otrokyně? Pasáci s tajemnými kontakty. Jiní do vězení, ony na titulní stránky
Démonický vtipálek
Krátce po instalaci podivného díla letos v květnu se kolem jejího mohutného podstavce začali shromažďovat bezdomovci. Pochvalují si, že je stín monstra chrání před sluncem a rozhodně odmítají odejít. Záhy se k nim přidali i běženci. Úřady doufají, že se vše podaří v dohledné době vyřešit.
Autor démonické sochy - buď vtipálek, geniální vizionář, nebo chudák, který to myslel vážně, lomí rukama. „Bezdomovci zničili mé dílo,“ stěžuje si ruský umělec Daši Namdakov médiím.
Dítě jako zbraň
„Schopnost feministické ideologie vniknout do soukromé sféry života nemá obdoby ani v období byrokratických diktátorství minulého století, a je proto horší než ony," píše Stephen Baskerville.
Genderová ideologie není ničím jiným než byrokratickým termínem pro agresivní feminismus. Její schopnost parazitovat na státu a nadstátních organizacích je mimořádná a destrukce tradiční rodiny jen jedním z mnoha jejích vedlejších efektů.
1966: Ženu, která se pokusila zůčastnit Bostonského maratonu, vyvádějí pořadatelé
Vliv genderové ideologie na vývoj západní společnosti, k níž již bohužel patříme, je obrovský a v horizontu dalších generací zřejmě i nevratný. Původní sociální války mezi „vykořisťovanými a vykořisťovateli“ nebo „bílými a černými“ se přesunuly z ulic do domácností a zničily je.
Hlavním politickým motivem již není práce nebo rasa, ale - pohlaví. Soukromé se stalo veřejným. Objevil se fenomén „politizace pohlaví“ a následně i první veřejná přiznání jiné sexuální "orientace" – i formou demonstrací. Geometrickou řadou se začal zvyšovat počet rozvodů, do války byly vtaženy děti, které se v ní staly argumentem se silou zbraní hromadného ničení.
Rozhořel se ideologický boj mezi ženami a muži, přičemž dlouho - a v podstatě dosud - bojovala jen jedna strana. Co muži považovali za nevinné tlachání několika hysterek se rozvinulo v agresivní celospolečenský jev, který prorostl do státního aparátu tak hluboko, že odstranit jej je již takřka nemožné.
Čtěte ZDE: Hlas skutečné ženy: Neurážejte nás "kvótami"! Proč marxistka Marksová ničí ženy i muže? Infekce horší než ebola. Báječný důsledek feminismu - "rovnoprávné" odvody žen do armády
Čím větší socha, tím větší stín
Feminismus a genderová válka je neúspěšnějším a nehrůznějším marketingovým projektem od roku 1933, kdy byl bývalý vyvolávač na akciové burze a zneuznaný autor divadelních her Joseph Goebbels jmenován německým ministrem propagandy.
Propaganda genderové ideologie stojí ročně miliardy dolarů, ačkoli vítěz je už dávno zřejmý. Nyní jsme ve fázi, kterou bychom mohli nazvat „kopání do mrtvol“.
Sochu v londýnském Hyde parku lze z tohoto úhlu pohledu považovat za výstižný symbol tohoto vítězství feministické ideologie. Bylo by proto velkou chybou sochu odstranit, jak požaduje část britské veřejnosti. Lepší variantou je sochu, která připomíná oslavu satana, zvětšit, a to nejméně do takové velikosti, jakou má londýnské kolo (London eye).
Čím větší socha, tím větší stín – a hned tu máme pěkný náznak řešení uprchlické otázky.
Tagy článku