Stále na křižovatce mezi bytím a nebytím: Stejné tváře, které způsobily pád. Profesor Fiala jako fíkový list. Nejsme "vítači", ale lidé to nevědí. Pustit do popředí nové pěvce? Bez toho to nepůjde
Petr Štěpánek se jako starý věrný "odeesák" zamýšlí v předvečer kongresu nad současnou ODS, s otevřeností vlastní jenom idealistům, kteří to s budoucností zničené pravice v naší zemi myslí ještě opravdu vážně
Jsem zvoleným delegátem ostravského kongresu ODS, ale kvůli zahraniční cestě se jej nemohu zúčastnit. Nic mi však nebrání, abych se o svůj diskusní příspěvek, respektive o svoji úvahu nad současnou ODS, nepodělil touto cestou. Nejen s delegáty, nýbrž i se čtenáři.
Pořád stejní lidé
Ani Václav Klaus ani Mirek Topolánek nebyli neomylní. Nicméně když Klaus končil jako předseda, měla ODS přes 20 procent. Když jsme si odstřelili Topolánka, byla ODS také nad dvaceti procenty. K sešupu na jednociferný volební výsledek vedla až politika Petra Nečase, kdy provozoval Kalouskovy ekonomické nápady, leč zodpovědnost za ně odnesla ODS. Nečas u toho ovšem nebyl sám.
Poprosil jsem všechny ty naše nepostradatelné, věčné zpěváky prvních hlasů, zda by v zájmu celku nemohli udělat jeden dva kroky dozadu a do první řady pustit pro změnu jiné pěvce
Stejně úspěšně jako sešupu stranických preferencí se Nečas a jeho nejbližší věnovali likvidaci vlastních spolustraníků. Stačilo mít na cokoli jen trochu jiný názor. Pana Čistého záhy semlela špinavá politika, ale jeho nejbližší zůstali. Znovu obsadili místa na čele kandidátek, pročež i dnes tvoří páteř poslaneckého klubu. Suma sumárum: Ti samí, kteří přivedli ODS „zugrund“, ji teď v roli nepostradatelných opět zachraňují. Jakoupak asi tak mohou mít u veřejnosti věrohodnost? Volební výsledek 7,72 i setrvale mizerné preference to ilustrují docela přesvědčivě.
Čtěte ZDE: Mezinárodní kavárenská strana (kdysi ODS) s novým ptákem: Z moskevské řiti do bruselské. Válka je mír, svoboda je otroctví. Co na Kongresu nezaznělo? Klidně i s Babišem. Umírání, které už nikoho nezajímá
Fiala jako fíkový list
Před olomouckým kongresem ve chvílích všeobecného nadšení nad chystanou instalací Petra Fialy do funkce předsedy jsem sepsal důvody, proč by Fiala naopak neměl být předsedou ODS (ZDE). Obávám se, že jsem se nezmýlil v ničem.
Za prvé: Politologie je úplně jiná disciplína než politika.
Za druhé: Předsedou nemá být někdo, kdo do strany vstoupil před týdnem. Proč?
Za třetí: Hrozí totiž zvýšené riziko, že dopředu vystrčený profesor právě viníkům onoho stranického karambolu poslouží jako fíkový list jejich minulých selhání i budoucích ambicí. Přesně to se stalo.
A za čtvrté: V Nečasově vládě se umazal i sám Fiala.
Kde stojíme v migrační krizi?
Žijeme v překotných časech. V době, která je přímo těhotná poptávkou po radikální protestní straně, jež by artikulovala zájmy, tužby a naděje dílem naštvaných, dílem nespokojených, dílem podvedených a dílem vystrašených občanů. ODS je však namísto toho nadále stranou mírného pokroku v mezích bruselských zákonů. Příklad? ODS nejen že akceptuje, nýbrž přímo provozuje zcela chybnou eurounijní východní politiku.
Také postoj ODS k migrační krizi je problematický. Přibližně z osmdesáti procent sice hlásá to samé, co zdejší radikální kritici hromadné migrace či islamizace Evropy, zároveň se však od nich zcela distancuje, takže pro běžného konzumenta politiky opticky stojí spíše na straně zdejších sluníčkových vítačů. Jinými slovy: Jan Zahradil se ostře vymezil proti „konvičkismu“, ale právě tento „zahradilismus“ z ODS učinil zcela neškodnou sterilní stranu. Důkaz? Už se jen opakuji: Preference zamrzlé na jednociferném volebním výsledku, jen kousek nad pětiprocentním propadlištěm.
Že jsem příliš krutý? Že nevidím to pozitivní, co ODS za uplynulé dva roky udělala? Těch, co se budou plácat po ramenou, se najde dost, netřeba rozšiřovat jejich řady.
Čtěte ZDE: Každý kouč ví: Když se mužstvu nedaří, zamíchá sestavou. Když se nedaří hodně, nenechá kámen na kameni. Pochopí to kongres ODS, nebo zvolí „osvědčenou“ metodu Hlava v písku?
Čtěte ZDE: V bodu obratu: Špinavé prádlo má ODS stále v pračce. Kdy odejde Jiří Pospíšil – prznitel justice a mediální konfident? Má Petr Fiala na to, aby někdejšího lídra pravice vyvedl z marasmu?
Sólisté by se měli vyměnit a přejít do sboru
Ve svém projevu na předloňském olomouckém kongresu jsem použil jedno hudební přirovnání. Totiž, že v pěveckém sboru vůbec není ostuda zpívat druhé či třetí hlasy. A poprosil jsem všechny ty naše nepostradatelné, věčné zpěváky prvních hlasů, zda by v zájmu celku nemohli udělat jeden dva kroky dozadu a do první řady pustit pro změnu jiné pěvce.
Nestalo se. Bohužel. A tak ODS z televizní obrazovky nadále ponejvíce prezentují Benda, Stanjura, Němcová, Zahradil, Svoboda, Bendl a další. Vůbec netvrdím, že vždycky říkají nesmysly. Ale v tom problém přece není.
A propos: Lidovci onu výměnu zpěváků prvních hlasů zrealizovali. Úspěšně. Obsah sice zůstal stejný, leč změna formy zabrala.
A teď si představte, kdyby ODS pozměnila nejen formu, ale ještě se poctivě a důsledně vrátila ke svému původnímu obsahu.
Zdroj.
Tagy článku