Mezi takové patřil článek Eriky Hájkové o možnostech léčby pomocí východních meditačních technik, nesouhlasná odpověď Michala Semína a konečně názor Jany Hollanové, pokoušející se tuto debatu pojmově jinak strukturovat. Čtenářské reakce na všechny tři texty byly ve své většině vyhraněné, jednoznačné, nepřipouštějící další debatu.
Někomu by to mohlo přijít zvláštní. Mnohá jiná kontroverzní témata včetně politických vedou obvykle naše přemýšlivé čtenáře spíše k dalším zajímavým úvahám, otázkám či doplňujícím a vysvětlujícím reakcím. Čím to, že právě materiál, zabývající se jednou z technik léčby stresu, vyvolal tak vzrušený, pro mnohé zjevně „stresující“ pokřik?
Je to jasné: Na konzervativní (kontrarevoluční) názorový časopis mají čtenáři jiné nároky, jinou potřebu identifikace, než například na zpravodajské weby hlavního proudu. Někteří jsou však nevědomky mainstreamem už natolik ovlivněni, že diskusi o podstatě věci, pokud s ní nesouhlasí, pokládají za nepřípustnou. Za „zradu praporu“.
Proto nebude od věci věnovat se průběhu tohoto sporu v dnešní Tea Party. Mimochodem - mám velkou radost nejen z toho, jak se tento „protiproudný“ pojem mezi vámi vžil, ale také z toho, že chápete jeho širší souvislosti ve spojení s naší aktuální politickou realitou. Ale o tom jindy.
Na počátku byl tedy článek, který si připomeňme zde:
Lék, který nelze koupit: To nejdůležitější ke zdraví je Nic!
Vyvolal řadu replik a diskusí nejen vně, ale i uvnitř redakce Protiproudu. Právě proto jsme pokládali za správné dát možnost „slyšení druhé strany“. Tedy pohledu konzervativního křesťanského proudu, jenž s meditačními technikami východních filosofií či náboženství ostře nesouhlasí a před jejich praktikováním naléhavě varuje.
Jeho znění si lze připomenout zde:
Neohrožujte své zdraví cvičením jógy. Je to filosofie smrti.
Jana Hollanová se domnívala, že jde o nedorozumění a neporozumění. Že vlastně oba autoři míří ke společnému horizontu různými cestami. Vyjádřila to v článku:
Meditační praktiky Západu a Východu, aneb Démoni či svatí? Nebo je to ještě úplně jinak?
A pak se strhla skutečná bouře nesmiřitelných postojů. Pro ilustraci uvedu dva z nejkrajnějších.
Dobrý den,
musím reagovat na článek od pana redaktora Michala Semína: Neohrožujte své zdraví cvičením jógy. Je to filosofie smrti.
Větší snůšku nesmyslů jsem již dlouho nečetl. Argumentační vrstvení odpovídá úrovni zhuleného středoškoláka. (...) Již dlouho jsem se tak nepobavil, za což vám chci poděkovat. Jen houšť a větší kapky...
S pozdravem,
Jan Rieger
Zatímco pan Rieger použil v části dopisu některé výrazy, které vynechávám, protože je neakceptujeme a u nás se neobjevují (především díky tomu, že neotevíráme pod jednotlivými články „volnou“ diskusi), jeho postoj je jasný: Věc je jednoduchá, dávno „autoritami“ vědecky prozkoumaná, proto jakékoli jiné hlubší souvislosti a zřejmě i křesťanství jako takové, jsou k smíchu.
Z opačné strany barikády zahřměly naopak takovéto výstřely:
Můj obdiv k Protiproudu skončil. A to po přečtení článku od paní Hollanové o východní a křesťanské meditaci. Ne, že tomu nerozumím, velmi dobře. Ono totiž v Písmu svatém se o takových zavádějících věcech nemluví. Dle toho, že jste takový článek pustili, je to (tedy Protiproud) další z kapek ke sjednocení všech náboženství v New age.
Je mi z toho smutno. Distancuji se od nich. Nevěřím jim.
evachr
Mně je naopak v tomto případě smutno z intolerance k názorům, které poctivě zkoumají realitu z různých úhlů. Z malé připravenosti některých z nás na otevřenou diskusi. Ostatně vždy se mi vynoří v hlavě jeden „bonmot“ velmi nezemanovského typu: Nikdo z nás nemá pravdu, protože Pravda má nás.
Vím, že s tímto výrokem by například Michal Semín nesouhlasil, a přesto spolu (nejen v Protiproudu) skvěle spolupracujeme.
Když jsme zhruba před dvěma měsíci Protiproud uváděli v život, v závěru jakéhosi našeho „programového prohlášení“ jsem připomněl jeden jiný zapomenutý výrok:
„Polemika je pouze prostředkem tříbení pravd. Je to nezbytná cesta hledání a ne věc prestiže.“
Odhalit autora tohoto citátu se pokusila – neúspěšně – řada čtenářů. Jistě nejen proto, že na to byla vypsána odměna 10 000 korun. Ale mnozí se nad ním ve svých příspěvcích nepřímo zamýšlejí. Někteří bohužel ne.
Trochu mi to připomnělo polarizované reakce veřejnosti po vydání mých knih Smrt ve středu a Smrt v sametu. Vzhledem k tomu, že se stále prodávají – což mně pochopitelně dělá radost a motivuje k usilovné práci na závěrečném dílu triptychu – stále mi přicházejí i názory čtenářů.
Zatímco první vlna těch nenávistných dávno opadla, dnes dostávám i na adresu Protiproudu především takovéto:
Se zvědavostí jsem si koupil Vaši knížku Smrt v sametu a jen jsem zíral. Ani se mi nechtělo věřit svým vlastním očím. Díky moc za to, co jste nám napsal a mnoho sil do další práce.
Plavat v protiproudu vyžaduje spoustu odvahy, síly a moudrosti. Bůh jest ten, který dává všechno, co člověk pro využití svých darů, které od něho dostal, potřebuje. Bude to sice náročné, ale přeji Vám, abyste nikdy neztratil odvahu. (...) Doporučuji (knížku) každému, pro koho by mohla být také tak zajímavá a nápomocná pro rozumnou úvahu o dnešním světě.
Zdravím ze Šumavy. Bůh Vám stále dál žehnej. Pán s Vámi všemi.
V. Š.
Nejde o to, že mě takové dopisy samozřejmě těší. Jsem ale přesvědčen, že jen lidé s hlubokým vnitřním světem skutečně vědí, co znamená zdánlivě banální věta:
„Plavat v protiproudu vyžaduje spoustu odvahy, síly a moudrosti.“
Tak si to vzájemně přejme. Tu moudrost především. Stejně jako požehnanou neděli. Ono to souvisí.
P.S.: Ještě jeden krátký dopis, který je také reprezentantem řady typických dotazů:
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat jestli se nechystáte šířit Protiproud i na čtečky elektronických knih. Takto odebírám jednou týdně Revue politika a jsem s tím velmi spokojen.
Jsem rád, že fungujete a držím vám palce.
s pozdravem
Jan Šmerda
Ano, na dalším technickém vývoji Protiproudu intenzivně pracujeme. Víc si o tom řekneme za týden.
Tak nashledanou při příští Tea party, přátelé!
Tagy článku