V Náhorním Karabachu už stovky mrtvých: Západ "šimrá" měkký podbřišek Ruska. Baku pro instrukce ve Washingtonu. Erdogan čekal na pokyn k pokračování genocidy Arménů. Sobotka je Turek
Václav Danda vysvětluje víkendové "rozmražení" bojů o Náhorní Karabach jako další nebezpečné testování ruské trpělivosti a má za to, že se k tomu hodí jedno naše staré přísloví
Boje v Náhorním Karabachu vyprovokované Ázerbájdžánem jsou samozřejmě otevřením nové protiruské fronty. Konflikt, který se rozhořel o tomto víkendu, je jen pokračování dalšího dějství napětí mezi velmocemi. Spojené státy podporující Ázerbajdžán, jenž je současně blízkým spojencem Turecka, se zjevně rozhodly vynést v partii s Ruskem další trumf a přenést válku do choulostivé oblasti Kavkazu, do další z oblastí ruského strategického zájmu a současně nedaleko ruských hranic.
Otevření nové fronty
Ázerbájdžánská vojska podle karabašského ministerstva obrany zaútočila na vojska autonomní republiky Náhorní Karabach, obývané z 95 % Armény a s klíčovou vazbou na Arménii (která je spojencem Ruska), z jihu. Baku přitom použilo děla, raketomety, tanky a dokonce i vrtulníky. Jen stěží můžeme pochybovat o tom, že byl útok řádně připraven a naplánován za jedním účelem: otevření další protiruské fronty.
Turecko by se neodvážilo samo od sebe rozpoutat "v zastoupení" válku s Ruskem. Jako člen NATO jen dostalo pokyn - a Erdogan ho s radostí předal Azerbájdžánu
Ázerbájdžán oznámil ovládnutí některých strategických výšin a obcí v Náhorním Karabachu. O víkendu rozpoutaný konflikt si již vyžádal stovky obětí na obou stranách, včetně mnoha civilistů. Podle pozorovatelů jde o další z mnoha pokusů o zatažení Vladimíra Putina do nového konfliktu, který by mu zkomplikoval situaci před podzimními parlamentními volbami. Jeho popularita navzdory masivní kampani západních médií totiž stále dosahuje závratných čísel.
Arménie přesouvá do Náhorního Karabachu k odražení útoku taktické rakety Točka, raketomety Smerč, tanky i další obrněnou techniku. Karabach mobilizuje záložníky a dobrovolníky. Je zde prostě další válka, jako by těch dosavadních nebylo dost.
O tom, že jde o provokaci, jejíž minimálně ideový koncept vznikl jinde než v dotčeném regionu, svědčí i výrok z doby rozpoutání ukrajinské války, který je připisován Georgu Sorosovi. Hovoří zhruba o tom, že pokud bude Rusko nadále zlobit, trochu jej polechtáme na "měkkém podbřišku", kde už se islamisté postarají o to, aby měl Putin jiné starosti, než hájit Donbas.
Již jsme několikrát psali o tom, že islamistické jednotky formující se v Turecku přecházejí po debaklu v Sýrii na Kavkaz, aby zde otevřely novou frontu. Tomu by odpovídala i zpráva, že těsně před vypuknutím bojů 31. března byl president Ázerbájdžánu Ilham Alijev na poradě ve Spojených státech, kde se kromě vojenských expertů z Pentagonu setkal také s ministrem zahraničí Johnem Kerrym. Tímtéž Kerrym, který nyní společně se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem vyzývá obě strany k ukončení vojenských operací.
Čtěte ZDE: Geniální tah: Otcové války zděšeni, propaganda bez odpovědi. Co je za tím? Sedm jednou ranou. Generál: Na válku s Ruskem nejsme připraveni. Točte se, Rothschildovy rotačky na peníze!
Čtěte ZDE: Znepokojivé vyhlídky: Spojené nádoby ukrajinského a syrského bojiště. Nervózní oligarchové. Přísun miliard dolarů - mzdy za puč - se tenčí. Evropa žije migrantskou krizí a islámským terorismem. Američan zahryznutý do podbřišku však oběť jen tak nepustí
Vtáhnout Rusko do války
Je velmi pravděpodobné, že dohoda uzavřená ve Washingtonu mezi prezidenty Ukrajiny a Turecka - Porošenkem a Erdoganem - o výcviku islamistických guerill na Ukrajině, které budou připraveny na sabotážní akce na Krymu i na Donbasu, se týká také operací na Kavkazu. Vše nasvědčuje tomu, že když se nepodařilo vyvolat přímý střet s Ruskem ani na Ukrajině, ani v Sýrii, zvolili západní stratégové „osvědčený“ Kavkaz - a povedou nový úder proti Rusku po jižním křídle.
Nikoho zajisté nepřekvapuje, že Turecko bleskurychle vyjádřilo solidaritu a rozhodnou podporu Ázerbájdžánu. Vše zapadá do nové západní strategie, realizované přes osmanskou říši. Jejím hlavním nástrojem je „šíření vlny nestability". To potvrdil i náměstek ministra zahraničních věcí Arménie Šavarš Kočarjan.
Dvě dekády klidu v Náhorním Karabachu
Náhorní Karabach byl Armény vyhlášen nezávislou entitou v roce 1991 - po rozpadu SSSR a vyhlášení samostatnosti Ázerbajdžánu. Území zabírající 16 % jeho plochy, obývané Armény, bylo obsazeno Arménií a následně se vedla zničující válka mezi oběma státy, která za sebou zanechala okolo 42 tisíc obětí. Od roku 1994 zde vládlo "zamrzlé" příměří. Republiku Náhorní Karabach dosud nikdo neuznal (včetně Arménie).
Po dvě desítky let byl v regionu celkem klid. Až v posledních měsících se začaly objevovat sporadické azerbájdžánské provokace, které měly připravit půdu pro "rozmrznutí" konfliktu. Kromě islamistů hlásili pozorovatelé také výskyt západních a tureckých zpravodajců, kteří „mapovali terén“ pro ofenzívu. Arménie je v posledních letech ostatně předmětem soustavného amerického zájmu. Po pokusu o „Jerevanský elektrický Majdan“, který minulý rok zkrachoval díky zveřejnění informací o tom, že jeho vůdci jsou napojeni na zpravodajské služby Spojených států, se Američané nejspíš rozhodli pro přímou akci.
Arménie se totiž odmítla stát základnou NATO - a to se neodpouští. Naopak - i s ohledem na své křesťanské kořeny - úzce spolupracuje jak v hospodářské tak i ve vojenské oblasti s Moskvou, která má v zemi svou vojenskou základnu.
Čtěte ZDE: Pokus o převrat v Arménii zkrachoval: Rusko zkratovalo Spojeným státům “elektrickou revoluci”. Jak na to? „Neziskovky“ by neměly být financovány ze zahraničí. Všechno je v nezávislých informacích
Čtěte ZDE: Biden v Kyjevě: Jak zachránit hroutící se zemi i své osobní zájmy. Islamistická enkláva a příprava džihádistů v Chersonské oblasti. Koordinují USA a ISIL postup nejen v Sýrii, ale i na Ukrajině?
Nebezpečné testování Ruska
O (přinejmenším) inspirátorovi tohoto dalšího nebezpečného konfliktu proto nemůže být pochyb. Ani o tom, proti komu je ve skutečnosti namířen. Azerbájdžán je (nejen etnicky a nábožensky) turecký, takže s radostí přijme "svolení" zastřílet si na nenáviděné občany státu, jenž jako první v dějinách přijal křesťanství. Ani Turecko, osmanská říše novověku, která v minulém století nestihla dovést genocidu Arménů k úspěšnému "konečnému řešení" (vyvraždila jich "jen" na půldruha miliónu), by se neodvážilo samo od sebe rozpoutat "v zastoupení" válku s Ruskem. Jako člen NATO jen dostalo pokyn - a Erdogan ho s radostí předal Azerbájdžánu.
Do jaké hloubky se tato válka vyvine, nebo zda po čase opět "zamrzne" a stane se mezi provokacemi a testy ruské obranné připravenosti jen jednou z mnoha, uvidíme brzy. Platí však, že toto "testování" nejen stojí stovky a tisíce lidských životů, ale dostává už přímo "psychotické" rozměry. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...
Možná by toto české přísloví mohl Američanům přeložit Bohuslav Sobotka, přísahající právě ve Washingtonu vazalskou oddanost Velkému Bratrovi. Ale ten to neudělá.
Ne pro to, že z angličtiny zatím zvládl jenom Yes, we can a Havel forever. Ale pro to, že je to ve skutečnosti Turek. Nebo alespoň poturčenec. A ten je, jak praví jiné přísloví, horší Turka.
Tagy článku