Mohla by to být dobrá zpráva. Mohla by to být, v záplavě informací o dalších a dalších „odvážných“ policejních raziích ústících v další a další nesmyslná, nedůvodná a nezákonná trestní stíhání, v další a další poškozené a následně z našich peněz odškodněné, dobrá zpráva.
Jeden z architektů a současně vykonavatelů rozpadu standardní zastupitelské demokracie, systému politických stran a plíživého přechodu k prokurátorské diktatuře, symbol prokurátorského puče, plukovník Robert Šlachta, se chystá do civilu.
Mohla by to být dobrá zpráva. Ale není.
Konec legrace
Jak věrným čtenářům známo, hraje si autor těchto řádků tu a tam na věštce, hádaje vývoj věcí příštích, zpravidla vývoj nikterak optimistický. Nejinak je tomu i tentokrát. Jenže obrazy, které se na obvyklý dotaz „jak tohle všechno dopadne“ zjevily tentokrát, byly natolik hrůzné, že autorův jinak nezlomný cynismus a ironie kapitulovaly. Tady už totiž končí veškerá legrace.
Současné kroky Roberta Šlachty a jeho souputníků totiž prakticky potvrzují pravdivost u nás v Protiproudu dlouhodobě prezentované a mainstreamem zpravidla vysmívané interpretace vývoje v naší zemi.
Události těchto hodin a dnů ukazují, že Šlachtův policejní útvar dávno není policejním útvarem, ale politicko-mocenským centrem, či filiálkou tohoto centra. Rovněž se v plné nahotě ukazuje, že prostředky, které Šlachtovci k udržení a pravděpodobně i posílení své moci používají, jsou prostředky ryze politické.
Právě jsem se vrátil z Hradu
Především je na místě připomenout, že Šlachtův spektakulární až teatrální tah, tedy de facto demise, respektive přesněji pohrůžka demisí, je krokem bez diskuse politickým. Dokud demisí vyhrožují ministři, budiž. Ale i to, jak ukazuje naše národní historie, může mít tragické následky. Šlachtovo „buď my, nebo oni“ totiž skutečně zavání jinou demisí, kterou pak jednoho sychravého únorového dne „bravurně“ vyřešil soudruh Gottwald. A pracující lid zvítězil. Mimochodem žádné další demise pak už dlouhá léta nebyly potřeba.
Jen se obávám, že narozdíl od Února ten, kdo dnes demisi podává, má na rozdíl od Gottwaldových nekomunistických ministrů další kroky velmi dobře promyšleny a naopak ten, kdo krizi vyvolal, na rozdíl od Gottwalda, nic promyšleno nemá a chystá se improvizovat. Což může vést ke stejně tragickým koncům.
Naivové Sobotka a Chovanec si totiž patrně neuvědomili, co návrh reorganizace „elitních“ policejních útvarů vyvolá, respektive jak daleko bude ochotno mocenské centrum prokurátorské republiky zajít. Upřímně řečeno, svým způsobem dobře jim tak. "Pokud by mělo jít o účelové chování státního zastupitelství s cílem ovlivnit nezávislé rozhodování jiné instituce, pak jde o naprosto skandální záležitost," řekl ministr Chovanec ke snaze olomoucké filiálky prokurátorské republiky kriminalizovat autory policejní reformy. Pane ministře, a jak jinak, než účelově, s cílem vlámat se, kam nepatří, dnes státní zastupitelství jedná? Pozdě bycha honiti.
Čtěte ZDE: Chobotnice dostala ránu na komoru: Mafie napojená na americkou ambasádu poprvé prohrává. Babiš v nebezpečí. Co udělá prezident Zeman? Lesk a bída mediálních kurtizán
Šlachtovy úspěchy
Dalším znakem politického fungování Šlachtovy úderky je naprosto dokonalé píárko. Lépe, než kdokoli ze současných politiků, dokáže Šlachta kolem sebe vytvořit aureolu pana Úspěšného, byť realita je naprosto opačná. A dociluje toho prostřednictvím dalšího ryze politického nástroje: bezbřehého populismu.
Šlachta dokázal dokonale zužitkovat společenskou atmosféru, hledající katalyzátor své frustrace. A nabídl lidu, spolu se svými souputníky, univerzálního viníka: kmotry a jimi ovládané zkorumpované politiky. Funguje to naprosto dokonale. Přečtěte si jakoukoli internetovou diskusi. Nikde se tam nedočtete, že dnes již legendární zátah na úřadu vlády, známý také jako „Akce Kabelka“, je totální fiasko. Naopak. To je ten Šlachtův „úspěch“. Inu stejně tak jako u politiků, je Šlachtova úspěšnost měřena nikoli výsledky, ale objemem činnosti a řekněme líbivostí této činnosti.
Jenže toto Šlachtovo pojetí „protimafiánského“ útvaru přináší i další „úspěchy“. Projděte si někdy v Praze trasu od Státní opery podchodem přes Václavské náměstí do Perlovky a narážejíce na pochybná individua v poklidu prodávající za bílého dne pytlíčky s bílým práškem pochopíte, o čem je řeč. Ale možná jde jen o předražený moučkový cukr. Měl jsem možnost se v prostředí advokacie potkat s několika drogovými dealery a ti si skutečně Šlachtovu práci nemohli vynachválit. „Dokud Šlachta honí Rittiga, máme my klid na práci“, řekl mi doslova jeden z nich.
Rovněž je s podivem, jak v jindy senzacechtivých médiích naprosto zanikla práce investigativní ikony Janka Kroupy, který koncem loňského roku přinesl překvapivé indicie o propojení lidí z ÚOOZ, včetně Šlachty, s podnikatelem Albinem Arifovičem, u nějž měly být při domovní prohlídce nalezeny důvěrné materiály ze spisů protimafiánského útvaru, přičemž nebylo příliš složité uhodnout, jak se tam dostaly a k čemu sloužily.
A mimochodem, platí paradox, že šéf, který je pro chod úřadu „nepostradatelný“, je špatný šéf. Vystavět fungování čehokoli na osobní nepostradatelnosti není úspěch, ale fatální selhání.
Impérium vrací úder
Od Šlachtovy demise neuběhlo ani pár hodin a jeho spojenci přešli do plánovaného protiútoku. Pokud padne Šlachta, jsme tu ještě my. Olomoučtí.
V pozdějším rachotu želízek, která se patrně chystají nasadit autorům návrhu policejní reorganizace, poněkud zaniklo velmi poučné vystoupení olomouckého žalobce Pavla Komára. Ano, to je ten usměvavý mladý chlapec, kterého jsme mohli vidět například na legendární tiskové konferenci, na níž prokurátorská junta oznamuje přepadení Úřadu vlády, doslova po Šlachtově boku.
„Minimálně u dvou z nich (míněno běžících kauz) uvažujeme o tom, že stáhneme spisový materiál i důkazy tak, aby nedošlo k jeho neoprávněnému nakládání,“ uvedl Komár k tomu, co bude „po Šlachtovi“. Dovolím si to přeložit do češtiny: „Dnes je celkem běžné, že u policie dochází k neoprávněnému nakládání se spisovým materiálem i důkazy“, říká olomoucký elitní žalobce Pavel Komár. Já děkuji, já o tom píšu už dlouho.
Zajímavá je rovněž Komárova vize dalšího fungování policie bez Šlachty: „Pokynem (státního zástupce) zavážeme vyšetřující policisty, aby neinformovali nadřízené, nevkládali ty věci do systému a komunikovali jen se státním zástupcem“. No nevím, ale moc si neumím představit, jak řídit podřízené, kteří na otázku „Co děláš“? odpovědí „Nepovím“. Nadto tam, kde bez kontroly (protože funkci „dohledu nad zákonností“ soudobé státní zastupitelství samo páchaje nezákonnosti evidentně neplní) pobíhají po zemi policisté, se tomu říká policejní stát.
Červnové vítězství
Jak to tedy dopadne? V mé časoprostorové škvíře jsem zahlédl dosti hrozné věci. Například okupační stávku na Zbraslavi, kterou Šlachta a spol. odmítají opustit, protože policii prostřednictvím reorganizace ovládli zlotřilé politické strany spolu s kmotry a to oni nebudou respektovat. Viděl jsem též Andreje Babiše, jak samozvanému Šlachtovu útvaru nabízí útočiště na Čapím hnízdu, aby se v tom nezaizolovaném baráku na Zbraslavi v příslovečných spacácích nenastydli.
Viděl jsem aktivistu Janečka, jak na financování Šlachtových zbojníků nabízí své křišťálově čisté miliardy. Viděl jsem Ivo Ištvana zatýkajícího ministra Chovance, podezřelého z podílu na uplatňování volebního programu politické strany a trestného činu poškozování plukovníka Šlachty. Viděl jsem odstupujícího premiéra Sobotku klečícího před rozesmátým Šlachtou na kolenou a prosícím za prominutí a marně žádajícím o nějakou tu eurotrafiku.
Viděl jsem, jak se za červnové krize 2016 všechny pokrokové protikorupční síly spojily, dokončily, co za červnové krize 2013 započaly, a zasadily tak definitivní ránu všem regulérně zvoleným politikům („Já, Andrej, som není politik“), korupčníkům a kmotrům. A jak se v této zemi pak dlouhá léta všem dobře dařilo.
Čtěte ZDE: Hraje se o všechno: Babiš a prokurátoři vracejí úder. Jak odstřelit policejního prezidenta? Mají moc, média a proti sobě slabého premiéra. Metody jako za bolševika. Kdo stojí nad zákonem?
Ještě máme šanc
Přes veškerou svou skepsi a cynismus však přece jen za ty tři roky vidím určitý pokrok.
Především výrazně ubylo „vítačů“. Skutečně příjemným překvapením jsou některá média, která pochopila, že nejde než o další divadelní kus a že odchod jednoho policajtíka by skutečně neměl mít potenciál vyvolat hysterii, které jsme svědky, krom toho, že by tento policajtík neměl mít moc shodit už druhou demokraticky ustavenou vládu.
Nestává se mi to často, ale například komentář Pavla Párala na Euro.cz bych podepsal.
Dalším příjemným překvapením je reakce alespoň části pravicové opozice, která se nesnaží na vzniklé situaci trhnout laciné body, ale svým (opozičním) způsobem de facto vyjadřují Chovancovi se Sobotkou svou (opoziční) podporu.
Obávám se, že nám ostatním, bez ohledu na politické přesvědčení, světonázor a další v tuto chvíli opravdu podružné věci, nezbývá nic jiného. Tady se totiž hraje o mnohem víc. Tentokrát bez ironie a sarkasmu, jsem přesvědčen, že tato od června 2013 protahovaná krize onen zmíněný „únorový“ potenciál skutečně má.
ANO, bude líp
Přejme si, abych se mýlil a aby Sobotka s Chovancem své nejbližší i příští kroky promyšlené měli. Pokud se ještě teď proberou, jsou jejich předchozí hříchy ve smyslu „soudruzi konejte“ hodny odpuštění.
O tom, že do struktur policie je potřeba zasáhnout, snad krom reprezentantů prokurátorské republiky a jimi zblblého stáda žádný soudný člověk nepochybuje. Policie musí přestat dělat politiku a bojovat s politikou a politiky. Policie musí honit zločince. Třeba ty s těmi pytlíčky moučkového cukru, kteří si nynější status quo pochvalují. Pokud se díky této, byť postupné proměně, tedy reformě, současně zbavíme i takových individuí, jako je „úspěšný“ Šlachta a spol., jen dobře.
Pouze tak bude odchod Roberta Šlachty skutečně dobrou zprávou.
A pouze, bude-li následovat rozprášení dalších mocenských center prokurátorské republiky v Praze a v Olomouci. I kdyby se to mělo zase nazvat „reforma“. Sem s ní.
Pokud couvnou, dobrá zpráva to není. Premiér (bez ohledu na osobní sympatie k jeho osobě) klečící před Šlachtou, případně Šlachta šéfem BIS či Šlachta ministrem vnitra (za ANO), či Šlachta šéfem nějaké té občansko-protikorupční „nevládky“ placené oklikou z našich peněz - to jsou výjevy, které musí slušné lidi děsit bez ohledu na politické přesvědčení i světonázor.
Pokud Sobotka a Chovanec couvnou, jakkoli to tak v těchto hodinách zatím nevypadá, pak se obávám, že skutečně ANO, bude líp.
A pak už nás čekají jen samé dobré "únorové" zprávy.
Tím hůř, že v červnu.
Tagy článku