Má Hillary Clintonová dost morální integrity a poctivosti k tomu, aby se stala prezidentkou Spojených států? Nebo jsou podobné vlastnosti nicotné a nedůležité pro výběr hlavy amerického národa ve 21. století? Tyto otázky si musíme klást poté, co vystoupení ředitele FBI Jamese Comeyho shrnulo, co jeho agenti vyzkoumali při šetření trestního skandálu, jehož hlavní hrdinkou se Clintonová stala.
Clintonová lhala
Naší možné příští prezidentce se podařilo vyhnout se doporučení FBI, aby byla soudně obviněna z hrubé nedbalosti při zacházení s americkými státními tajemstvími. To by její kampaň okamžitě zarazilo. Nicméně, policejní ředitel Comey zcela rozmetal výmluvu, kterou Clintonová předtím nabízela veřejnosti své země.
Ředitel FBI totiž v podstatě - byť ne těmito slovy - prohlašuje, že Clintonová lhala, když říkala, že měla povolení ministerstva zahraničí mít doma instaovaný e-mailový server. Téměř - byť ne těmito slovy - také říká, že Clintonová lhala i o tom, že měla takový server jen jeden a nepoužívala jej k přenosu jakýchkoli utajovaných nebo tajných materiálů. Další evidentní lží pak bylo její tvrzení o tom, že měla doma jen jeden podobný přístroj a všechny pracovní e-maily předala státu - FBI totiž podle zprávy našla “několik tisíc” dalších zpráv.
Clintonová take tvrdila, že uchovávala zprávy bezpečným způsobem. I to je lež. FBI tvrdí, že cizí či nepřátelské osoby či režimy měly přístup k emailovým systémům s těmi, s nimiž si Clintonová dopisovala.
Žádný zločinný úmysl?
Comey říká, že FBI neshledala v jednání Clintonové žádný “zločinný úmysl”. Jenže současně také říká, že byla “extrémně neopatrná” při zacházení s americkými státními tajemstvími. Což je věta téhož významu jako “hrubá nedbalost”, jež z právnického hlediska stačí v podobném případě k obvinění a odsouzení obviněného.
Ačkoli trestní stíhání nedoporučil, Comey současně dodává: “To ovšem neznamená, že za podobných okolností by kdokoli, kdo se podobným způsobem chová, nečelil žádnému následku. Naopak - kdokoli se takto chová, obvykle pocítí následky v podobě sankcí z oblasti bezpečnosti či administrativy.”
Čtěte ZDE: Atentát na Donalda Trumpa ve stínu vraždy Jo Coxové: Útok pomatence, nebo příprava na "Velký úder", který všechno změní? Co je to Říjnové překvapení a proč k němu dochází právě teď, kdy konečně o něco jde
Bezpečnostní hrozba velitelem armády
Jinými slovy, pokud by Clintonová byla stále ministryní zahraničí, dost možná by ji na základě aféry donutili rezignovat a okamžitě (a už napořád) by přišla o bezpečnostní prověrku.
Jenže pokud Clintonovou zvolí prezidentkou, bude velitelkou našich bezpečnostních sil minimálně další čtyři roky. Jak její důvěrníci Huma Abedin a Cheryl Mills, tak ona jsou přitom osoby, které FBI shledala neopatrnými a nespolehlivými co se týče nakládání se státními tajemstvími.
Našim ozbrojeným složkám budou velet bezpečnostní hrozby.
Falešná indiánka a prolhaný horolezec
Kromě toho nejde o první případ, kdy se pravdomluvnost Hillary Clintonové jeví značně pochybnou. Před dvaceti lety si vymyslela historku o tom, jak po přistání v Bosně “byli pod palbou sniperů” a “museli běžet do bezpečí v předklonu” - jenže fotky ukazují naprosto mírumilovné uvítání včetně rozesmátého bosenského děvčátka, zdravícího americkou “tetu”.
Rodiče mrtvých hrdinů z “třinácti hodin hrůzy” v Benghází říkají, že jim Clintonová slíbila, že Amerika dopadne a potrestá toho, kdo natočil protiislámské video, jež údajně podnítilo rozzuřený dav k útoku, jemuž padli za oběť jejich synové - přičemž celou dobu dobře věděla, že šlo o plánovaný teroristický útok.
V roce 1996 komentátor William Safire prošel všechna tvrzení, která Clintonová kdy učinila v aféře Whitewater, jíž kromě dalších skandálů musel Bill Clinton čelit v prvním volebním období, porovnal je s později odhalenými pravdami a došel k závěru, že Hillary je “rozená lhářka”. Asi měl pravdu. Mezi její nejlepší kousky patří, jak si vymyslela, že se v roce 1975 snažila stát mariňačkou, nebo to, jak tvrdila, že ji pojmenovali po Edmundu Hillarym, který první zdolal Mount Everest - což znělo hezky do té doby, než někdo spočítal, že když Hillary došplhal na vrchol, jeho údajné jmenovkyni už bylo šest let.
Nejlepší kandidátkou na viceprezidentku by pro tuhle ženu byla nejspíš demokratická senátorka a “indiánské děvče z kmene Čerokíjů” Elizabeth Warrenová - indiánka, k níž se nikdo v její údajné domovské rezervaci nezná a nikdy ji tam neviděl.
Čtěte ZDE: Otevřený dopis vyšetřovatelům z FBI: Jako vždy je to opět jen na vás, kdo bude prezidentem USA. Jak Hillary s Billem hrabali, až nahrabali. Známý syndrom Al Capone. Co je Sitting Duck? Všechno je jinak
Ať rozhodne lid!
Zvláštní je snad jedině to, jakou cestou se Comey rozhodl svá sdělení publikovat. Obvyklý postup je totiž takový, že FBI předá své závěry ministerstvu spravedlnosti - a to se pak rozhodne, zda bude či nebude zahájeno trestní stíhání. Comey namísto toho svolal tiskovou konferenci. Na ní vysvětlil, proč Clintonovou obviňuje z “extrémní neopatrnosti”, poté bod po bodu vyvrátil historku, kterou krmila veřejnost - a pak dodal, že trestní stíhání nedoporučuje - ačkoli k němu vlastně sesbíral důkazní materiál.
Co je za tak pozoruhodným výkonem? Comey v podstatě říká: Nedoporučuji trestní stíhání, protože kdybych to udělal, zničím možnost Hillary Clintonové kandidovat, a tím bych rozhodl prezidentské volby roku 2016. To ovšem není moje kompetence. To je na vás, na voličích.
Vy, americký lid, byste na základě všech důkazů, které předkládám, měli rozhodnout, zda se Hillary stane vrchní velitelkou našich ozbrojených sil, zda žena s tendencí k neopatrnosti a lhaní má sedět v Oválné pracovně.
Comey podobné sdělení - jakožto ochránce bezpečnosti našeho národa - může pronést s naléhavostí, která se žádnému republikánskému protikandidátovi nedá vložit do úst.
A koneckocnů - nemá snad pravdu? Politická rozhodnutí má činit lid, ne policie.
Pokud se se vším, co víme o vrozené prolhanosti naší bývalé první dámy, rozhodneme ji učinit rovnou hlavou státu a velitelkou armády, říká to cosi o Americe roku 2016.
A taky o tom, zda je demokracie skutečně nejlepší možnou formou vlády, jak máme často sklony velkolepě prohlašovat.
Zdroj.
Tagy článku