Až za pár týdnů (třicátého září) skončí současný fiskální rok, státní dluh Spojených států dosáhne podle prognóz 19,3 biliónů dolarů. A protože stále stoupá částka potřebná k financování čtyř největších rozpočtových položek - programu zdravotního pojištění Medicare, programu Medicaid (tj. sociální pojištění ve zdravotní oblasti, pozn. překl.), sociálního pojištění a obrany - budoucí rozpočty jistě dopadnou ještě hůře, než je letošních 600 miliard dolarů.
Jedeme k vodopádu
Z toho je zřejmé, že jednou ze skutečných existenčních hrozeb, kterým Spojené státy čelí, je vyhlídka, že zanedlouho poplujeme na stejném člunu s Řeckem, Portorikem a Illinois. Jenže my necháváme onen člun klidně unášet proudem k vodopádu - a o dluhové pasti se ani nemluví.
Ernest Hemingway věděl, jak státy unikají z bažin státních dluhů: “Prvním rádoby všelékem špatně řízeného národa je inflace jeho měny. Druhým je válka. Obě přinesou dočasnou prosperitu. Obě také přinášejí trvalou zkázu. Obě jsou útočištěm politických a ekonomických oportunistů.”
“Prostituování a ponížení měny,” jak by tomu asi řekl Lenin, tedy ta první varianta, je nejspíš náš způsob, jak se vypořádat s obludou zvanou státní dluh.
Válka, nebo inflace?
Ale Hemingwayova druhá možnost, válka, se zdá být oblíbenějším scénářem náčelníků sedících na březích souostroví think-tanků ve Washingtonu. Alespoň soudě podle toho, že každý Putinův pohyb v Baltu nebo Černém moři pokládají za casus belli - příčinu k válce.
Naši vůdci z dob studené války ještě znali jeden princip, který pisálkové ve službách válečnické kliky dneška nikdy nepochopili - a který by se dal shrnout slovy, jež britský historik A. J. P. Taylor pronesl po mnoha letech studia “třicetiletí válek” mezi lety 1914 a 1945: “Ačkoli cílem každé velmoci je schopnost vybojovat Velkou válku, jediný způsob jak si udržet status velmoci je takovou válku nerozpoutat.”
Další existenční hrozbou - tedy pokud se Západ stále pokládá za strážce nejslavnější světové civilizace, nebo alespoň civilizace hodné zachování - je proměna Západu v zemi Třetího světa.
Čtěte ZDE: Šok made in USA: Trump nechce světovou válku o Estonsko! Eisenhower: NATO selhalo již v roce 1961. Americký konzervativec: Nehnuli jsme prstem pro Maďary, Poláky ani Čechoslováky. Z dobrého důvodu
Vymírání
Tato hrozba pramení ze dvou zdrojů. Prvním je demografická smrt “domorodců” všech západních národů, která bude patrně dokonána na konci století. Alespoň soudě podle klesající křivky porodnosti a zřejmě nekonečné invaze národů Latinské Ameriky, Afriky, Asie a Blízkého východu na Západ.
Co se týče demografického úpadku západního člověka a jeho nahrazení lidmi z jiných národů, vyznání, kultur, zemí, kontinentů či civilizací, probíhá na Západě navíc ideologický souboj.
Extáze uctívačů multi-kulti
Část našich elit je podobnou změnou nadšená a v extázi uctívá božstva “diverzity” a rovnoprávnosti. Mají pocit, že souhlasit s invazí do vlastních zemí je známkou morální nadřazenosti. Jejich mluvčí je - nebo alespoň donedávna byla - Angela Merkelová.
Pro ty, kteří věří, že různorodost - rasovou, etnickou, náboženskou, kulturní - je nutno milovat a přijímat, jsou odpůrci demografické změny probíhající na Západě, morální zpátečníci. Odpůrci imigrace jsou sami terčem zloby, již údajně šíří - a častováni nálepkami rasistů, xenofobů, fašistů, nacistů a dalšími nadávkami ze široké slovní zásoby nenávistných “pokrokářů”.
Ohroženy jsou věci nejdražší
Přesto neutuchající odpor proti invazi přes Středozemí i Rio Grande pohání nejen trumpovské hnutí, ale i řadu pravicově naladěných stran a hnutí napříč Starým kontinentem. Těžko dohlédnout, zda se podobná krize vůbec může vyřešit smírným způsobem.
Stovky miliónů lidí, jež ve Třetím světě nechtějí nadále žít v čím dál horší vládě tyranie a neštěstí, jsou také čím dál ochotnější riskovat životy, aby se dostaly přes moře do Evropy. A národní odpor proti přistěhovalcům se jen tak nevzdá - ne když ilegální i méně ilegální uprchlíci proudí do země čím dál rychleji.
Národní odpor totiž vidí, že jsou ohroženy hodnoty, které jsou lidem nejdražší - jejich vlastní země, kultura, způsob života a budoucnost, kterou chtějí odkázat vlastním dětem. To jsou věci, za něž lidem vždycky stálo za to bojovat.
Zdá se vám snad, že v Americe vedlo úsilí o “diverzitu” k větší jednotnosti našeho národa? Nebo spíše k zášti, separatismu a kulturnímu rozkladu? Myslel si někdo, že padesát let po přijetí všech možných zákonů o rovných občanských právech všech obyvatel ISA budeme stále zažívat “dlouhé horké léto” jako tehdy - ve Fergusonu, Baltimoru, nebo Milwaukee, kde se téměř válčí?
Čtěte ZDE: Bez víry zahyne národ i civilizace: Do konce století Evropu ovládne islám. Vladimír Putin ví, jak tomu v Rusku zabránit. Americká mládež je tragicky nevzdělaná. Žádný politik nemůže vyléčit nemocnou duši Západu
Sebevražda demokracie
Kromě všeho výše popsaného se stává realitou i krize, kterou jasnozřivě předpověděl státník z Jižní Karolíny John C. Calhoun ve své práci Rozklad o vládě. Již ve své době předvídal, že se naše země rozdělí na dvě voličské frakce. Jedna bude stranou těch, kteří platí daně vládě, a druhá stranou těch, kteří žijí z jejích dávek.
A jak Calhoun říká - to povede k nekončícím střetům “plátců” s “konzumenty”.
V roce 2013 jedno procento nejbohatších Američanů zaplatilo 38% procent všech daní. Zato 50% občanů ve spodní polovině pomyslné příjmové tabulky (polovina národa!) se na daňové zátěži podílelo pouhými třemi procenty.
Logicky musí následovat otázka: Pokud patříte k jedné třetině národa, která neplatí daně vůbec, zato však pobírá značné výhody, proč byste měl volit stranu, která slibuje snížení daní, jež neplatíte, a škrty na dávkách, které vám vyplácejí? Tradiční republikánská rétorika žádá polovinu naší země, aby volila proti vlastním ekonomickým zájmům. To není zrovna slibná dlouhodobá politická strategie.
V časech New Deal vyslovil poradce prezidenta F. D. Roosevelta Harold Ickes větu, která se měla stát základním dogmatem Demokratů: “Budeme danit a danit, a utrácet a utrácet, a volit a volit.” A přesně tak činili a činí dodnes. Jenže podobná politika nemůže pokračovat věčně.
Neboť, jak nám připomíná další velký státník John Adams:
“Na zemi ještě nebyla demokracie, která nakonec nespáchala sebevraždu.”
Zdroj.
Tagy článku