Deutsche Bank je momentálně v centru pozornosti ekonomů, politiků a investorů z celého světa. A je noční můrou nejen německých vládních činitelů. Všechny zajímá jediné: padne tento obr na hliněných nohách, nebo nepadne?
Hluboká propast
Začátkem týdne jsme (i proto, že v Německu v pondělí slavili státní svátek a na burze se neobchodovalo) neviděli výrazný vývoj situace. To ale neznamená, že se nic neděje. Naopak. Světový bankovní - a s ním ekonomický a politický - systém stojí opět na samé hraně útesu. A propast pod ním je hrozivě hluboká.
Deutsche Bank čelí nutnosti zaplatit v rámci mimosoudního vyrovnání astronomickou pokutu americkému ministerstvu spravedlnosti. A nejspíš na ni - vzhledem ke své předchozí krajně rizikové politice - nebude mít. Co se stane pak? To nikdo neví - ale určitě to nebude pěkné - a zasáhne nás to.
Pokus o utišení trhů “puštěním” informace o tom, že pokuta bude oproti předpokladu méně než poloviční, je evidentně krátkodechý: problémy Deutsche Bank nezačaly ani omylem s tímto sporem - ten je pouze vrcholkem ledovce.
Celá záležitost totiž rozhodně hodna není jen jakousi detektivkou pro finančníky. Do značné míry totiž platí: Co se stane s Deutsche Bank, stane se s námi se všemi.
Bankovní systém na zhroucení
Nejen proto, že trhy a celá ekonomika v České republice jsou zásadně propojeny s německým hospodářstvím. Ale především: největší německá banka je lakmusovým papírkem situace na geopolitickém hřišti.
Důvod je jednoduchý, přestože se tuto informaci samozřejmě všechna “oficiální” média snaží pokud možno zatajit, ve skutečnosti jsou podobně problematické jako Deutsche Bank i mnohé další velké evropské banky. Celý světový bankovní systém je jako dřevěný dům prožraný červotočem: stavba, která se zhroutí při prudším poryvu větru. A každý ví, že burzovní obchody jsou především psychologickým hřištěm očekávání, důvěry a manipulace, na němž se s pomocí investorů hraje partie velkých hráčů.
To jsme viděli už v případě první “krize” roku 2008, která smetla obří americkou banku Lehmann Brothers: vrabci na střeše si štěbetají, že tento pád byl načasovanou záležitostí, připravenou a provedenou jinými velkými hráči na trhu za spolupráce mocenských vládních skupin. Podobné záležitosti se totiž “náhodou” stát prostě nemohou - to není konspirační teorie, nýbrž prostá logika. Tatáž, která původně velela, že jsou Lehmanni a jim podobní “příliš velcí na to, aby padli”.
Čtěte ZDE: Spojené státy: Žalostná podívaná na chřadnoucí zemi. Kdy proběhla první barevná revoluce? Od zlatého dolaru přes petrodolar po narkodolar. Slyšíte ten zvuk peněz tekoucích do USA?
Práh budoucnosti
Proto platí jedno: pokud Deutsche Bank padne, je to proto, že byla ponechána svému osudu. Pokud bude ponechána svému osudu, pak o tom “někdo” rozhodl. Tím “někým” není nutně německá vláda, která zatím přísahá, že banku nesanuje a nechá ji být.
Jenže víme, že Německo je ve skutečnosti americký protektorát: Kancléř je zavázán poslušností vládě Spojených států amerických. Pokud banku vláda nezachrání (a ohrozí tím ekonomiku nejen vlastní země, ale de facto celé Evropy), těžko je to v Německém zájmu. V čím tedy?
Tato otázka nás dovede k jednoznačnému závěru: Pokud Deutsche padne, jsme na prahu nové - šílené - epochy, odstartované smrtelnými křečemi momentálního světového hegemona číslo jedna. Řada ekonomických a politických komentátorů se shoduje, že v roce 2017 má přijít zásadní politický přelom nejen pro Ameriku. Ten ale může začít už americkou prezidentskou volbou. Souvisí snad mávání Damoklovým mečem nad hlavou Deutsche právě s tím? Díváme se na počátek vlastní nedaleké budoucnosti?
Na tuto otázku přinesou definitivní odpověď až následující měsíce. Dobře na to upozorňuje nezávislý ekonomický analytik Michael Snyder, jemuž mnozí přezdívají “sýček” - a na jehož slova, zdá se, opět došlo:
Michael Snyder: Deutsche se hroutí do sebe
Největší a nejdůležitější banka největší a nejdůležitější ekonomiky Evropy se přímo před našima očima hroutí do sebe. Deutsche Bank je jedenáctou největší bankou naší planety. Vzhledem k enormní úvěrové expozici z derivátů se jí začalo už před časem přezdívat “nejnebezpečnější banka světa”. Během minulého roku jsem opakovaně varoval, že se Deutsche Bank řítí ke katastrofě a je pravděpodobným kandidátem na titul “následníka Lehmann Brothers”.
16. září napsal Wall Street Journal, že americké ministerstvo spravedlnosti chce po Deutsche Bank 14 miliard dolarů v rámci smírného urovnání sporu, týkajícího se nezákonného nakládání s cennými papíry krytými hypotéčními úvěry během minulé finanční krize. Po tomto oznámení se prudce otřásla důvěra investorů v banku, její akcie spadly na rekordně nízkou hodnotu a analytici varují, že je možné, že Deutsche hrozí “problém s likviditou” větší, než cokoli, co jsme viděli od pádu Lehmann Brothers v roce 2008.
Rekordní pád akcií
V jednu chvíli v pátek akcie Deutsche Bank spadly poprvé v historii pod hranici 10 euro za kus. Pak maličko stouply. Důvodem pro zpětný pohyb byla zatím neověřená zpráva, že výše finanční částky pro urovnání sporu byla snížena na “pouhých” 5,4 miliardy dolarů (zpráva agentury AFP přišla po pátečním uzavření evropských burz, takže se u nás projevila spíše v pondělí, pozn. redakce.).
Jenže o výši pokuty, o níž se všude píše, teď ve skutečnosti doopravdy nejde. Akcie největší německé banky už během roku 2016 spadly o více než polovinu. Zdá se, že poslední epizoda může být tím případem, kdy se příslovečné “ucho utrhne” a problematická finanční instituce se položí. Banka totiž zvolna přichází o zdroje likvidity a nikdo nechce být za hlupáka, který Deutsche poskytne jen tak mýrnyx týrnyx zdroj nový.
Čtěte ZDE: Nová ruská strategie: Je možné finančnictví bez lichvy, drog a hazardu? Spor o zlato. Pomohou západní sankce ruskému hospodářství?
Jak zabít banku?
Slavný alternativní ekonomický server Zero Hedge o věci píše:
“Banku nezabije (in)solventnost, nebo nedostatek kapitálu - to je vágní, umělý a většinou dost svévolně stanovený koncept, o němž rozhoduje regulátor. Banku zabije nedostatek likvidity, či přístupu k ní, což je věc, kterou Dick Fuld říká každému, kdo se ho obtěžuje poslouchat. Likvidita je obyčejný, tvrdý a studený cash, peníze, které jsou zuživatelné a zaměnitelné (což John Corzine věděl moc dobře, jenže ho při tom chytli). Je to likvidita, která banku přivede do hrobu, a obvykle rychle - vzpomeňme na to, jak se akcie Lehmannů zhroutily od vysokých dvojciferných čísel na nulu během několika dní.
V případu pádu akcií německého obra jde také o likviditu, tedy spíše její nedostatek. Ostatně svět investic věděl už téměř dva týdny, že banka má nedostatečnou kapitalizaci. Jak jsme si všimli již dříve v tomto týdnu, byla to mezi jinými zpráva Citi Group - mezi mnoha jinými - která zveřejnila, jak moc velkým nedostatkem kapitálu banka ve skutečnosti trpí a všimla si, že “pákový poměr (vlastních zdrojů na celkových aktivech, pozn. redakce) který vychází na 3,4%, vypadá ještě hůře, poměříme-li jej s původním cílem společnosti, který je 4,5%”.
Na pokraji “spirály smrti”
To jsou velmi přesné a značně odborné informace. Důležité je ale uvědomit si především jedno: čím více klesá cena akcií na burze, tím rychleji se budou další finanční instituce, investoři i klienti snažit vytáhnout z Deutsche Bank své peníze. A jakákoli zpráva o poklesu likvidity stlačí akcie ještě níže.
Jinými slovy: Deutsche Bank stojí na pokraji “spirály smrti”, kterou se už nemůže podařit zastavit bez vládního zásahu. Jenže německá vláda již dávno konstatovala, že v případě Deutsche Bank zasahovat nehodlá. Opravdu to (ne)učiní?
Klienti mají v obrovité bance vklady za celkem 556 miliard euro. Dokonce i kdyby chtěl svá aktiva zpět jen zlomek z nich, způsobí to propad gigantických rozměrů.
Memoranda místo řešení
John Cryan, předseda představenstva Deutsche Bank, se v pátek pokusil uklidnit rozjitřené nervy investorů memorandem, které poslal zaměstnancům, a které za propad akcií viní “spekulátory”. Zero Hedge o tom píše:
“Místo toho, aby se soustředil na to, co by dělat měl - tedy nacházení způsobů, jak dodat likviditu kapitálově nedostatečné bance a zastavit únik kapitálu, který je v těchto fázích ještě pomalý - John Cryan se snaží po rekordním propadu akcií podpořit e-mailovými memorandy morálku vlastních zaměstnanců. V něm za situaci banky viní zlovolné “šíření fám” a pokračuje: ‘Tyto fámy způsobují výkyvy v cenách akcií naší banky… Důvěra je základem bankovnictví. Jenže některé tržní síly se nyní snaží tuto důvěru podkopat.'
Téměř stejně důležité, ne-li důležitější, je jeho sdělení, že 'několik z klientů našich hedgeových fondů se rozhodlo omezit aktivity, při nichž s námi spolupracují. To způsobuje nepodložené obavy.' Jenže jak jsme vysvětlovali již v minulosti, jde ve skutečnosti o obavy naprosto podložené, zvláště pokud se tyto 'obavy' rozšíří na největší rizikový faktor německého bankovního obra: jeho vkladatele, kteří momentálně drží přes 550 miliard euro v investičních nástrojích, jež bance zajišťují likviditu.”
Čtěte ZDE: Odvrácená strana spotřebního ráje: České domácnosti se topí v dluzích. Po konzumním flámu přichází kocovina. Banky, nebo matrace? S penězi (a svobodou) je amen
Důvěra investorů se chvěje v základech
Jedním z důvodů, proč je Deutsche Bank pokládána za systematicky “nebezpečnou”, je skutečnost, že drží 42 biliónů euro v derivátové expozici. To je částka rovnající se čtrnáctinásobku hrubého domácího produktu celého Německa.
Pár klientů, kteří investovali do derivatiů přes banku, už se vyděsilo a převedlo své obchody jinam. Tento report od Bloombergu v minulém týdnu pomohl stlačení ceny akcií:
“Fondy, které představují malou část více než osmi klientů banky v oblasti hedgeových fondů, převedly část svých derivátových pozic kótovaných na burze pod správu jiných společností. Říká to interní bankovní dokument, jejž Bloomberg News měly možnost vidět. Mezi investory jsou Millenium Partners Izzyho Englandera v hodnotě 34 miliard dolarů, Rokos Capital Management Chrise Rokose, jehož hodnota se uvádí ve výši čtyř miliard dolarů a čtrnáctimiliardové Capula Investment Management. Sdělil nám to zdroj obeznámený se situací, který nechtěl být z pochopitelných důvodů jmenován."
‘Na pořadu dne je zkrátka důvěra investorů,’ řekl nám Chris Wheeler, finanční analytik z londýnské firmy Atlantic Equities LLP.”
Co bude dál?
V pondělí byl v Německu státní svátek, větší změny situace lze tedy čekat až během dalších dní. Pokud se skutečně potvrdí, že Ministerstvo spravedlnosti Spojených států nechce po bance pokutu v původní výši, koupí si tím obr na hliněných nohách nějaký čas. Ale nebude ho moc.
Nejpravděpodobnější tedy je scénář, který navrhuje Jeffrey Gundlach, ředitel společnosti DoubleLine Capital, v rozhovoru pro deník Daily Mail Online. Říká v podstatě, že investoři, kteří sázejí na krach Deutsche z důvodu, že ji Berlín nakonec nepomůže z bryndy, budou tratit: “Trh potlačí Deutsche Bank dolů, dokud nepřijde odněkud ujištění o podpoře banky. Dostanou pomoc od státu, pokud ji budou potřebovat, jinak to není možné,” myslí si Gundlach, který je v Double Line zodpovědný za více než 100 miliard dolarů.
Bude ale rozhodně zajímavé sledovat, jak zoufalou se situace bude muset stát, než se německá vláda podvolí tlaku a banku sanuje.
Kompletní a totální zhroucení Deutsche by totiž bylo pro finanční systém mnohem závažnější událostí, než byl kolaps Lehmann Brothers. To je něco, co si globální vůdci nemohou dovolit. Jenže jak jinak tomu zabránit, než intervencí, není jasné.
Co se stane, není momentálně možné předvídat. V každém případě je to fascinující divadlo, v němž se hraje o životy nás všech.
Zdroj.
Tagy článku