Co se teď honí hlavou Donaldu Trumpovi, který již před třiceti lety předpověděl, že se jednou stane prezidentem USA? Mise splněna? Volby vyhrál, ale... prezidentem ještě zdaleka není.
Takřka u konce je jen první díl seriálu s názvem Volby 2016. Vůle lidu nyní vstupuje na území, které ovládá establishment. Není sporu o tom, že je to nepřátelské území. Rozkládající se systém bojuje o přežití, je jako rakovina, která se stále vrací, i když se zdá být poražena. Podobně jako u brexitu, ani v prezidentských volbách v USA nestačí hrát a vyhrát podle pravidel.
Ke slovu přicházejí volitelé, vyšší vrstva "vyvolených", která stojí nad voliči a má možnost jejich rozhodnutí zvrátit. Volitelé za Demokratickou stranu naléhají na své protějšky z Republikánské strany, aby nevolili Trumpa. Pod tlakem je především Texas, druhý nejlidnatější stát USA, kde "zrádcům" nehrozí ani pokuta. Stačí málo: Kdyby všichni volitelé Texasu zradili a nevolili Trumpa (jako jejich voliči), ale Clintonovou, prezidentkou USA by se stala ona.
Pokud volitelé rozhodnou jinak než jejich voliči (a nebylo by to poprvé), bude to znamenat, že celé volby byly jen divadlo, fraška ve falešných kulisách demokracie. Volební systém USA by se tak dostal na stejnou úroveň jako třeba v Severní Koreji. Experti se dušují, že se to nestane, ale tlak je obrovský...
Pasti na cestě k prezidentské přísaze
A další kola přijdou. Přepočítávání hlasů ve dvou klíčových státech z podnětu neúspěšné kandidátky Zelených. Snaha o soudní zpochybnění (údajně dokonalého) volebního systému.
U ruských hranic poštěkává jako hladový pes armáda NATO a dává tušit, co by následovalo, kdyby volby dopadly ve prospěch Demokratické strany. U moci je stále Obama s krví na rukou a ve vzduchu se hrozivě vznáší jeho věta: "Situaci na Ukrajině bych rád vyřešil ještě za svého prezidentského období."
V den, kdy Trump složí prezidentskou přísahu (20. ledna 2017), jsou Demokraté připraveni zažalovat ho kvůli střetu zájmů. Žádný zákon sice Trumpa nezavazuje vzdát se jako prezident svého podnikatelského impéria, ale i tady je několik pastí – například otázka přijímání darů od cizích států.
Média pokračují ve svém tažení proti Trumpovi, podněcují demonstrace po celé zemi a vypouštějí fámy o Ku-klux-klanu, o napojení členů kandidátů dosud neexistujícího Trumpova kabinetu na Islámský stát, žalují, že Trump porušuje sliby (které zatím ani splnit nemůže, protože ještě není prezident), a obviňují Rusko, že ovlivnilo volby vypouštěním nepravdivých zpráv.
K pikantnímu momentu došlo na stránkách deníku New York Times (který zcela rezignoval na nezávislost a stal se štváčskýcm plátkem proti Trumpovi), když před pár dny zveřejnil inzerát: "Předplaťte si New York Times, protože je nezávislý."
Tištěným médiím totiž dramaticky klesá předplatné jako důsledek propagandistické kampaně proti Trumpovi. A čím větší je odliv čtenářů, tím větší je propagandistický tlak a hysterie z prohrané vállky. Hraje se dál - a o všechno.
Trump se ocitl v situaci, ve které žádný jeho předchůdce nebyl. Na dosud neprobádaném území. Je to výzva.
Čtěte ZDE: Trump jde do toho... jako Trump: Nejen americké elity šílí z jeho prvních jmenování. Vytrhne Bill kolík z upířího srdce? Šest litrů čerstvé krve pro Hillary. Podaří se jim včas vyprat špinavé peníze ze svých "nadací"?
Kostel mezi mrakodrapy
"Žádná výzva, které čelíme, není důležitější, než náš postoj k ní. Protože postoj rozhoduje o našem úspěchu a nezdaru. Způsob, jakým uvažujete, vás může porazit ještě dřív, než s ní něco uděláte. Přemůže vás, protože si myslíte, že to dokáže," řekl Norman Vincent Peale, pastor s kostela Marble, choulícího se v New Yorku na 5. Avenue mezi mrakodrapy.
Trump navštěvoval kázání pastora Peala od dětství se svými rodiči, v Marble se oženil, vdávaly se zde i jeho dvě sestry. Pastor Peal zásadním způsobem ovlivnil myšlení členů rodiny Trumpových. Kostel Marble se stal důležitým, možná klíčovým místem života Donalda Trumpa, budoucího prezidenta Spojených států.
Když se stal Peale v roce 1932 pastorem kostela Marble Collegiate Church na Manhattanu, chodilo sem pravidelně asi 600 lidí, když v roce 1984 skončil, bylo jich 10 tisíc. Peale byl nejen slavným kazatelem, ale také spisovatelem. Jeho kniha Síla pozitivního myšlení se stala bestsellerem. Od roku 1932 měl rozhlasový pořad v rádiu, vystupoval i v televizi. V Marble oddával Peala Trumpa s jeho první ženou, Češkou Ivanou.
"Kdo si ve svých představách zviditelní prohru nebo úspěch, vítězí nebo prohrává podle představy v duchu vytvořené," řekl pastor Peale, kazatel, od kterého se Trump naučil uchvátit davy.
"Vydržel jsem ho poslouchat celé hodiny. A když skončil, říkal jsem si, že bych si to dal celé klidně ještě jednou," řekl Donald Trump o pastorovi Pealovi během volební kampaně.
Čtěte ZDE: Spiknutí miliardářů proti Trumpovi: Jak získat zpět vyhozené peníze? Soros platil, až doplatil. Existuje plán na zvrat volebních výsledků? Atentát? Občanská válka pod dozorem armády? Do 20. ledna není nic jisté
Síla pozitivního myšlení
Pealova kázání byla podobná Trumpovým vystoupením na volebních shromážděních: krátké věty, opakující se klíčová slova, rytmus, dynamika, práce s odmlkami, výrazná gesta a mimika. Pamětníci se shodují, že Norman Vincent Peale byl jedním z nejlepších, možná i nejlepší kazatel v New Yorku a celých Spojených státech.
Kniha Síla pozitivního myšlení udělala z Peala bohatého muže, prodaly se jí v USA po celém světě milióny výtisků. Mnoho teologů však považuje Peala za kontroverzní postavu, jejíž pojetí křesťanství prý bylo - eufemisticky řečeno - povrchní.
"Dr. Peal byly dvě osoby: Peal motivátor a Peal pastor," říká teolog Michale Brown. "Jako motivátor říkal, že 'můžeš, když si myslíš, že můžeš'. Z kazatelny by citoval Bibli - 'Můžeš všechno skrze Krista, který ti dává sílu'."
Roku 1984 udělil Pealovi prezident Ronald Reagan Prezidentskou medaili svobody (nejvyšší civilní vyznamenání v USA) za jeho přínos na poli teologie. Peale zemřel v roce 1993, shodou okolností rok poté, co se Trump rozvedl se svou první ženou, Češkou Ivanou.
Stejně jako Trump obdivovala pastora Peala. I on si vážil Trumpa. Když miliardář v roce 1983 dostavěl na páté Avenue svůj markodrap Trump Tower, poslal mu Peale blahopřejný dopis: "Stáváte se největším stavitelem Ameriky. A věřte mi, vy už jím jste. Jsem na vás hrdý."
Čtěte ZDE: NATO na válečné stezce: Druhé obklíčení Petrohradu? Putin posílá rakety do Pobaltí. Spekulace nad členy Trumpova kabinetu. Zastaví prezident válečnickou partu? Čína kupuje zbraně. Naděje versus obavy
Média už svou Pravdu mají
Donald Trump už není majitelem nejvyššího obytného mrakodrapu na světě, jímž byl Trump World Tower na 1. Avenue, kvůli němuž musel být mimo jiné zbořen katolický kostelík. Nepatří mu ani nejvyšší budova v New Yorku. Tou je One World Trade Centre, postavená na místě Dvojčat, která se stala terčem údajného teroristického útoku. Znovuotevření vyšetřování této události (podle mnohých největšího a nejcyničtějšího podvodu v dějinách) může být další výzvou pro Donalda Trumpa, prezidenta USA.
První setkání Trumpa s médii se odehrála až 16 dní po volbách - za zavřenými dveřmi. Trump si nebral servítky, označil přítomné novináře za popravčí četu, za podvodníky, za zkorumpované lháře bez zábran. "Styďte se," řekl. Vše směřuje k tomu, že v budoucnu bude Trump poskytovat rozhovory jen médiím, která si vybere (podobně jako Miloš Zeman po svém zvolení prezidentem ČR). A na ostatní zbydou jen tiskové zprávy.
"Existuje reálné riziko, že tu do půl roku máme podobná státem hlídaná média, jako byla například v Rusku komunistická Pravda," uvedla potrefená média (nepřesně, protože Pravda nevycházela v Rusku, ale v Sovětském svazu). Podle voličů však už Spojené státy svojí Pravdu mají. Jsou to New York Times, Washington Post a mnoho dalších, které nejen v těchto volbách zcela rezignovaly na objektivitu a staly se propagandistickými orgány establishmentu.
Žádný prezident USA nečelil po svém zvolení takovému tlaku – což je jeden z důkazů, že bylo zvolení Trumpa mimořádnou historickou událostí. A skoroprezident Trump pokračuje ve své mistrovské partii. Vytváří si manévrovací prostor, mlží o vyšetřování Clintonové, o zdi s Mexikem a dalších svých předvolebních "trumpech".
Kabinet sestavuje tak, aby se "vlk nažral a koza zůstala celá", přičemž na konci možná nebude ani vlk ani koza - a půjde o úplně jinou bajku - možná tu o vráně a lišce. Má to ovšem stále stejnou podmínku: Musí se inaugurace dočkat.
A tedy i dožít.
Tagy článku