A je to! Jak by pravila kdysi populární večerníčkovská dvojice nešiků Pat a Mat. Právě takoví dnes okupují televizní obrazovky – a tváří se, že to myslí vážně.
Podobní dva šikulové (hrdinní italští policisté) – v rámci aktuálního večerníčku pro dospělé infantily – vnesli do evropských domovů klid: Zastřelili nad ránem vraha z Berlína, Tunisana Amriho, původce největšího masakru v Německu za poslední desetiletí. Jeden z nich byl při tom postřelen do ramene (respektive nám ho ukazují zafačovaného v nemocnici). Byl to prý nováček – a hned takový úlovek! Z toho chlapce něco bude.
Slušňák je po smrti
Nováček ovšem nebyl nejhledanější terorista v Evropě a přilehlém vesmírném okolí. Naopak. Jeho téměř nadpřirozené schopnosti – a především příkladná spolupráce s policí – ukazují, jak na totálního profíka, tak na slušňáka.
Jistě, spáchal prý hrůznou hromadnou vraždu - navzdory všem bezpečnostním opatřením, vycházejícím z varování, že právě nějaký takový teroristický čin lze v předvánočním v Berlíně očekávat. Ano, podařilo se mu navíc z místa činu uniknout tak šikovně, že si ho nikdo ze stovek svědků nevšiml. Nezabrala ho dokonce žádná z desítek policejních pouličních kamer, ani ho nenatočil nikdo na telefonní video.
Ale ovšem – přestože se posléze všude na silnicích, nádražích a letištích povalovaly hromady po zuby ozbrojených policistů s jeho portrétem, ještě si střihl na závěr života procestovat půl Evropy. To ano. Ale zase si nakonec bez problémů v jižní Francii koupil lístek na vlak, a pro jistotu si ho u sebe nechal. Zřejmě na památku či kvůli vyúčtování cesťáku Islámským státem. To slušní teroristé a vrazi přece běžně dělají. Spolupracují s establishmentem, protože vědí, že policisté jsou také jen lidé a nemají to lehké.
To kvůli nim jdou Slušňáci do akce s platnými doklady, které zanechají na místě. V New Yorku, v Paříži, v Berlíně. Případně po vraždě spolujezdce si ponechají u sebe rovněž vražednou zbraň – kterou později postřelí policistu – aby mohli být přesně identifikováni. Přece se nebude zbavovat pistolky. Jednak by jinou – vzhledem k báječným opatřením proti prodeji zbraní ordinovaným Bruselem – těžko někde koupil. Ale hlavně: když si na zbraň zvyknete, je jako váš přítel. Tedy pokud jste terorista a vrah a Slušňák. Že na místě zanecháte otisky prstů se rozumí samo sebou.
Čtěte ZDE: Masakr v Berlíně se mění v obvyklou pohádku: Proč asi všichni teroristé ztrácejí pasy? Chyba v matrixu a ozvěna 11. září. Kam zmizel "nevinný" Pákistánec? Merkelové labutí píseň? Tři oříšky pro Popelku to převálcují
Věštec – nebo agent?
Před dvěma dny napsal Jan A. Mařenka do Protiproudu v článku o vskutku pohádkovém vyšetřování berlínského masakru následující věty:
„Policie připouští, že podezřelý možná nebyl Tunisan, ale tak spíš tak trochu Egypťan, možná Libanonec, což je zásadní posun od původní verze, kdy měl být vrahem Čečenec, později Afghánec a Pákistánec. Vrah je prostě všechno možné, jen ne Syřan. Ostatně Syřanem ani být nemohl, vždyť má policie jeho pas.
Je totiž velký rozdíl, jestli spáchal berlínský vánoční masakr imigrant pozvaný Merkelovou, nebo "profesionální terorista", který byl v Německu vlastně jen náhodou - a ještě mu byla policie pořád v patách.
Další vývoj? Jako nejpravděpodobnější varianta zázračných adventních událostí je, že až policie atentátníka dopadne, bude už mrtvý (oběť přestřelky). Pokud není mrtvý už teď.“
Je to pro naši redakci velká výzva (jak se říká v mainstreamu). Náš Mařenka je buď mág a věštec, nebo jde o agenta, kterého nám nasadila do kožichu německá policie. Jinak nelze vysvětlit, že již před dvěma dny věděl, jak vše dopadne. Ale to by znamenalo – že to věděla i německá policie... Ne, něco takového není možné. Jeníček A Mařenka je prostě úkaz – něco jako kurská anomálie. Nejspíš nás kvůli němu (a jemu podobným, jako autor tohoto článku) brzy soudruh ministr Chovanec vypne – za šíření předčasných pravdivých zpráv.
A teď se, soudruzi, bude tvrdě vyšetřovat!
Že je Amri vrahem z Berlína ale víme již několik dní. K tomu, aby nám to všechna hlavní média nevtloukala hodinu za hodinou do hlavy, nebylo třeba ho chytit. Jen opakovat. Soudružka kancléřka Merkelová, v reakci na hrdinnou akci italských policistů, to ostatně potvrdila. Ano, je to on, řekla s úlevou – i když se nadále tvářila vážně (ale už na sobě neměla smuteční kostýmek). A teď se prý bude tvrdě vyšetřovat, jestli s ním někdo nespolupracoval.
Jak by ne, když se k němu přihlásil Islámský stát – a dokonce to potvrdil svým stvořitelům ještě po Amriho popravě. Došlo k ní bez soudu kousek od Milána. Co tam dělal? Vrátil se tam (podle našeho věštce Mařenky) ze sentimentálních důvodů. Už si jednak v Itálii odseděl nějaký rok ve vězení, takže na rozdíl od Německa je vlastně slušně integrovaný Ital, jednak v Itálii se lépe umírá, protože je tam tepleji – ne sice jako v Tunisku, ale přece jen...
Nebo měl slíbeno, že se bezpečně dostane na loď do Afriky provozovanou agenturou Frontex – a uvěřil tomu? Fuj, takové konspirační teorie! Zelená se jen strom života. No zazelenalo se mu. I nezbytné video stačil natočit. Jenže – „...nechoď, Vašku, s pány na led...“
Čtěte ZDE: Před velkou bitvou: Nezávislá média na internetu musí být zničena! Žijí trolové v Rusku, nebo v Americe? Miliardy dolarů - a přesto oficiální propaganda nefunguje. Temné dunění začalo již 11. zářím. Vypnou nám internet?
Co na to pražská Šunka?
Hlavní je, že to nebyl imigrant naturalizovaný v Německu a že je v Pánu. To by jinak Velká Matka Angela měla pořádný problém. Volby jsou za pár. Němci sice ještě stále drží i když na nich dřevo štípají, ale tohle je pro ni dobrá zpráva. Ale dalo to fušku. A teď ještě rychle stihnout správnou interpretaci. Také si kvůli ní hned (jako obvykle) pozvali do studia ČT pražskou Šunku (Jaroslava).
Tento skvěle placený „expert na Německo“ (učí na Katedře masové manipulace Karlovy univerzity, neboť je to bývalý ředitel Evropského institutu odkazu šoa – takové instituce skutečně existují!) nám to hned vysvětlil: Merkelová je tím pádem prý z toho venku. To se nám ulevilo! Prý jen malé fašistické strany typu Alternativy pro Německo (AfD) si myslí něco jiného, ale s těmi před volbami jistě exemplárně zatočíme! Protože, jak řečeno, teď se bude teprve tvrdě vyšetřovat!
Chybička v Matrixu
Kde? No přece v německé policii. Co? No přece „úniky do médií“. Tak alespoň pravil tamní ministr vnitra. Jak by ne, stalo se něco téměř neskutečného. Ti idioti totiž málem chytili skutečného vraha. Chápete to? Rozum nad tím zůstává stát.
Stačilo, aby nějaký očitý svědek – nepochybně idiot, neboť riskoval svůj život – uviděl vyskočit z vražedného náklaďáku řidiče, a jal se ho pronásledovat. Mobilem při tom navigoval policii. Nějaké místní policejní trumbery, kteří nebyli o věci informováni a do problému zasvěceni. No a tihle zoufalci pachatele nejenže vzápětí chytili, ale ještě o tom informovali média, aby uklidnili veřejnost.
Taková nestoudnost! Co se do toho narvali? To je přijde draho! Trvalo dlouhých několik hodin, než se podařilo vše urovnat: z dopadeného Afghánce (či kdo to byl, ale to je jedno, už se o něm stejně nikdy nic nedozvíme) udělat nevinného, propustit ho – a současně shodou okolností najít doklady jakéhosi Amriho (příští den dokonce na voze jeho otisky prstů) a rozpoutat krásnou předvánoční honičku. Virtuální pochopitelně. Nikdo ho nikde neviděl, nezaznamenala ho jediná kamera na nádražích, nic.
Jen když je veselo
Do Vánoc ale muselo být bezpodmínečně vše skončeno. Zítra už musí vládnout televizím jiné pohádky. Bude sice oficiálně pár dní trochu smutno, ale ono může být i trochu smutno – jen když je veselo, jak pravil Jan Werich. Ostatně také nám, vždyť mezi obětmi byla česká občanka dlouhodobě žijící v Berlíně. Další dvě oběti se teprve identifikují (asi je nikdo nepostrádá).
Je to tedy mezinárodní žal. Zavraždění jsou přece z různých států. Z národů ač jsme různí, pěje známý bolševický šlágr, který je opět aktuální. Protože jedna věc jsou formální tryzny politiků (kdo by nevzpomněl na Karla Kryla), druhou věcí vánoční televize. Ta všechno spláchne. V Německu bude opět bezpečno. Vždyť to říká – mezi dojatými gratulacemi německé a italské policii – Velká Matka. A její slovo je zákon.
Čtěte ZDE: 2017: Rok kontrarevoluce? Čtvrtá říše už má svůj Stalingrad. Společnost osvobozená od rozumu nepřežije. Vzpoura proti nové levici? Osudové sedmnáctky v dějinách. Konzervativci hledí do budoucna spíše s nadějí
Není to legrace
Pokud teď někoho napadne, že si děláme legraci z tragédie – pak to musí být asi jen Šunkův absolvent s červeným diplomem. Každý normální člověk si naopak řekne, že tihle neskuteční drzí manipulátoři si dělají legraci z nás. Něčemu tak zoufale přitroublému jako je „operace Amri“ může totiž uvěřit opravdu jen prosťáček. Ale legrace to není. Vlastně to bylo o fous. Ale ONI si legraci nedělají. Jen si zhluboka oddechli. O zbytek se postarají – pravdivá mainstreamová – média. Ostatní budou brzy zlikvidována. Doufají. ONI.
Vždyť nebýt těch několika „nedostatků“, všechno by bylo téměř německy dokonalé. Hrůzný čin mezinárodního terorismu organizovaného Islámským státem – zvláště v „citlivé“ předvánoční době – by zůstal v hlavách voličů jako živá vzpomínka při dalších připravovaných omezeních občanských svobod. A ta jsou nezbytná, protože jinak volby (nejen v Německu) v příštím roce mohou přinést stejná „šokující překvapení“ jako ty v Americe.
Znamená to, že celý tenhle děsivý masakr (a právě tak ty předchozí ve Francii a Belgii) někdo pečlivě připravil? Nějaký terorista, který ovšem nemá s Islámským státem vůbec nic společného? Na to ať si odpoví každý sám. A ať – jako každý starosvětský detektiv – začne nejprve otázkou „V čí prospěch“ se zločin udál.
Tenhle předvánoční skončil jako fraška. Jen málo scházelo (protože žádný plán nikdy zcela nevyjde) a mohl se stát předělem. Zatím to ustáli. Bylo jen nutno sáhnout k těm nejpitomějším metodám „úklidu“. Jako z nejhloupějšího béčkového thrilleru. Establishment (nejen ten německý) ostatně hraje právě takový z posledních sil denně. Stále ještě nevěří, že se jim něco může stát. Protože ONI, kromě své satanské moci, nevěří ničemu.
Ale ono se stane. Ostatně hned po štědrovečerní půlnoci. Narodí se NÁM Spasitel. A jednou bude spravedlivě soudit.
Živé i mrtvé.
Tagy článku