Dneškem počínaje Velká Británie odchází z Evropské unie. Devět měsíců po referendu trvala příprava "aktivace" článku 50 Lisabonské smlouvy, který je jedinou skulinkou, již tvůrci "Evropské ústavy číslo dvě" (po odmítnutí té první v referendech ve Francii a Nizozemí) ponechali k úniku ze žaláře národů. Nikdo totiž nepočítal, že by se kdy mohla otevřít. Stalo se to však brzy - a dnes se skulinka mění v průrvu, kterou odejde jeden z nejvýznamnějších členů tohoto šíleného spolku.
Potrestat!
Není pochyb o tom, že Brexit je mnohem větší rána, než "vězeňská správa" EU dává najevo. Jen občas proniknou výkřiky, jako ten včerejší od premiéra Slovenska Roberta Fica: Británie nesmí dostat "výstupní podmínky" takové, aby ji to nebolelo. Mohlo by to být totiž inspirací pro ostatní země. Ty se ale musí bát - a teď jim to ukážeme!
Když si odmyslíme absurdnost tohoto "doznání" premiéra, jenž se naoko v jiných případech tváří odvážně a protibruselsky (má-li záda krytá V4), jde o velmi ilustrativní příklad: Ve vězení nutno zůstat, protože odchod z něho neprojde uniklému bez vážných zranění. Argumentace odvetou, trestem a strachem z nich je opravdu mimořádně podnětný způsob přesvědčování o smysluplnosti EU.
Faktem zůstává, že s přibližujícím se termínem uvedení Brexitu v realitu se britská vláda stávala předmětem daleko tvrdšího nátlaku, aby zahájení výstupního procesu oddálila - což by nakonec mohlo vést k jeho úplnému rozmlžení a nakonec třeba i k tichému pohřbení. Posledním příkladem je včerejší rozhodnutí skotského parlamentu o vypsání referenda, které by mělo "potrestat Velkou Británii" rozpadem. Je to samozřejmě spíše směšné: s referendem by musel souhlasit londýnský centrální parlament - a hlavně většina Skotů je proti. Ale jistá komplikace to být může: za trest.
Všimněme si také, jak bleskově zmizel z médií teroristický útok starý jen několik dnů. Proč vlastně? Čtenář detektivek by měl zbystřit. Ten útok měl totiž řadu okolností, o nichž se kupodivu nemluví. Není to tak, že všechno souvisí se vším? Zkusme si tu situaci připomenout a podívat se na ni očima dnešního zahájení Brexitu:
Je to jen pár dní - a dohromady nikdo po tom už ani nevzdychne: Pořadatelé ještě ani nerozebrali velkoplošné obrazovky a pódium, na kterém bruselští politici jako obvykle demonstrovali své odhodlání bojovat proti terorismu - a při prvním výročí sebevražedných atentátů v Bruselu se zraky západního světa upřely k Londýnu. Útok ve Westminsteru překryl vzpomínkové tryzny na loňské islamistické sebevražedné atentáty, které si vyžádaly 32 obětí a stovky zraněných.
Čtěte ZDE: Římský karneval marnosti a pokrytectví: Lenin je v Ječný! V Mussoliniho Kapitolu podepsali Deklaraci. Armády NATO táhly průchoďákem ČR. Sci-fi o Čtvrté říši: Slepci vedou slepé
Černé londýnské labutě
Bruselané si je měli připomenout netradičně minutou hluku, aby alespoň trochu obměnili repertoár „minut ticha“, kterých jsme si letos užili více než dost. (Nice, Würzburg, Mnichov, Reutlingen, Ansbach, Berlín). Od bruselského masakru k londýnským atentátům je cesta lemována ještě mnoha dalšími islamistickými útoky, které stály život stovky nevinných lidí a obrovské množství zraněných.
Třeba poslední únorový víkend, kdy svět šokovala epidemie "najížděčů" do davů lidí. Auta řízená podle médií "duševně nemocnými" atentátníky, srážela chodce jako kuželky o víkendu v Heidelbergu, New Orleans, Petrohradě, Londýně a Alabamě. Některé spekulace hovořily o tom, že šlo o hromadný test systému aktivace teroristikých buněk v jednotlivých státech.
Přesto by bylo chybou nevidět rozdíly mezi jednotlivými teroristickými útoky a nevšimnout si záměrně "nečtených" symbolických sdělení, které tyto "černé labutě" z podsvětí vysílají. Londýnský útok - při ročním výročí útoku v Belgii - zvláštním způsobem emotivně spojil Brusel s Londýnem. A to právě ve chvíli, kdy zbývalo jen několik dnů od zahájení procesu odchodu Velké Británie z EU.
Bruselský establishment do poslední chvíle doufal, že se Brexit nakonec neuskuteční. Spoléhal hned na několik překážek, které měly tento proces zabrzdit - a nakonec třeba i znemožnit. Právě tam mířilo rozhodnutí londýnského nejvyššího soudu, jemuž se podařilo celý proces dostat na parlamentní půdu a hlavně do nevolené Sněmovny lordů, v níž mají britské bruselské elity většinu.
Pokoření a trest?
Premiérka Theresa Mayová však zůstala neoblomná. Opětovně oznámila, že "den D" pro aktivaci článku 50 o vystoupení Británie z EU bude 29. březen, kdy pošle Junckerově Evropské komisi rekomando s výstupním razítkem. Nic nepomohla blokace ve Sněmovně lordů ani pikle Tonyho Blaira, který založil "Výbor na odvrácení Brexitu" a spolupracuje se všemi probruselskými silami napříč kontinentem.
Třináctého března schválily obě komory britského parlamentu zákon o odchodu z EU. Zákonodárci hlasovali už podruhé, protože napoprvé vláda ve Sněmovně lordů narazila na odpor, který vyústil v přijetí dvou dodatků k jejímu návrhu. Dolní komora ale nejprve oba tyto dodatky smetla ze stolu a následně se i Sněmovna lordů obou svých dodatků vzdala a návrh přijala v původní, vládní verzi. Tři dny na to zákon podepsala královna. Dva dny na to se na scéně před parlamentem objevil vrah.
Přesně týden starý středeční útok údajně provedl jediný terorista, islamista pákistánského původu (nechme nyní stranou, že někteří svědci hovořili o dalším muži, který seděl v autě, což ale policie popřela). Co je však podstatné, že byl symbolicky směřován především na parlament. To, že při své zběsilé jízdě po Westminsterském mostě stačil atentátník srazit skoro čtyři desítky lidí, z nichž někteří utrpěli velmi vážná zranění a dva svým zraněním podlehli, mělo být spíše odvedením pozornosti.
Čtěte ZDE: Zabijáci za volantem od Heidelbergu až po New Orleans: Vražedná auta v Petrohradě, v Londýně i Alabamě. Je terorismus duševní nemoc? Náhoda, zvrácená zábava, nebo druh "vzkazu"?
Pokus o atentát na premiérku?
Hlavním cílem byl ale parlament, kde v té době probíhalo zasedání a přítomna byla i premiérka Mayová. Islamista stačil nabourat do plotu parlamentu, vyskočit z vozu a ještě ubodat policistu chránícího vstup do sněmovny, než byl zhruba dvacet metrů od vchodu do budovy parlamentu zastřelen. Nikoli však neozbrojenou policií, ale osobní ochrankou jednoho z ministrů. Premiérka byla jen o troje dveře dál - a stěží si představit, kdo by útočníka zastavil, kdyby se náhodou v místě vchodu neobjevila ministerská ochranka.
Bylo by naivní si myslet, že pro síly globálních elit mající své spojence v polosvětě tajných služeb, teroristických organizací a organizovaného zločinu, by bylo problémem aktivovat v určený čas a s jasným zadáním jakoukoliv teroristickou buňku v Evropě. Ty dnes pracují pod krytím tzv. Islámského státu, který se hned druhý den také k atentátům pomocí své tiskové agentury, pokrývající díky západním satelitům nejen území Blízkého východu, očekávaně přihlásil.
Záhada zvaná Sikorski
Materiálu mají tyto struktury díky migrační invazi i radikalizovaným "naturalizovaným" islamistům více než dost. Samozřejmě nevíme, zda byl útok organizován z těchto center, ale mnohé nasvědčuje tomu, že nemuselo jít jen o "běžný" islamistický atentát. Zvláštní symboliku mu dává zcela neuvěřitelné (a rychle z médií stažené) video, jehož autorem není nikdo jiný než bývalý polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, který se zde v inkriminovanou dobu zcela "náhodou" pohyboval.
Video, které Sikorski natočil na místě londýnského atentátu z projíždějícího taxíku
Připomeňme, že Sikorski, který byl ministrem zahraničí ve vládě současného "prezidenta" EU Donalda Tuska, patří dnes k jeho evropským spojkám. Má vynikající vztahy se starými strukturami ve Washingtonu včetně Hillary Clintonové, stejně jako s elitami v Bruselu. Patří k "pokrokovým silám", které chtějí ofenzivně bojovat proti "nacionalistickým hrozbám" ohrožujícím téměř již nastolený globální řád světa. To, že stále patří k perspektivním kádrům světové revoluce ostatně dokazuje i jeho přítomnost na setkání skupiny Bilderbeg v Drážďanech v minulém roce.
Mnozí ho prosazovali na post ministra zahraničí EU, který mu nakonec vyfoukla Federica Mogheriniová, neboť polská kvóta byla volbou Tuska už vyčerpána. Dnes tedy tento perspektivní muž působí jako "zvláštní vyslanec", při "delikátních úkolech". Můžeme se zatím jen dohadovat, co dělal v tu chvíli u parlamentu v Londýně, ale není pochyb o tom, že pracuje pro "protibrexitovský odboj", který vede zkušený harcovník Tony Blair.
Spiklenecké centrum Tonyho Blaira
Měl být teroristický útok vzkazem premiérce Mayové před zahájením Brexitu? Měl Sikorski nějaké zvláštní pověření pro tuto chvíli? Proč si nečekaně začal na svůj telefon nahrávat útok? Proč jej dal médiím? A proč z nich tak rychle jeho převratné video zmizelo?
Opravdu na Westminster útočil osamnělý islamista, nebo čas a způsob celé "symbolické operace" měl v režii někdo jiný? Proč následovala neskutečná evakuační opatření Terezy Mayové, zatímco členy parlamentu drželi policisté uvnitř ještě několik hodin?
Očekávaly snad pověstné britské tajné služby ještě něco víc, než jen o útok osamělého vlka s nožem? Tomu by nasvědčovaly rozsáhlé manévry ozbrojených složek v centru metropole, dramatická evakuace premiérky a bezprecedentní zabarikádování poslanců v parlamentu. Taková opatření by nasvědčovala spíše pokusu o státní převrat, než o útok muže s nožem, který už navíc ležel dávno v tratolišti krve.
Možná jsou to jen myšlenky čtenáře detektivek. Uvidíme.
Brexit dneškem započal. Logicky tím započal i rozpad EU - jakkoli teď ze všech stran uslyšíme o opaku. Možná se nebude dít nic dramatického. Možná však, že ano. Něco, co úvahám o "trestném vzkazu" Mayové dá další kontury.
Zcela určitě to pod povrchem bouří. A troufám si říci, že na nás brzy nějaká další obluda z pod hladiny vykoukne.
Tagy článku