Falešná hra USA: I slepý ji prohlédne. Když jsou u kormidla šílenci. Polibek na rozloučenou dobrým vztahům s Ruskem. Nové cíle terorismu. Kam vede spolupráce s Washingtonem?
Paul Craig Roberts komentuje krajně znepokojivý bod, kam nyní se vinou Washingtonu dostaly americko-ruské vztahy na pozadí syrského konfliktu a varuje prezidenta Putina před nastraženou pastí, která by se mu mohla stát osudnou
Přepadením syrské letecké základny raketami tomahawk obnovil Washington svůj útok na Sýrii. Ruské a syrské obranné systémy nedokázaly přepadu zabránit. Wahingtonský establishment prokázal, že má věci znovu pod kontrolou. Nejdříve musel odejít Flynn, teď jej následoval Bannon. To, co v Trumpově administrativě zůstalo, jsou buď sionisté, nebo šílení generálové, dychtící po válce s Ruskem, Čínou, Iránem a severní Koreou. A v Bílém domě nezbyl nikdo, kdo by je zastavil.
Dejme polibek na rozloučenou znormalizovaným vztahům s Ruskem. Scéna pro znovuotevření syrského konfliktu je postavena, včetně chemického útoku, z něhož Washington bez uvedení důkazů obvinil Sýrii, i když slepému i pomatenému musí být zřejmé, že jde o dílo toho, komu útok slouží – tedy USA. Americký ministr zahraničí Tillerson už varoval Rusko, že Washington podniká kroky ke svržení prezidenta Asada. Trump s tím souhlasí.
Nerealistické naděje?
Odstavení Asada umožní USA zbavit se další vlády, provozující politiku na Washingtonu nezávislou a nesouhlasící s izraelskou krádeží Palestiny. Podstatnější však je, že neokonzervativní pomatenci a Tillersonova firma Exxon odřízne svým plynovodem Katar – Sýrie – Evropa ruský plyn od evropského kontinentu.
Bez ohledu na tyto zřejmé americké cíle ruská vláda s dokončením osvobození Sýrie z rukou Washingtonem podporovaného Islamského státu (IS), stále váhá. A váhá proto, protože stále chová nerealistické naděje, že se s Washingtonem – prostřednictvím společného boje proti terorismu – stanou partnery.
Což je ovšem nesmysl, protože terorismus je washingtonská zbraň. Jestliže se totiž Washingtonu podaří odstavit Rusko od své cílené cesty – a to buď hrozbou, anebo onou iluzí o společném boji s terorismem – namíří USA tento terorismus – a to v nejširším měřítku – na Irán. A až Irán padne, začne terorismus hlodat na těle Ruska a na čínských provinciích, sousedících s Kazachstánem. Washington už dal Rusku ochutnat Amerikou podporovaný terorismus v Čečně – a další přijde na řadu.
Kdyby ruská vláda v době, kdy neočekávaně převzala iniciativu v Sýrii, nezaváhala s vyčistěním celé Sýrie od IS, nečelila by dnes obnovenému americkému odhodlání svrhnout Asada. Díky svým snům o spolupráci s Washingtonem však zaváhala, a dostala tím jak sebe, tak Sýrii do obtížné situace.
Čtěte ZDE: Chemická "černá labuť" z Idlíbu: Je útok amerických raket na Sýrii jen předehrou Velké války? Trump je utopen v bažinách. Kdo připravil akci Smrtící plyn? Co věděl "jasnovidec" generál Votel? Fatální 2017 začal
Syrská anabáze
Zopakujme si, jak to v Sýrii šlo za sebou:
Rusové překvapili svět, když přijali návrh syrské vlády vstoupit do tamního konfliktu. Washington byl náhle bezmocný a jen bezradně zíral, jak ruská intervence okamžitě mění dosavadní běh věcí proti IS. Pak ale Putin oznámil stažení ruských sil ze Sýrie stejnými slovy, jako Bush ukončil americké tažení v Iráku: „Mise skončila“.
Jenže ona mise neskončila a Rusko bylo přinuceno do Sýrie znovu vstoupit.. Znovu se ujalo iniciativy, ale pachuť z předchozího předčasného a neracionálního odchodu ze země, diktovaného opět falešnou vírou ve spolupráci s Washingtonem, zůstala už Rusům na jazyku. Zvlášť když po odchodu Rusů přišly do Sýrie americké vojenské jednotky, které předchozí rusko-syrské pokroky na frontě proti IS okamžitě zablokovaly.
Nu a nyní Washington tedy varuje Rusko, aby mu nestálo v cestě…
Čtěte ZDE: Nad propastí: Po americkém útoku na Sýrii už nic neplatí. Atentáty na běžícím pásu a teroristé v rauši. Je Trump mrtev? Kdy další „operace pod cizí vlajkou“? Necháme se vést na porážku, nebo pochopíme svůj Kříž?
Nedůvěra a nejistota
Poučí se už někdy ruská vláda, že spolupráce s Washingtonem vede jen k jedinému? Totiž k ruskému podpisu na seznam vazalů USA?
Jedinou ruskou možností dnes tedy je oznámit Washingtonu, aby šel někam. A k tomu dodat, že k odstranění Asada svůj souhlas neposkytne.
Putin před nějakým časem řekl, že Rusko Washingtonu důvěřovat nemůže. To je jediný zprávný závěr z dosavadních jeho zkušeností a je tedy tajemstvím, proč se svým vytrvalým vyhledáváním možné spolupráce s Washingtonem nechává zavlékat do dalších a dalších dilemat, co dělat.
Rusko je a zůstává plné amerických agentů. Padne Putin do rukou amerického establishmentu, jak se to už přihodilo Trumpovi?
A víte, co je též zajímavé? Jak málo ruských médií chápe, v jak prekérním nebezpečí se dnes Rusko nachází.
Zdroj.
Tagy článku