Váleční sedmilháři se tentokrát potkali v Itálii. Do města Lucca přijeli nabrífovat Trumpova ministra zahraničí Rexe Tillersona, který míří na své první jednání do Moskvy a veze s sebou mráz, jenž právě vane z Bílého domu. Vedle ministrů zahraničí Británie, Francie, Itálie, Japonska, Kanady, Německa a USA si k tomu pozvali také příznačné soudruhy: zástupce Turecka, Saúdské Arábie, Kataru, Spojených arabských emirátů a Jordánska.
Sešla se prostě stará válečná koalice. Oficiálně jednala – jak jinak, jako vždy – o „míru“. Poté, co Spojené státy napadly Sýrii, jsou zase všichni kámoši. Donald Trump už sotva bude vydávat další dekrety zakazující vstup muslimům do USA. Naopak spíše na ty dosavadní rychle zapomene. Jako zapomněl na sliby, které ho učinily prezidentem.
A Velká Británie zase dala hlasitě najevo, že po Brexitu jí něco jako samostatná politika suverénní země opravdu nehrozí. Boris Johnson se ani neodvážil do Moskvy před Tillersonem jet a plánovanou schůzku „odložil“. Začala normalizace.
Stará hra v obměněných kulisách
Všechno je opět po jako dříve. Budování Nového světového řádu je nadále na pořadu dne, dokonce možná více, než předtím. Nastolení dosud historicky nevídané tyranie v celosvětovém měřítku – předpokládající destrukci států, historických národů a nahrazení křesťanských duchovních kořenů euro-americké civilizace islámem – má zase zelenou.
Jen křesťanské Rusko, které za Putina dalo jasně najevo, že se své identity a hodnot vzdát nemíní (a z jiných i když vlastně velmi podobných důvodů Čína) tomu teď stojí v cestě. Nedávný petrohradský islamistický atentát – jen několik dnů před americkým náletem na Sýrii – lze proto nyní možná „číst“ také trochu jinýma očima. Spekulace, že šlo o vzkaz amerických tajných služeb, dostávají docela reálné kontury.
Ti, kteří snili o tom, že „voličská vzpoura“ v Británii a v USA může být počátkem skutečné změny, se mohou zase rychle probudit. Na prvním místě pochopitelně voliči, zvláště ti ve Spojených státech, kde je obrat k „normalizaci“ nejviditelnější. Donald Trump na ně udělal dlouhý nos – a není vlastně vůbec důležité zkoumat, zda „pod tlakem“ ohroženého establishmentu, nebo takříkajíc sám od sebe. Tedy od „Ivanky“ a jejího sionistického manžela, který má nyní v Trumpově okolí hlavní slovo.
Čtěte ZDE: Nad propastí: Po americkém útoku na Sýrii už nic neplatí. Atentáty na běžícím pásu a teroristé v rauši. Je Trump mrtev? Kdy další „operace pod cizí vlajkou“? Necháme se vést na porážku, nebo pochopíme svůj Kříž?
Za vším hledej peníze
Donald udělal obrat čelem vzad – a nezdá se, že by ho to nějak deprimovalo. Své dostal, je prezidentem nejmocnější imperiální velmoci – a na sliby voličům se již „klasicky“ nemusí ohlížet. Patrně se v dohledné době bude snažit jejich rozčarování „vykoupit“ některými domácími bonbónky: Třeba stavbou zdi na hranicích s Mexikem počínaje a navrácením některých podniků zpět do USA (a tedy i pracovních příležitostí) konče – či podobnými bezvýznamnostmi.
A dost možná jim to nakonec bude i stačit. Pokud nedojde k impeachmentu (odvolání Kongresem z funkce), což je po Sýrii už málo pravděpodobné, má na to času dost. A nemálo problémů před sebou. Pár dnů po Velikonocích ho ostatně čeká ten dost možná vůbec největší.
Pokud mu Kongres nedá další peníze, bude mu hrozit (tak jako před rokem Obamovi), že jeho zadlužená vláda nebude moci platit federální výdaje a zaměstnance. Tedy kolaps státu. Klid, to samozřejmě ve skutečnosti nehrozí. Kapříci z washingtonských močálů si rybník nevypustí. Jen tak se budou škádlit a špičkovat v obnoveném „domečku z karet“ (viz TV seriál House of cards).
O to výrazněji teď bude Trump předstírat silácké zahraniční aktivity – s Ruskem a Čínou (respektive Severní Koreou) na místě čelném. Však tam už také stahuje válečné lodě – a to měl čínského prezidenta před pár dny na „přátelském obědě“. Jakmile dostane peníze na další rok, dost možná vše zase „zklidní“. Jenže tím bychom se neměli dát ukolébat, ač se o to teď budou hlavní média usilovně snažit. Pach blízké války cítit ve vzduchu ještě intenzivněji než dříve. A záminka pro ni se najde kdykoli.
Mrákoty a probouzení
To je vlastně jediný racionální důvod, proč zkoumat značně ledabyle nastavenou scenérii s údajným „chemickým útokem“ syrských vládních vojsk v Idlíbu – klasickou operaci pod falešnou vlajkou. Američané a jejich výše zmínění spojenci-sedmilháři budou pochopitelně nadále tvrdit, že jsou o Asadově vině „přesvědčeni“. Důkazy ale žádné nepředloží, protože jsou prý „tajné“. Větší výsměch typu slavného amerického válečného románu Hlava XXII snad ani nelze vymyslet.
Jenže Rusové mají jiné válečné romány, a proto naopak nezávislé vyšetření na místě požadují. Do toho se ale teď nikomu z válečné koalice nebude chtít. Alespoň dokud se důkladně nezametou stopy po skutečném „chemickém agresorovi“ – takzvaných umírněných zabijácích, prodloužených pažích koalice. Přesto však existuje malá naděje, že by se „operaci pod falešnou vlajkou“ tentokrát nemuselo podařit tak snadno zamést pod koberec.
Z mrákot se totiž probouzejí i někteří mainstreamoví experti a publicisté, kteří si uvědomují, že začíná jít do tuhého a už nechtějí jen tak asistovat šíleným nesmyslům propagandy. Nejen kvůli své odborné pověsti, ale protože pochopili, že i jim začíná jít vpravdě o život. A tak zatímco pro Západ náhle opět „hodnověrní“ Turci tvrdí, že v Idlibu zabíjel nervový plyn sarin (kdoví z jakého důvodu by ho prý tamní Al-Kajdá ve svých skladech nemohla mít), ozývají se v různých zemích jiní odborníci. O nich ale z našich médií neuslyšíte.
Čtěte ZDE: Údajný Asadův sarin: Americká verze chemického útoku je neudržitelná. Proč najednou na faktech nezáleží? Kam zmizelo 36 Tomahawků? Mozaika lží a manipulací v době post-pravdivé
Herci a manipulátoři
Například Marcello Ferrada de Noli, hlava nevládní organizace „Švédští lékaři za lidská práva“ (SWEDHR) v tamní veřejnoprávní televizi potvrdil, že „důkazy“ předložené „bílými helmami“ o chemickém útoku syrských vládních sil jsou velmi pochybné. A ne jen proto, že „dobrovolníci“ z této organizace (financované jak jinak G. Sorosem) se i v minulosti dopouštěli podvodů:
„Nedokážu posoudit povahu incidentu, protože neexistuje žádný důkaz, který lze diskutovat. Existují zprávy, které v USA vyslovili úředníci Pentagonu. Pak následuje svědectví zástupců 'bílých helem', jejichž pravdivost je v takových případech mírně řečeno sporná. Hlavně je však měli předvést veřejnosti, než v rozporu s mezinárodním právem došlo k úderu na rozkaz prezidenta Trumpa.“
Profesor Ferrada v časopise The Indicter také publikoval, že videozáběry z dílny Sorosových bílých helem jsou zjevně nakašírované. Upozorňuje třeba na „etudu“, v níž „zachránce“ dítěti vpichuje injekční jehlu do srdce, ale netlačí na píst, takže chlapci nakonec nic nezavedl. Odborníci SWEDHR se domnívají, že malý pacient, pokud už nebyl mrtvý během natáčení, mohl zemřít v důsledku této šílené procedury.
Podle profesora Ferrada podobné incidenty známe již z minulosti. Jejich hlavním smyslem bylo poskytnout záminku pro zavedení bezletové zóny nad Sýrií – což je základním předpokladem, aby „povstalci“ z al-Kajdy (al-Nusrá) přežili. Tvrdí, že protiasadovští ozbrojenci v minulosti prováděli útoky s použitím chemických zbraní – a americká a britská vláda si jsou toho moc dobře vědomy.
„Nikdo se nezeptal ministra zahraničí Johnsona, kde jsou důkazy, o nichž mluvil. Existuje pouze svědectví pochybných svědků, stejně jako v předchozích podobných případech. V březnu 2015 rovněž přišla zpráva o chemickém útoku syrské vlády, který byl založen na anonymním svědectví dvou mužů, z nichž jeden byl důstojníkem bílých helem. Prý slyšel vrtulník, ale neviděl ho. Nebylo oblíbené video. Zato ukázali video z nemocnice. Analyzovali jsme záběry a viděli, že lékařská pomoc, kterou poskytovali, byla divadelně nahraná inscenace."
Už i v Německu
Kdo si ještě vzpomene, že 22. prosince, tedy před pár měsíci, zatkli v Egyptě „tvůrčí gang“, v němž byli děti i jejich rodiče. Vytvářeli totiž na zadání „děsivá videa s dětmi“ pro propagandu kolem tehdy osvobozovaného Aleppa. Pozornost policie zaujala dívka fotografovaná na ruinách zbořených domů v krví potřísněných šatech a s medvídkem v ruce (vzpomínáte na film Vrtěti psem?). Policie zjistila, že krev byla obyčejná barva. Fotograf poté přiznal, že měl snímky umístit na sociálních sítích jako autentické fotografie z Aleppa.
Slyšet se ale nečekaně nechal i německý expert na Střední východ Michael Lüders na ZDF. V totálně lokajském a politicky korektním Německu to je nemalá odvaha konstatovat, že v zemi se záměrně vytváří jednostranný obraz syrské války. Média podle něj spěchala hodit vinu za Idlíb na Asada, přestože všichni dobře vědí, jak často jde v takových případech o „operace pod falešnou vlajkou“.
Jako příklad připomněl slavnou fotku zkrvaveného chlapce Omrana z Aleppa, který byl údajně zraněn při ruském a syrském ostřelování města. Obrázek dítěte v srpnu 2016 obletěl titulní strany novin po celém světě, a stal se symbolem: demonstroval „zvěrstva“ syrské vlády.
Jenže pak se ukázalo, že snímek udělal fotograf „Mediálního centra Aleppo“ (Aleppo Media Center) - organizace, která je hlavním zdrojem informací pro všechna oficiální západní média. Středisko je financováno z prostředků Evropské unie a francouzského ministerstva zahraničí. A hle: autor fotografie byl „kámoš“ islamistů. Na jedné z fotografií je dokonce zachycen s džihádisty odřezávajícími dítěti hlavu pro propagandistické video.
„Je zoufalé, jak pochybná mediální centra, financovaná námi, evropskými daňovými poplatníky, používají džihádistické skupiny, které na oplátku prezentujeme jako bojovníky za svobodu,“ konstatuje Lüders. U nás nic zvláštního. V Německu šokující.
Čtěte ZDE: Terorismus: Komunikační prostředek 21. století. Jsou všichni politici idioti? Černé znamení Putinovi: Zrcadlo nám nastavovat nebudeš! Soumrak Západu postupuje, jeho ideje stojí na lži. Jak rozumět nejen výbuchu v Petrohradě?
Couvání do bažin
Toto je propagandistický rámec, v němž se potkají ministři zahraničí Ruska a USA v Moskvě. Zajímavé však je, že rozcvička sedmilhářů (G7) v italské Lucce skončila překvapivě rozpačitě. I když si spolu s muslimy dopředu masírovali svaly výroky o dalších sankcích proti Rusku, nakonec ani z toho nic nebylo.
Boris Johnson, „britský pudlík Washingtonu“ (jak jej nazval Daily Mail) dokonce štěbetal cosi o tom, že americká agrese vůči Sýrii vlastně laskavě připravila Putinovi „okénko“, kterým by se teď mohl snadněji zbavit Asada. Takhle uvažují.
To už není jen přání otcem myšlenky, ale holá provokace. Je jasné, že Moskva nyní prezidenta Asada neopustí – i když před Trumpovým bombardováním o nějakém budoucím „řešení bez Asada“ možná byla ochotna jednat. Ostatně, podle všeho se Vladimír Putin s Rexem Tillersonem ani nesejde – ač o to Američané a zbytek sedmilhářů velmi stojí.
Šéf německé diplomacie Sigmar Gabriel na závěr prolhaného „summitu“ třeba prohlásil, že G7 nestojí o eskalaci násilí v Sýrii. A tajemně sdělil, že USA a jejich západní spojenci (o přítomných muslimech nějak nemluvil) prý chtějí přimět Rusko, aby se angažovalo v nových jednáních za ukončení války v Sýrii. Jako by doteď dělalo něco jiného.
Prý i Tillerson dal podle Gabriela jasně najevo, že USA nechtějí situaci v Sýrii řešit vojensky, ale politicky. A šéf italské diplomacie Angelino Alfano zdůraznil, že Rusko nesmí být zahnáno do izolace. Karneval pokrytectví!
Zásadní omyl
Jinými slovy: sedmilháři se pohodlně zabydlují ve známé pozici, pro kterou jim Trumpův útok na Sýrii opět rozestavěl vysezená pohodlná křesílka. Jsou mu za to jistě vděčni. Už je jedním z nich. Teď tiše doufají, že to bude jako za Obamy. Bude se hodně křičet, vytvářet ohniska napětí na ruských hranicích pomocí NATO (Ukrajina, pobaltské státy, Polsko atd.), ač k válce zatím příliš chuti nemají.
Jenže to je zásadní omyl. Operací v Sýrii washingtonské močály, které spolu s Pentagonem již opět uchopily naplno moc, překročily Rubikon. Ví to Rusko, Čína i Írán. Jedna kapitola nevyhlášené války proti těmto nepříjemným překážkám v nastolení Nového světového řádu tím skončila – respektive začala další: mnohem nebezpečnější.
Ať již „rozhovory“ v Moskvě oficiálně dopadnou jakkoli, nelze to vzít zpět. A vědí to i Američané. Dokumentuje to nad jiné přesvědčivěji jedno z témat, které má přijít na přetřes: údajné zasahování Putinových hackerů do prezidentských voleb – které ovšem vynesly na vrchol jak Trumpa, tak Tillersona. Tohle už je jako opsané z Havlových „komedií“.
A my v hledišti našich životů? Prostě už víme, s kým máme tu čest. Je otázka, jestli nám to bude k něčemu platné.
K naději na mír bohužel určitě ne.
Tagy článku