Tragédie letu MH-17 před téměř třemi lety odstartovala takzvané protiruské sankce (eufemismus pro novou (zatím "jen") studenou válku Západ - Východ), a proto dlouho rachotila mediálním prostorem. V dubnu tomu bylo přesně tisíc dní, co letadlo Malajských aerolinií nad východní Ukrajinou spadlo, respektive bylo sestřeleno.
Protiproud (zde a zde) a další weby “alternativního internetu” od začátku informovaly o mnoha nejasnostech, rozporech a skandálech, které katastrofu a hlavně její vyšetřování provázely. Mainstreamová média se zato plnila titulky jako “Putin je vrah” a pokoušela se mohutnou kampaní zafixovat ve veřejném prostoru “oficiální” verzi událostí, která byla západním politikům a jejich hlásným troubám - médiím - “jasná” v tomtéž okamžiku, kdy se letadlo nad Ukrajinou zřítilo. Jen důkazy o tom, že vše měli na svědomí "vzbouřenci" podporovaní Ruskem, jaksi chyběly.
Pokud vám takový postup připomíná “aféru” kolem chemických útoků v Sýrii, jde nepochybně o podobnost čistě nenáhodnou. A stejně jako je tomu v podobných případech vždy, a přesně tak, jak jsme tehdy předpověděli - ani oficiální vyšetřování nepřineslo nic. Žádné důkazy. Žádné potrestané viníky. Média hlavního proudu mají přesto dál jasno. A současně se ve víru dalších událostí na vše zapomíná, neboť událost splnila účel - studená válka se rozběhla.
“Nenovináři” na stopě Buku
Max van der Werff však zapomenout nechce. Udělal na vlastní pěst, co se "nepoštěstilo" žádné ze štědře financovaných hvězd velkých evropských televizí či deníků: podrobně rozebral takzvané “důkazy”, které na tiskové konferenci minulý rok předložil vyšetřovací tým. A porovnal je s důkazy, které vyšťáral na místě samém. Mluvil se svědky. Nafotil místa, která vidíme na mizerných fotografiích, jež jsou údajně důkazem toho, jak se 17. července dostala střela Buk do městečka Zuhres, odkud měla být odpálena na let MH-17.
Nejprve se s ním podívejme na “cestu” rakety Buk - a pochopíme, jak mizernou verzi této Operace pod falešnou vlajkou - zřejmě nejdůležitější od 11. září 2001 - se snažil takzvaný mezinárodní (západní) vyšetřovací tým veřejnosti prodat. Je korunována dvěma překvapivými zjištěními: pokud platí vše tak, jak to ve své zprávě vyšetřovatelé tvrdili, střela se musela nacházet na dvou místech současně - a ukrajinští "vzbouřenci" navíc mají k dispozici jaderné zbraně.
Čtěte ZDE: Důkladný rozbor Zprávy o MH-17: Případ “kontrolovaného úniku”, který má zakrýt zjištění pravdy. Náhodou "osleply" všechny radary. Co a proč vynechali holandští vyšetřovatelé?
Max van der Verff: Vyšetřovatelem na vlastní pěst
Právě před měsícem, dvanáctého dubna, tomu bylo tisíc dní od chvíle, kdy se k zemi nad východní Ukrajinou zřítil let Malajských aerolinií MH-17. Až dodnes nebyli viníci ani odhaleni, ani obviněni, natož zatčeni. Nad celým případem se stále vznáší řada otazníků, o nichž nemáme samozřejmě nic vědět. Na druhý pohled jsou ovšem vidět velmi dobře.
Poté, co byla v říjnu 2015 publikována závěrečná zpráva nizozemského vyšetřovacího panelu, jsem shrnul své dvě návštěvy místa katastrofy a přes dva tisíce hodin výzkumu internetových pramenů v článku MH-17: Lhát pro spravedlnost. Od té doby jsem se měl tu čest setkat se čtyřikrát se zástupci Spojeného vyšetřovacího týmu (Joint Investigation Team, JIT) v kauze MH-17. Nahráli jsme zhruba šest hodin rozhovoru. Nakonec jsem předal zhruba 14 GB dat nizozemským vyšetřovatelům s ujištěním, že k materiálům nebude mít nikdo jiný přístup…
Tímto bych chtěl především složit poklonu amatérským novinářům Marcelu van der Bergovi, vystupujícímu pod přezdívkou MH17research a Hectorovi Rebanovi (také jde o alias). Oba jejich blogy (zde a zde) jsem používal a nerovná se jim žádný veřejný zdroj píšící o katastrofě.
V tomto článku si nejprve shrneme zásadní tiskovou konferenci, na níž JIT oznámil 28. 9. 2016 své “závěry”. Celá zmíněná tisková konference JIT trvá hodinu a devatenáct minut. Rozdělil jsem ji pro účely diskuse do této tabulky (…) což je důležité například také proto, abychom dokázali posoudit způsob, kterým JIT popsal, jak se údajně katastrofa odehrála.
Klíčové závěry vyšetřovacího týmu jsou následující:
- Střela Buk byla na transportním a odpalovacím systému Telar přivezena na místo z území Ruské federace;
- střela byla odpálena z pole poblíž vesnice Pěrvomajskij;
- šlo o střelu Buk typu 9M38, systém Telar byl posléze přepraven zpět na území Ruské federace.
Možná jeli tudy…
Na obrázku je trasa dlouhá 235 km, kterou podle JIT mohl Buk (na tahači) projet během noci z 16. na 17. července 2014 od ruských hranic směrem na Doněck. JIT ovšem neuvádí, jaký hraniční přechod byl použit či jakou cestou přesně byl Buk přepravován, pouze uvádí, že “v osm hodin ráno viděl svědek Buk v Jenakijevě”. Spolu s touto informací použil vyšetřovací tým animaci z anonymního twitterového účtu, který tvrdí, že Buk stál na této křižovatce v Doněcku.
Trasa, kterou tehdy Buk jel, vede údajně po silnici N21. Tuto trasu jsem sám několikrát projel, jak z Doněcku do Sněžnoje, tak zpět. Tahač Volvo, který veze systém Telar a Buk, natočil údajně na tomto místě v Doněcku anonymní reportér, pracující prý pro týdeník Paris Match.
Paris Match publikoval první snímek 23. července 2014. Druhou podobnou fotku jsme pak mohli vidět online 25. července. To je týden po sestřelení letu MH-17. Okamžitě po zveřejnění snímku se stává celosvětovou senzací zjištění, že byl linkový let pravděpodobně sestřelen střelou typu Buk. To ovšem vzbuzuje několik zásadních otázek, například:
- Proč čekal tak významný časopis s on-line publikací zprávy tak ohromného dosahu celý týden?
- Proč tvrdí Alfred de Montesquieu, hlavní reportér Paris Match, že byly obě fotografie pořízeny ne v Doněcku, ale ve Sněžnoje?
- Až dva roky poté, na tiskové konferenci JIT, se náhle dozvídáme, že oba obrázky jsou snímky obrazovky pocházející z ručně natáčeného videa. Proč Paris Match video nikdy nezveřejnil, a proč de Montesquieu mluví o “fotografiích”?
- A jde skutečně o video?
Jak schovat stopy tanků
Poslední bod je zajímavý. Tady si můžete prohlédnout snímek obrazovky, pořízený z videa, které jsem natočil ručně z jedoucího autobusu.
Dokonce ani když jsem video ořezal tak, že místo původních 115 MB mělo velikost jen 3 MB a snížil rozlišení na naprosto neprofesionálních 640 x 360 pixelů, nedosáhl jsem tak špatné kvality, jakou mělo video z Paris Match. Jak je to možné? Problémů s videem z Paris Match je ovšem ještě mnohem více. Jsou shrnuty přehledně v tomto Hectorově PDF souboru. Zahrnují nejasný čas pořízení “videa” (který se neustále měnil tak, aby odpovídal současné verzi událostí), nesouhlasící perspektivy i stíny na fotce, která vypadá jako objekt digitální manipulace - a další.
Další video s Bukem pochází údajně z Makijivky. JIT ho zmiňuje, ale nikdy nám ho neukáže.
3. května 2016 - to znamená o jeden rok, devět měsíců a šestnáct dní později, než bylo sestřeleno letadlo - se na Youtube objeví kanál, na němž se skví jen jedno jediné video. Další z “důkazů” o cestě Buku přes ukrajinské území. Anonymní původce videa se označí jako Ivan Olifrenko. I jeho video má neuvěřitelně špatnou kvalitu a je, stejně jako předchozí, editováno ve speciálním programu jménem Cropipic.
Velmi zajímavé také je, že máme jiné video, na němž batalion Vostok projíždí kolem benzínky, již vidíme i na Olifrenkově videu. To je 15. července 2014, dva dny před osudnými událostmi. Na videu je jasně vidět poškození silnice od tankových pásů, které ovšem v Olifrenkově videu chybí, není patrné. Jak to můžeme vysvětlit? Logická vysvětlení jsou dvě: buď je Olifrenkovo video starší než 15. července 2014, nebo je jeho kvalita tak špatná, že není možné ho vůbec použít jako důkaz. Proč?
Kromě toho - je krajně zajímavé, že se video objevilo online až v okamžiku, kdy BBC odvysílala dokument o letu MH-17.
Video ze Zuhresu a svědek, který si přál zůstat utajen
Původní video, které rovněž mělo sloužit jako důkaz přesunu Buku, už na Youtube nenajdete. Pokud zadáme do vyhledavače “Zuhres Buk” v azbuce, najdeme pouze toto video s datem uploadu 22. 7. 2014. Z veřejných zdrojů není možné ověřit, kdy se původní video objevilo na internetu, ani kdy bylo smazáno.
Kvalita videa, které stále online je, je tak mizerná, že se mi podařilo přidat bez problémů na silnici jiné vozidlo a z nového videa není jasné, které z vozidel je pravé a které je falešné.
Byl jsem přesně na místě v Zuhresu 2, z nějž je video natáčené, a hovořil jsem s množstvím lidí. 17. července, nebo žádný jiný den, neviděl nikdo z místních projíždět Buk naložený na nákladním přívěsu, a nikdo o tom ani neslyšel.
Slyšel jsem od nich ovšem něco jiného, co je pro vyzkoumání pravdy o celém incidentu zásadní: několik obyvatel bytovky číslo 31 mi nezávisle na sobě řeklo, že v bytě, z něhož bylo video pořízeno, žil jeden alkoholik. Ten zemřel pár měsíců před mou návštěvou, v létě roku 2015.
Podle ukrajinského registru osob na dané adrese žil tento muž:
Anatolij Aleksejevič Andrjušin, narozen 9. října 1959
Sousedé ovšem říkali, že v bytě žilo často po delší dobu různí lidé, zatímco oficiální obyvatel byl pryč, a že všichni měli klíče. Tři osoby jsou na dané adrese oficiálně hlášené. Jsou to:
Jelena Anatoljevna Andrjušinová, narozena 17. července 1986
Taťjána Alexandrovna Andrjušinová, narozena 30. července 1963
Andrej Anatoljevič Andrjušin, narozen 22. května 1985
A to není bez zajímavosti (ač to tak na první pohled snad vypadá). Pokud se podíváme na tento link, pak vidíme jistého Andreje Andrjušina: datum i místo narození (Zuhres) souhlasí, politický názor: liberální, náboženství pravoslavné, vzdělání “moderní počítačová informační technologie”.
A je to přesně tento Andrjušin, který se objevuje ve videu z 30. června 2016 jako “svědek”.
Andrej tvrdí, že sám nahrál video z převozu Buku přes Zughres 5. července 2014, ale na Youtube ho sám nedal. Video bylo na jeho stránce na VKontakte (ruská obdoba Facebooku), ale smazal ho, protože se “bál”.
Nabízí se celá řada otázek:
- Proč Andrej tvrdí, že natočil video už 5. července?
- Kde je nyní? Je v pořádku a v bezpečí?
- Mluvili vyšetřovatelé z JIT s Andrejem, nebo ne?
Je zajímavé, že JIT sám pár sekund videa coby důkaz pustí, ale nijak se nevěnuje tvrzení jeho autora ve videu samém, že je natočil o dva týdny dříve, než měl.
Kde se vzal Topol ve Sněžnoje?
Pak máme fotografii Buku, naloženého na Volvo, v takzvané “zastávce” ve městě Torez.
Bohužel vidíme stejné problémy jako u ostatních fotografických “důkazů”:
- Neuvěřitelně špatné rozlišení
- Anonymní fotografie
- Originální zdroj dat není znám (není Open Source)
- Obrázek nemá metadata.
Během tiskové konference JIT tyto fotografie neukazoval, ale přehrál dosud neznámé video, údajně natočené v Torezu. Původní link, na němž video mělo být na stránkách holandské policie, je už smazán. Tady je záloha.
“Vzhledem k tomu, že je nutné chránit autora těchto záběrů, bylo pozadí na videu vymazáno,” říká nám JIT: Nesdělí nám, proč Jeep na obrázku jede s otevřenými dveřmi. Kvalita a rozlišení jsou tak mizerné, že je z videa sotva patrné, zda se kola vozu vůbec točí, kam jede a proč.
Dále už svá tvrzení JIT podporuje animací: “Kolem poledního bílý náklaďák Volvo s komplexem Buk-Telar přijíždí do vesnice Sněžnoje (z níž byl údajně odpálen, pozn. překl.). Buk je vyložen z nákladního přívěsu na parkovišti před supermarketem Furšet.”
Supermarket Furšet je na Leninově třídě, jedné z hlavních tepen městečka. Kdyby na jeho parkovišti stál obří bílý náklaďák se stejně obrovitým raketovým systémem, patrně by ho alespoň někdo zaznamenal. Což se kupodivu nestalo. Byl neviditelný? Ale pojďme dál:
Podívejme se na mapu:
Systém Buk-Telar údajně dojel na místo odpalu trasou, vyznačenou zeleně, skrze místo, označené zeleným křížkem jako místo, kde byl před odpalem spatřen a natočen. To je v Karapetijanově ulici. V tomto případě si ovšem JIT protiřečí, protože současně sestavilo animaci, na níž stroj projíždí po červeně označené trase.
Když důkladně prohledáme internet pomocí Google, najdeme několik stránek, na nichž visí obrázek Buku, který “projíždí” Karapetijanovou ulicí, ale žádný z nich neobsahuje lepší pohled na Buk, než je tento:
Že by konečně důkaz? Ovšem kdybychom tento “pixelový salát” (samozřejmě opět bez metadat) přijali za důkaz, pak vás musím informovat, že “proruští vzbouřenci” byli toho dne také vyzbrojeni jadernou raketou typu Topol-M:
A to je teprve sousto pro novináře, co říkáte?
Já sám jsem se na místo také vydal.
Vyšetřování pokračuje…
O vyšetřování skutečného průběhu odpalu rakety, která osudného dne zasáhla letadlo Malajských aerolinií, se více dočtete v druhé části seriálu.
Zdroj.
Tagy článku