Předvečer voleb v Británii: Kdo vyhraje? Koho to zajímá! Křížek na papíře civilizaci nezachrání. Rozdíl mezi partajemi: Nula. Vítězné tažení neomarxismu zelenými lavicemi. Poučíme se na podzim my?
Rob Slane - britský konzervativní komentátor - vysvětluje, proč v žádném případě nepůjde k zítřejším britským volbám, a proč podobné rozhodnutí přesto neznamená poraženectví
Tak budeme mít v Británii zase volby - a já si jako obvykle najdu nějakou konstruktivnější zábavu, než jít a udělat křížek na kus papíru. Může za to apatie a nezájem o veřejné dění? V žádném případě. Pravidelní čtenáři mého blogu si už asi všimli, že se o politiku poměrně dost zajímám a nic by mi nebylo milejšího, než moci vyrazit “tam ven” k volebním urnám a projevit svou podporu některé skutečně konzervativní straně.
Jenže v Británii žádná skutečně konzervativní strana není a dokonce v současnosti ani být nemůže. Tak proč by se bytostný konzervativec jako já obtěžoval podporovat některou z existujících stran?
Pochodem vchod, vlevo hleď
Masívní pochod směrem k politické levici, který jsme měli možnost zažít v posledních desetiletích, se dá nejlépe pozorovat a změřit mezi našimi zákonodárci. Abych byl spravedlivý, musím uznat, že tak jeden nebo dva poslanci s konzervativním názorem na společenské otázky ještě v zelených lavicích parlamentu sedí.
To je ale výjimka z pravidla, které velí: pokud nejste kulturní marxista, rovnostář, nebo fanatik “tolerance a diverzity”, dostanete se do parlamentu jedině v případě, že si jdete sednout na galerii pro veřejnost.
Rovněž uznávám, že strana, která si z nedostatku lepších výrazů říká “Konzervativní” je co se týče státních financí konzervativnější než jakákoli jiná z nabídky - ale ve všech věcech kulturních a civilizačních jsou Konzervativci jinak naprosto totožní se zbytkem plastových politiků na baterie, kteří venku předvádějí své divadýlko.
Čtěte ZDE: Příčiny úpadku Evropy: Pro rozvrat společnosti je třeba změnit myšlení. Nenápadný útok na přirozený řád, rodinu, jazyk a národ. Démon sexu a multikulturalismus. "Totalita" svobody a politické korektnosti. Permanentní revoluce dědiců Karla Marxe
Hodnoty, o nichž se nemluví
Považte, že:
- Všechny hlavní strany podporují masové vraždy nenarozených dětí v dělohách jejich matek.
- Všechny hlavní strany se momentálně snaží dostat všechny ženy na pracovní kolbiště, údajně proto, že všechny ženy udělají skvělou kariéru (což se nestane), ale ve skutečnosti proto, že to přinese další daně do kasičky, nafoukne státní aparát a dále přispěje k rozpadu rodiny.
- Všechny hlavní strany podporují zvýšení částek, věnovaných na státem organizovanou péči o děti, o které se tak starají “profesionálové” a “experti” - namísto vlastních matek.
- Všechny hlavní strany tím, že podporují poslední dva jmenované body, přispěly ke vzniku společnosti, ve které je pro rodinu prakticky nemožné přežít jen s jedním platem - což je situace, které se dřív říkávalo otroctví a dnes se jí říká “pokrok” a všichni jsou s ní děsně spokojení (alespoň co se politiků týče).
- Všechny hlavní strany souhlasí s tím, že manželství není definováno tak, jak ho lidstvo definovalo po tisíciletí, ale je to vlastně něco úplně jiného.
- Ačkoli občas utrousí konejšivě něco jiného, všechny hlavní strany si ve skutečnosti myslí, že křesťanství je více či méně přežitek.
- Všechny hlavní strany podporují “vzdělávání” sexuální propagandou pro stále mladší a mladší děti.
- Všechny hlavní strany si myslí, že by úřady měly mít monopol na použití síly, a představa občanů nosících zbraň je pro ně naprosto k neuvěření.
- Všechny hlavní strany podporují nějaký druh zasahování do svobody a soukromí jednotlivce - ve větší či menší míře.
- Všechny hlavní strany soudí, že trest smrti za mimořádně odporné zločiny je něco, o čem může uvažovat jen zcela barbarská společnost.
- Všechny hlavní strany nyní sdílejí sociologický pohled na kriminalitu, který říká, že jde o jevy, vysvětlitelné výchovou a příležitostmi, kterých se zločinci dostalo v životě. Mají dojem, že takto znevýhodněné jedince je třeba omlouvat a rozmazlovat, namísto toho, aby se na zločin dívaly prostě jako na zločin - přestoupení práva, které si zalouží přísný trest.
- Všechny hlavní strany zřejmě trpí pozoruhodnou moderní nemocí, která lidem znemožňuje vnímat rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím.
Kulturní revoluce zvítězila! Hurá?
Možná pokládáte vše, co jsem vyjmenoval, za báječný nápad. Možná vám přijde dobré, že to někdo prosazuje. Možná mi dokonce nemůžete přijít na jméno kvůli tomu, že se mi to nelíbí. To je vaše volba. Nemůžete ovšem popřít, že jde do jediného o názory, které jsou naprosto zásadně ne-konzervativní.
Upřímně řečeno, jde o ideje z dílny marxistické kulturní revoluce, které vyrostly odkudsi z podhoubí Frankfurtské školy. A to, že je dnes nejen vyznávají všechny velké strany, ale že dokonce je jakýmsi světským druhem hereze, pokud o nich člověk pochybuje, jen ukazuje na drtivost vítězného tažení marxismu všemi našimi institucemi.
Čtěte ZDE: Orwellova vize se plní: Zelenorudá totalita nahradila bolševickou. Zprofanovaná Pravda a Láska vítězí lží a nenávistí. Kde jsou ty sametové časy? Akce plodí reakci. Není všem dnům konec
Civilizace ve výlevce
Každému, kdo není slepý, je už dávno jasné, že se naše civilizace otáčí ve víru jako pěna ve výlevce u dřezu, a stejně jako ona směřuje do odpadu. Ale kdy jste naposled slyšeli některého “oficiálního” politika mluvit o zásadních krizích, kterým naše společnost musí čelit a které jsou výsledkem politických rozhodnutí minulosti?
Nikdy, samozřejmě.
Pokud některý z nich mluví o tikající časované náloži, kterou představuje způsob péče o naše starce a stařenky, mluví jen o penězích. Pokud někdo mluví o rozpadajícícm se systému zdravotnictví, o nechutné nápodobě školství, kterou musíme snášet, mluví zase jen o penězích. Utratíme víc, než pan Támhleten, a bla, bla, bla.
Pokud mluví o terorismu, mají plnou hubu “našich hodnot”. Jaké hodnoty to jsou? Copak jsme nezamávali na rozloučenou civilizaci, postavené na hodnotách, už před lety? Pokud jsem se správně díval, bylo to tehdy, když jsme se rozhodli opustit křesťanství jako univerzální morální standard, který nás všechny spojoval, a nahradit ho plastovými hodnotami typu “tolerance” a “diverzita”.
Občané Británie, zkuste se rozhlédnout kolem sebe. V téhle zemi je víc sporů, nesvárů a méně starých, poctivých hodnot, než měl autor tohoto článku ve svém životě čest zažít - a vzhledem k našemu směřování se to hned tak nezlepší. A ani jediná větší politická strana nemá chuť se zásadními otázkami doby zabývat. Naši politici jsou výborní, pokud jde o utrácení (cizích) peněz, a ještě také skvěle umějí někomu vytýkat, že neutrácí (cizí) peníze tak, jak by měl. Jinak si nejsem jistý, nač je vlastně máme.
Je to k uzoufání. Stojíme před otázkami titánských rozměrů, dotýkajícími se základů naší civilizace a kultury. Musíme se na ně podívat, diskutovat o nich, poprat se s nimi, aby bylo možno o nich autenticky rozhodnout - ale protože všichni naši kulturní marxisté, toho času v parlamentu, jsou prostě kariéristé materialistického střihu a nic podobného je ve skutečnosti nejzajímá, dostaneme od nich přesně to. Nic ve slušivém kabátě. Plastovou technokratickou odpověď, konfekční náplast na zející ránu, která se nemůže zahojit.
Jak vysázet zahradu
Když se nikdo z těch, co se jdou nechat zvolit, neobtěžuje ani si podobné otázky položit - proč by mě mělo na oplátku zajímat, kdo bude technicky řídit otáčení naší civilizace ve výlevce a vytahování špuntu?
Ale nekončeme tak depresivně. Důležitost a závažnost malého křížku na volebním lístku se vypařila. Inu - a co? Existují věci, které jej převyšují svou závažností a dopadem na stav světa v poměru mnoho tisíc ku jedné. A uskutečnit je může každý z nás.
Jakéže světodějné činy mám na mysli? Třeba být lepším manželem či manželkou. Zplodit fůru dětí a být připraven dát život za jejich štěstí. Rozhodnout se nelajdat v práci. Vstoupit do církve. Milovat své bližní. Modlit se za ty, kdo jsou u moci, aby ji uměli správně používat.
Vysázet zahradu tam, kde je dnes jen popel.
Zdroj.
Tagy článku