Saakašvili zboural západní hranici Ukrajiny: Co z tohoto státu zničeného americkým převratem ještě zbývá? Oligarchové kalkulují, kdy spustit druhou vlnu loupeží. Porošenkův bumerang. Kdo zasel vítr, sklidí bouři
Sergej Gurkin přináší komentář k Saakašviliho „cirkusovému číslu“ - prolomení státní hranice Ukrajiny ze západu - a neschopnost kyjevské popřevratové junty tomu zabránit má za příznak skutečného rozpadu země
Otevřeně ilegální proniknutí Michaila Saakašviliho na Ukrajinu přivádí chaos na novou úroveň. Petro Porošenko tento chaos již zjevně nezvládá.
V neděli bývalý gruzínský prezident a bývalý guvernér oděského regionu Michail Saakašvili splnil svůj slib a v rozporu s rozhodnutím současné vlády Ukrajiny vstoupil na území jejího státu. Bylo to velmi snadné. Orgány zastavily vlak se Saakašvilim, „zaminovaly“ území kontrolního stanoviště na hranici, vyslaly „podpůrnou skupinu“ na zadržení Saakašviliho, ale když jednoduše vyrazil během přes neutrální zónu obklopený svými příznivci, nikdo ho nedokázal zastavit.
Saakašvili zbavený ukrajinského občanství se rozhodl jít vabank, a průlom měl úspěch. Tento úspěch na jedné straně představil současnou moc v nepříjemném světle impotentů a na straně druhé se stal začátkem pozičního sjednocení „prozápadní“ opozice, nikoliv za Saakašviliho, ale proti Porošenkovi.
Tento příběh odráží jako v kapce vody celou historii Ukrajiny posledních let. Nejprve dobře známému podvodníkovi v zájmu „public relations“ dali občanství a dosadili ho do vlády, aby „provedl reformy“. Pak si podvodník uvědomil, že je na Ukrajině výhodnější být v opozici, a rychle změnil orientaci. Stát se rozhodl odstranit nového oponenta, rozpačitě rozehrál kartu Saakašviliho byrokratických přestupků a udělal z něho „neobčana“.
Cesta tam a zase zpátky
Saakašvili, který nechápal nic z ukrajinské ekonomiky a dokázal jen rozvracet, vyrazil na cestu po Spojených státech amerických a jejich satelitních zemích, přičemž vlády těchto zemí demonstrativně ignorovaly rozhodnutí Ukrajiny o zrušení jeho pasu. (Aktuálně v neděli upozornila polská pohraniční stráž Saakašviliho, že jeho pas je neplatný, pročež ho tiše nechala projít na neutrální území). Porošenko je také vykutálený podvodník, zjevně v takovém případě neexistuje žádný limit pro dokonalost.
Saakašvili není odborník na nic, kromě propagandistických švindlů, tudíž uspořádal parádní cirkus proražením hraničního přechodu. Představení se odehrálo v kruhu profesionálních „opozičníků“, mezi nimiž byla Julia Tymošenková a banda dobře zaplacených nacistů. Do normálního státu takovým způsobem proniknout nelze, ale tady mluvíme o Ukrajině. Proto se stometrový běh přes neutrální zónu ověnčil triumfálním vítězstvím. Již večer Saakašvili chodil po ulicích Lvova společně s místním starostou (vítej, na naší straně) a zdravil kolemjdoucí.
Čtěte ZDE: Represe na Ukrajině nabírají totální charakter: Hon na čarodějnice a odstřel křečků. Bijte moskaly i yankees! Západ uvízl v ukrajinské pasti. Co si USA navařily, to si také snědí
Zloděj se nestará, co bude zítra
Co se stane dál, nebylo dosud rozhodnuto. Známým rysem popřevratové ukrajinské politiky je, že v ní nikdo neuvažuje dál, než na jeden krok dopředu. V neděli byl naplánován průlom hranice. Podařilo se, tak teď zase trochu podumáme. Následuje operativka pro dnešní den. Co je výhodnější pro oligarchy a jejich kapesní politiky – předčasné volby hned, nebo trochu později, nebo prostě jen výsměch Porošenkovi za jeho neschopnost zamezit protiprávnímu pobytu Saakašviliho v zemi, navzdory jeho osobnímu vykázání? Dnes udělají rozhodnutí pro dnešek, a zítra bude nový den.
Petro Porošenko může zlořečit pouze sám sobě. Saakašvili je bumerang, jehož sám vymrštil. Po té, co se jeho nová granitura dostala po převratu k moci, nezačali budovat stát: vyjednávat s opozicí a tvořit alespoň trochu racionální hospodářskou politiku. Jen podněcovali agresivitu (občanská válka, rusofobní rétorika, katastrofální hospodářská řešení), aby využili zrající nenávist k udržení vlády - a především k jejímu zpeněžení. Předpokládali, že podnícená agresivita bude zvládnutelná.
Ale stačilo, aby přišel někdo, kdo se rozhodl stupeň agresivity ještě o stupeň zvýšit, a najednou je celá vláda pro smích. Ukrajina „zadržuje moskevskou hordu“, ale nedokáže zadržet jednu osobu s malou skupinkou podporovatelů. Prezident má údajně všechny páky pro řízení „unitární země“, ale jeho přímý příkaz je ignorován.
Čtěte ZDE: Rodí se Malorusko: Utopie, nebo kreativní řešení občanské války? Nástupnický stát na troskách bývalé Ukrajiny. Západ zatím potřebuje drancovat rozvrácenou zemi. Vrátí se Malá Rus ke své matce? Spojené státy vznikly podobnou cestou
Kozel zahradníkem
Porošenkova velkohubá prohlášení se vyvažují nezávazností při jejich plnění. Pokud můžete v klidu ilegálně překročit hranici, potom můžete stejně dobře svrhnout vládu. Proč Saakašvili nebyl zadržen na hranici? Protože různé úřady jsou podřízeny různým oligarchům a protože nikdo nechce být na místě „Berkutu“ (v překladu „orel skalní“, ale zde jsou míněny speciální policejní jednotky, které za Janukoviče nechvalně selhaly při „Majdanu“ – pozn. PP). Každý, kdo je ochoten riskovat, se může dostat kamkoliv a vzít si cokoliv, a nejspíš se mu za to nic nestane.
Saakašviliho ilegální průnik na Ukrajinu, jeho večerní procházka po Lvově a ranní setkání v místním hotelu (s primátorem města, s Tymošenkovou a se skupinou oligarchů z Verchovné rady) demonstroval, že z ukrajinského státu nezbylo téměř nic. Jedna skupina Ukrajinců sedí v kyjevských kabinetech a zpeněžuje svoji moc, druhá šturmuje státní hranici, ale žádná nyní neovládá Ukrajinu, protože neexistuje propagandisticka hlásaná „Ukraina jedina“.
Obě strany využívají nacistické bandy a obě strany vědí (a mají opakovaně vyzkoušeno), jak získat v této zemi moc: silou. Paradoxně má Petro Porošenko méně šancí, než jeho oponenti: popřevratoví ukrajinští politici totiž nevědí, jak budovat stát, ale pouze jak svrhávat vládu.
Saakašviliho průlom hranice ukázal, že vše je nyní možné. Teď zřejmě oligarchové kalkulují, co bude pro ně výhodnější. A pokud ne teď, tak určitě později budou tlačit Ukrajinu k formálnímu rozpadu – jenž by kopíroval ten skutečný, k němuž došlo už dávno.
Zdroj.
Tagy článku