Prezident Putin oznámil kandidaturu na další volební období a objektivní čeští komentátoři jsou z jeho vysoké domácí popularity nepochopitelně zoufalí. I když vzhledem k objektivnímu zpravodajství ČT, ukazujícímu po celé roky jeho mandátu nekonečné masové „lidové protesty“ proti němu, je to fakt divné.
Prezident Trump oznámil, že se bude americká ambasáda v Izraeli stěhovat do Jeruzaléma a arabský svět šílí. Alespoň to tvrdí (skrze ČT a spol.) promuslimsky šílející představitelé EU, zatímco hlavní arabské státy jsou naopak docela klidné, což – vzhledem k tomu, co o arabském světě z ČT víme – je fakt divné.
Ukrajinský prezident Porošenko na druhý pokus konečně zatkl bývalého (u něj doma stíhaného) gruzínského prezidenta Saakašviliho, kterého předtím komicky udělal gubernátorem Oděsy. Rozkmotřil se s ním, protože prý připravoval státní převrat. Když to tvrdí hlava pučistů, kteří se státním převratem dostali k moci, je to fakt divné.
A prezident Zeman promluvil na kongresu SPD a hnutí Tomia Okamury tam vytkl, že nepodporují účast expedičního sboru USA a NATO (zvaného kdovíproč Armáda ČR) v jeho okupačních aktivitách v Afghánistánu a spol. Když to říká vrchní velitel onoho ozbrojeného sboru, jenž má podle ústavy za úkol primárně bránit naši zemi proti vnějšímu nebezpečí, je to fakt divné.
Divnosti nejsou divné
Co mají společného tito prezidenti a jejich divnosti? Co mají společného jejich výroky a činy, které duní adventním mediálním prostorem? Především to, že západní politický „stát pod povrchem“ (Deep State) s nimi má neřešitelný problém: Jedny vydává za zločince, ač jsou regulérně zvolenými a stále populárními představiteli většiny lidu. Druhé naopak brání, že by kvůli nim šel i do světové války, ač jako pučisté jsou objektivně zločinci, a většinou svého lidu odmítaní či dokonce nenávidění. No není to fakt divné?
Divné není, že většině lidí, kteří mají paměť, to divné nepřijde. Jsou totiž zvyklí, že Česká televize a s ní spojená média občanům lžou a manipulují jimi snad ještě arogantněji, než v dobách „reálného socialismu“. A právě tak jako tehdy: oč méně lidé věří hlásným troubám obrozeného totalitního státu, o to víc tito troubové křičí, že nezávislé zpravodajské zdroje lžou. Že jsou součástí „nepřátelské propagandy“ placené ze zahraničí.
Některá média (a většina ziskovek) určitě takto placené jsou. Moc pěkně se to ukázalo ve Spojených státech, kde z těchto důvodů označili za „agenta“ stále populárnější státní ruskou televizi RT (Russia Today, ruská protiváha chřadnoucí americké CNN) a agenturu Sputnik. A Moskva udělala poté totéž s Hlasem Ameriky, Svobodnou Evropou a řadou dalších na ně napojených ziskovek, financovaných Washingtonem. Škoda, že u nás takový zákon také nemáme. Docela by se u nás mediální trh propucoval. A rázem by se ukázalo, kdo je „agent“ placený ze zahraničí. O nevládních – čti protivládních – „ziskovkách“ (jako to udělal Orbán v Maďarsku) ani nemluvě.
Čtěte ZDE: Náš prezident v "nenáviděném" Rusku: Proč budou lidé opět volit Miloše Zemana? Západ se otřásá. Přirozenost a řád jsou největším nepřítelem. Z antikomunistů revolucionáři? Poslední boj o tradice
Rubikovo dědictví
Chceme-li tedy porozumět výše zmíněným prezidentským záhadám, musíme na to jít jinak. Není to nijak těžké. Nepotřebujeme k tomu tisíce „provysílaných“ hodin takzvaných veřejnoprávních médií za miliardy vytažených sprostým daňovým zákonem z našich kapes – a vzápětí přelitých do peněženek štamgastů havlistické pražské a brněnské Kavárny (rozhlas, televize a dotovaný film), která je ovládá, přisátá na jejich penězovody.
Metodu dávno před premiérem Orbánem odhalil – kdo jiný než Maďar. Ernö Rubik vynalezl svou slavnou „gumovou“ kostku – jako zábavný trojrozměrný hlavolam. Dal tím další obsah známé anekdotě, že Maďara poznáte podle toho, že do otáčecích dveří banky vejde za vámi, a vyjde před vámi. Tou jeho geniální hloupostí pro intelektuální onanii se pak věnovaly milióny lidí po celém světě. Ale kromě toho, že Rubik neobyčejně zbohatl, jeho cvičené opice většinou její smysl nepochopily.
Jde totiž o názornou aplikaci světa, v němž již lidé nemají na politiku vliv – a jenom zírají, jak před jejich očima hráči bez demokratické legitimace skládají na první pohled nesložitelné. A přihlížející to berou jako zábavu, přestože se často – či dokonce převážně – hraje o jejich peníze i krky. Právě tak je tomu s úvodem zmíněnými „vrhy“ prezidentskými „kostkami“.
Cimrmanův úkrok stranou
Ve skutečnosti je to tak: Když prezident Putin oznámí kandidaturu na znovuzvolení, v našich médiích „veřejné služby“ to vyvolá jen malý „dočasný“ Cimrmanův úkrok stranou: Takový soudruh Dvořák z ČRo Plus (on už sice pár let soudruh oficiálně není, ale jednou naučené bolševické myšlení je jako lepidlo) přizná, že Putin je tak populární, že fakticky nemá protikandidáta. Prohlásí to se stejnou samozřejmostí, s níž ještě včera plnil své „denní výběry“ ujišťováním, že by jej mohl ohrozit čtyřicetiletý právník a podnikatel Alexej Navalnyj, který však vzhledem k tomu, že je trestaný za hospodářské delikty, nemůže kandidovat.
To chce ovšem vysvětlení. Podle našeho veřejnoprávního experta-rusobijce je Putin populární, protože představuje – světe, div se – pro Rusy stabilitu. Což po drancování Ruska z počátku devadesátých let (tak to skutečně řekl, ač se rychle opravil) je těžká deviza. Tenhle ďábel z nějakých nepochopitelných příčin dokázal nastartovat obrat, který už nezničily ani západní sankce či machinace s cenami ropy. Záhada? Ne – kostka.
S pučistou Porošenkem je její složení o něco těžší. Zvlášť po posledních kabaretních číslech. Komická scénka se zatýkáním Saakašviliho je totiž příliš dokonalým obrazem úplného rozkladu ukrajinského státu oligarchů, které Západ na místo svrženého legitimního prezidenta Janukovyče dosadil a označil za výkvět demokracie. A nyní se Rubikovou kostkou pokouší nanečisto složit možný obraz dalšího (menšího) Majdanu, jímž dosadí jiného, ukradenými miliardami méně provařeného muže Západu. Že to má být právě Saakašvili je ovšem půvabné.
Ostatně v Kyjevě už jeho příznivci zase stavějí na náměstí „stanové městečko“. Proto je Saakašvili podle Porošenka v podezření, že převrat převratu připravuje s podnikateli uprchlými do Ruska. Osudy Ukrajinců při té zábavě nehrají žádnou roli. Cesta pro milióny z nich směrem na Západ je ostatně připravena.
Čtěte ZDE: Předvánoční cirkus: Dva slepí muzikanti bubnují na Rusa. Skáče Babiš podle Horáčkových not? Český stát pod podlahou v akutní schíze. Telelži jsou OK. Může Zeman vyhrát volební frašku už v prvním kole?
Vánoční pozdrav do Jeruzaléma
Trumpovo prohlášení o přesunu ambasády USA do Jeruzaléma je v zásadě stejné podstaty. Těžko to pochopí ti, jimž „objektivní a pravdivá“ česká média neřeknou, že nejde o jeho nápad, ale dávno schválený zákon z roku 1980. Od té doby jednotliví prezidenti každý půlrok (!) pouze podepisují „odklad účinnosti“. A Donald Trump jej ostatně bezpochyby podepíše také. Pouze zvedl hladinu zájmu, neboť drze pravil, že prastarý zákon by třeba mohl v nějaké dohledné době naplnit.
Nemyslí to vážně, jde o manévr typu „pokusný balónek“ na odvedení pozornosti. Bude stát zranění (a možná i životy) několika protestujících Palestinců, ale to je tak všechno. Ve skutečnosti se skládají plošky na kostce o něčem úplně jiném: Po prohrané válce s Ruskem o Sýrii a Islámský stát (vytvořený USA a Tureckem proti syrskému prezidentu Asadovi) je na řadě velké sousto: Írán. Proto Saudové a spol. příliš neřvou. Jenže dobýt Persii je ještě větší nemožnost. Úkol pro čtyřrozměrnou kostku, kterou ovšem žádný Rubik dosud nevynalezl. Kromě totální poslední světové války.
Zemanovy šachy
Buďme proto rádi, že prezident Zeman je stále jen tradičním a důsledným amatérským šachistou. A tak si stále myslí (v jeho případě zřejmě autenticky), že lze islám porazit vojensky. Proto na Trumpovo „zábavné kostkování“ o Jeruzalému nadšeně a zcela vážně kývá. Nikoli hloupě o této Zemanově umanutosti prohodil jeden mainstreamový komentátor, že je izraelštější než mnozí Izraelci. Proto nabádá Okamuru, aby změnil názor na „zahraniční mise“ našeho expedičního sboru. Není vyloučeno, že náš šachista si skutečně myslí, že třeba v Afghánistánu jde Spojeným státům o boj s muslimy.
Co s tím? Nezbývá než zapomenout na všechny tyto cynické prezidentské hrátky – a připravovat se v klidu a míru na Vánoce. Chlapci, co mají v rukou Kostku, se trochu procvičí, a zase přijdou s něčím novým. Že možná (třeba i nedopatřením) způsobí katastrofu, která nás třeba i uprostřed štědrovečerní večeře zničí? Možná je mnohem závažnější, že satanovi lemuři, připravují právě v adventu cestu Antikristu teď již pokusem o přímý úder do věčné Modlitby Páně (zvané Otčenáš). Podaří se?
Deep State v to doufá.
Putin a Trump tomu chtějí zabránit. Proto musejí také oni vzít do rukou Kostku. Proto jsou „agenty“.
Miloš Z. je také agent, ač trvá na tradičním šachu. V něm může sice hráč udělat třeba i fatální chybu, kterou prohraje vyhranou partii, ale je to pořád něco jiného než Rubikova kostka. U ní jde jen o to, kdo dříve složí předem nastavenou úlohu.
Proto ostatně soudím, že k Miloši Zemanovi není alternativa.
Tagy článku