Věděli jste, že každý, kdo má na svém facebookovém profilu českou vlaječku je idiot? Ne? Před pár dny nám to objasnila jedna aktivistka. A to ne jen tak ledajaká.
Šlo o Koordinátorku mediálních aktivit neziskové organizace Člověk v tísni (ČVT), Adrianu Černou, která napsala doslova: „Se těším, až skončí volby a zase se na sítích bude normálně dát na první pohled rozeznat idiot. Většinou má v profilovém obrázku českou vlaječku.“
Sice na závěr uvedla "Moje tweety nejsou stanoviskem ČVT", ale přesto... Podobné, veřejně publikované, extrémistické názory zaměstnance, a to pracovníka na nikoli základní, nejnižší pozici, mohou dost naznačit i o samotné organizaci, které ho zaměstnává. Přinejmenším o tom, jaké typy osobností preferuje a jaká atmosféra tam panuje.
Balkánská mise
Ona je to vůbec zajímavá firma. Prostudujete-li si některou z výročních zpráv ČVT, budete valit oči. Očekávali byste, alespoň podle jejich mediální prezentace, nějakou v zásadě chudou dobročinnou instituci. Charitu. Lidi, co ve svém volném čase shromažďují dary a odesílají je trpícím celého světa. Dobrovolníky, filantropy...
Tedy ne, že by tam pár takových nebylo. I ta rozvojová pomoc se opravdu koná. A celkové objemy darů a financí, které jdou do postižených oblastí dosahují stovek milionů ročně, ovšem... Za touto úctyhodnou a ušlechtilou fasádou se skrývají věci poněkud temnější.
Nahlédněme třeba do výroční zprávy za rok 2016: "Od podzimu 2015 jsme pomohli až 85 tisícům lidí na útěku", konstatuje firma s neskrývanou hrdostí. " Po zavření maďarských hranic jsme se přesunuli na srbsko-chorvatský hraniční přechod Berkasovo-Bapske a k srbskému městu Šid. Od února 2016 jsme pomáhali také na řeckém ostrově Lesbos a v táborech v Idomeni a okolo Soluně."
Kdo si dnes vzpomene, co probíhalo třeba ve zmiňovaném Idomeni v polovině března 2016, tedy jen pár dní poté, co se na místo přesunuli "pomáhat" aktivisti Člověka v tísni? Skupina asi šesti „migrantů“ tam tehdy obešla pohraniční plot a pronikla do Makedonie. Televize byla plná záběrů davu překonávajícího divoký proud řeky za pomoci lana, napjatého mezi oběma břehy. Média zjevně fandila "běžencům" a mladičké moderátorky zpráv neskrývaly hluboké, opravdové rozhořčení nad zbytečným utrpením, které ti ubožáci musí podstupovat, aby si splnili svůj evropský sen... Sice bylo trochu divné, že na některých záběrech bylo víc reportérů, kteří se nějak předem dozvěděli, kde že se bude hranice překonávat, než samotných prchajících, ale kdo by se zabýval detaily.
Multikulturní idylku narušilo až oficiální komuniké makedonské policie která uvedla, že : „…policie většinu z uprchlíků zadržela společně s pěti desítkami dobrovolníků a fotoreportérů, kteří běžence na jejich cestě doprovázeli.“ Taky se tam našly nějaké mapy cesty kolem plotu, hromadně rozdávané "uprchlíkům", zkrátka humanitárka velice zvláštního ražení.
Čtěte ZDE: Evropské hodnoty v akci: Drzost neziskovek bere dech. Elita nad hemžením lidských červů? Pokus poškodit Zemana skončil fiaskem. Omluva velmoci za amatérského pisálka. Všichni v nepřátelské síti?
Ideová školení a příručky
Ale pojďme zpět k Výroční zprávě Člověka v Tísni a k některým dalším, také zajímavým, aktivitám. Tentokrát našim, vnitrostátním. Ve výdajích za rok 2016 se třeba nachází položka "Vzdělávání a osvěta (ČR 2016) 60.618.000 Kč". Šedesát mega na vzdělání českých občanů. To může vzbuzovat určité znepokojení. O jaké vzdělávání se tu jedná? Že by se v Česku snižovala gramotnost? Nebo absolventi devítiletky nezvládají násobilku? Anebo se snad univerzitám nedostává pomůcek?
Chyba. Výuka vcelku ujde, ale vymývání mozků a indoktrinace prý, podle Člověků v tísni, vázne. Takže je třeba těm pomýleným, neschopným a dezorientovaným kantorům podat pomocnou ruku a ukázat směr.
Jak Člověk v tísni bezelstně (nebo drze) ve své prezentaci uvedl: "...školíme pedagogy například v metodě „filosofie pro děti“, která podporuje u dětí schopnost ptát se, diskutovat a přemýšlet v souvislostech a kultivuje jejich schopnost porozumět vlastním předsudkům, tradicím nebo stereotypům". Za rok 2016 tak v "odbourávání předsudků a stereotypů" vyškolili 960 pracovníků z 82 zapojených škol.
K podobným účelům, tedy k potírání nežádoucích stereotypů a k výchově obyvatelstva, aby bylo vstřícnější k muslimské invazi, vydala organizace téhož roku i příručku pro novináře Jak psát o migraci. Z obsahu by měl i nebožtík Goebels radost: uvádět pozitivní informace o cizincích, tklivé příběhy jednotlivců, nepoužívat slov jako masa, vlna, proud, vyvarovat se slova ilegální...
Čtěte ZDE: Příprava k dračí setbě: Převýchova Středoevropanů. Invaze muslimů se chystá již řadu let. WikiLeaks opět promlouvají. Ambasády USA hadími hnízdy. Jeden "negr" na kampaň stačí. Z nejhoršího jsme uvnitř
Kam aktivista nemůže...
Nedosti na tom. Člověci v tísni se vrhli do útoku také na další ideologické frontě. Tentokrát na poli nepřátelské propagandy. A opět na školách. Mezi mladými, co se ještě nestihli zatvrdit v nedůvěře k propagandě naší a v odporu k vrchnosti. „V situaci, kdy tradiční masová média ztrácejí váhu, po internetu kolují statisíce „hoaxů“ a „fake news“ a kdy probíhá každodenní zápas mezi pravdou a lží, je skutečně těžké rozlišovat mezi fakty a dezinformacemi. Přesto nesmíme na hledání pravdy rezignovat.Na pravdě záleží,“ prohlásil Karel Strachota z Člověka v tísni.
Pomoci mu s tím mají soudruzi stejného ražení. "Partnery projektu se stalo několik nezávislých redakcí jako Aktuálně.cz, Česká televize, ČTK, Hlídací pes, Hospodářské noviny, Rádio Svobodná Evropa, Reportér, Respekt nebo Seznam Zprávy. Z nich přislíbilo účast na 40 novinářů, kteří vyjedou po celé republice diskutovat s žáky a studenty základních a středních škol, mezi nimi např. Jindřich Šídlo, Sabina Slonková či Erik Tabery." Co jméno, to perla.
A kam čert, pardon, aktivista nebo presstitut nemůže, nebo kam ho nepozvou, tam strčí aspoň malé, angažované video. Takzvaná "Výuková videa", na kterých se mají čeští středoškoláci přímo ve školách seznámit s ruskou propagandou, nabízí portál Jeden svět a jeho agenti dost agresivně po školách...
Pořádný ranec
Vypadá tohle jako charita? Dobročinnost? Nebo snad veřejný prospěch? Spíše než deklarované "vzdělávání a osvětu" to připomíná profesionální propagandistickou mašinerii. Dobře propracovaný politický lobbismus a nátlakovou organizaci k prosazování jednoho, velice konkrétního politického směru a názoru. Něco, čemu se dříve říkávalo vlivová agentura.
Ostatně dost napoví i pohled na příjmy téhle nevládní, neziskové a nepolitické organizace. Ve zmiňované Výroční zprávě 2016 (čerstvější není k dispozici) se uvádějí následující čísla: zahraniční státní rozpočty 618.601.000, EU – Evropská komise a delegace EU 523.252.000 Kč, Agentury OSN 171.964.000 Kč, Státní rozpočet 146.940.000 Kč, dary 104.748.000 Kč, nadace a nevládní organizace 74.457.000 Kč, místní rozpočty 44.623.000 Kč, Operační programy 23.859.000 Kč...
Nechybí ani "známé firmy": přímé granty EU 100.096.000 Kč, Nadace The Bakala Foundation 696.000 Kč, Open Society Foundation (G. Soros) 169.000 Kč. A jak známo "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej" anebo "Kdo platí, poroučí".
S takovýmito sponzory, plátci a donory už nikoho neudiví, že se na poměrně významné pozici koordinátora mediálních aktivit firmy může vyskytnout aktivistka, která považuje státy za překonané, hranice za něco, co dávno neexistuje a migraci za právo, protože všichni jsme přece jedno lidstvo, že. No a zbývající vlastence za idioty.
Čtěte ZDE: Asistujeme své vlastní sebevraždě: Proč se žába nechá bez odporu uvařit? Epidemie a smrtelné nemoci se státní podporou. Muži mají právo na nosnice s pronajatou dělohou! Kdo je tady blázen? Frontální útok na děti
Malá a velká politika
Zkusme si ale znovu, ještě jednou připomenout jedno číslo. Těch 60.618.000 Kč na "Vzdělávání a osvětu". Jeho význam vyplyne ze srovnání. Na loňské parlamentní volby vynaložily naše hlavní politické strany následující částky: sociální demokraté 38 milionů, ODS a TOP 09 necelých 36 milionů, lidovci 29 milionů a ANO necelých 27 milionů korun.
Tedy částky ve zhruba poloviční výši. A přitom šlo o zásadní politický souboj, o celostátní parlamentní volby, které určí směřování státu na další 4 roky.
Rozdíl však není jen v částce. Rozdíl je především v úloze veřejnosti. Politická strana jde do soutěže s určitým názorem. S návrhy jak řešit problémy a výzvy doby. Jejich propagaci si platí ze svých zdrojů a sama nese riziko, že nabídka neuspěje. Občané, veřejnost, různé polické nabídky posoudí a nakonec se rozhodnou pro tu, která jim nejvíce vyhovuje. Nebo aspoň nejméně vadí. Nabídky ostatní, neúspěšné, propadnou a nejsou (alespoň z větší části) realizovány.
Ovšem v případě takzvaných "neziskových" organizací nikdy žádná soutěž neproběhla. Nebo si snad vzpomínáte, že by se vás někdo někdy ptal, zdali si přejete více afrických muslimů, školní inklusi, multikulturní výchovu vašich dětí, adoraci hosexuality, nebo propagaci genderu? Asi ne. Organizace, co mají tuhle agendu v popisu práce jedou poklidně dál, ve skrytu a nerušeně svým tempem, zcela mimo kontrolu veřejnosti. Disponují přitom výrazně vyššími prostředky než si mohou dovolit ty největší a nejvýznamnější partaje.
Občánek ať se po libosti do krve hádá o politiku, která se v podstatě zúžila jen na jakési udržovací technikále: míru zdanění, poplatky, zákazy, EET, obsazení korýtek a seslí... To podstatné pro budoucnost národa jede pod povrchem, jak (cizími penězi) dokonale promazaný stroj.
Je pět minut po dvanácté, začít tuhle otázku "neziskovek" řešit. Protože jde o věc našeho národního přežití. Něco snad prosadí poslanci SPD v nově zvolené Poslanecké sněmovně. Ale něčím musíme přispět všichni.
Třeba tím, že se za pár dní zvedneme a dojdeme k druhému kolu prezidentské volby. Kdo je kandidátem těch, kteří tuhle neziskovou, fabiánsky pozvolnou, nenápadnou terminaci evropských národů připravují, netřeba říkat.
Tagy článku