Eurohujer Babiš donesl do Bruselu švestičky z české zahrádky: Také ty Rusy od nás vykážu, soudruzi! Pozadí absurdní kauzy dvojitého agenta. Ohne se Rusko znovu? Brzy již nebude kam ustupovat
Andrej Fursov reaguje na provokaci Velké Británie vůči Rusku na základě vykonstruované záminky s otráveným agentem a naznačuje, že ruská trpělivost nemusí být nekonečná
Rusko údajně porušilo mezinárodní právo a dopustilo se agrese vůči Velké Británii. To hlásí Londýn a současně obviňuje Moskvu z pokusu o vraždu bývalého agenta GRU Sergeje Skripala a jeho dcery Julie.
Spojené království proto nyní pozastavilo plánované dvoustranné kontakty na vysoké úrovni mezi oběma zeměmi a zrušilo pozvání ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova k návštěvě Velké Británie. Vyhoštěno bylo 23 ruských diplomatů. Členové královské rodiny a funkcionáři britské vlády se nezúčastní fotbalového mistrovství světa v Moskvě.
Sergej Lavrov naopak v reakci na londýnské akce slíbil vyhostit britské diplomaty.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že poslední reakce českého premiéra má křiklavě patolízalský a vůči západním mocenským kruhům přímo otrocky podřízenecký charakter. Tím spíše, že nesmyslnost obvinění Moskvy z údajného chemického útoku proti bývalému agentovi ruské zpravodajské služby na území Velké Británie svou směšností volá do nebes.
Poslední oznámení Andreje Babiše o jeho připravenosti "solidárně" vykázat některé ruské diplomaty z České republiky jasně ukazuje na co neustále upozorňujeme: Andrej Babiš, jakmile se ocitne v Bruselu, okamžitě prodá všechny české národní zájmy za misku čočovice svých zájmů osobních. Čapí hnízdo mu v této chvíli určitě nikdo nepřipomene. Tam - a možná ani doma. Když ho pochválí (ústy soudružky Langšádlové) i takový ruso- a babišobijec, jakým je Miroslav Kalousek, na bratrství je zaděláno. Až půjde za pár týdnů o to otevřít naše hranice migrantské invazi (Dublin IV, o jehož zrůdnosti a smrtelném nebezpečí jsme psali v předchozím článku), Velký Andrej se... nezakecá.
Bude zajímavé počkat si na reakci Hradu. Babiš již o svém záměru (být v prvních řadách řiťolezců a napodobit komediální číslo Mayové a Johnsona) prý prezidenta již informoval. A nebude nezajímavé slyšet také reakci komunistů, kteří mají umožnit vznik jeho vlády se socialisty. Pustil se tím primitivním eurohujerstvím na hodně tenký led. Je velmi pravděpodobné, že ta část jeho voličů, která jej "na zkoušku" vyměnila za KSČM, se hodně rychle "vrátí z vandru domů".
Každý normální člověk totiž ví, že "kauza novičok" je jen běžná (a hodně tupá) studenoválečnická "pirueta". Právě proto je loajální žvanění západních a našich médií tak pěkně po bolševicku uniformní. Je proto dobré přečíst si, co k celé kauze píše významný ruský komentátor Andrej Fursov.
Čtěte ZDE: Otrávený agent v Británii: Jasná Putinova stopa? Jak přesně funguje tajemný sovětský superjed. Vede stopa k Hillary Clintonové? Protiruská hysterie chladne: Je třeba přikrmovat. Zabity dvě mouchy jednou ranou?
Andrej Fursov: Necháme se dusit?
Nemyslím si, že současný skandál přímo souvisí s prezidentskými volbami v Rusku - bez ohledu na to, jak omezená je osoba Theresy Mayové. A je opravdu velmi omezená. V knize o jejím přerodu na premiérku země, která vyšla v minulém roce ve Velké Británii, je poznamenáno, že hranice intelektuálních schopností Mayové je na úrovni logické hry Sudoku. Kromě toho je v knize velmi jasně potvrzena jedna její důležitá a charakteristická vlastnost – emocionální tupost. Pozice Mayové je nejistá, a proto na sebe musí upoutat pozornost. Ale ve Velké Británii, kde nemá kdovíjaký respekt, i ve světě, zejména u Macrona a Trumpa, určitě prohraje.
Problém samozřejmě není jen v ní. Její činy kopírují zájmy té části britského establishmentu, který se veze na vlně zostřování vztahů s Ruskem. Znamená to tlak a test, zda se Rusko ohne či ne. Pokud vezmeme v úvahu, že se Rusko přikrčilo v souvislosti s jeho vyloučením z olympijských her, pak na Západě logicky vzniká pocit, že se tak stane i nyní.
Ustupovat není kam
Musím říci, že je tu dost věcí, které se mi nelíbí. Tak například čtu, že ruské ministerstvo zahraničí přistoupilo k rozpracování odvetných reakcí. Jenomže tato opatření měla být připravena už dávno! A ve stejný den, kdy bylo oznámeno vyhoštění 23 ruských diplomatů, bylo nutné vydat oznámení o vyhoštění 46 britských diplomatů!
Nu dobrá, stačilo by také 23, ale bylo nutné to udělat okamžitě. Váhavost, práce v režimu kvasného vědra, nepřidává ruskému ministerstvu zahraničních věcí na cti. Musí se dělat vše mnohem rozhodněji.
Rusko je ve stavu hybridní války a musí být připraveno na jakýkoliv zvrat, veškeré procedury a formy odpovědí musejí být dopředu připraveny, jen si vybrat. Je to jako volba varianty šachové obrany. Z nějakého důvodu má však Ministerstvo zahraničních věcí s postavením svých figurek na šachovnici problém.
Pouze rozhodnost a tvrdost
Obávám se, že způsob ruského řešení odvetných opatření může vést k reálným válečným událostem. Nechci ale nic předjímat. Co může Velká Británie udělat proti jaderné moci Ruska? Kromě toho si nejsem jistý, že Američané nebo Francouzi Londýn podpoří. Maximálně se rozhoří ekonomická válka, která již beztak probíhá.
Pokud ale Rusko v přiměřené době nepřijme adekvátní opatření, Británie bude dál zvyšovat tlak. Jejich způsob jednání je velmi jednoduchý – dusit, dokud se protivník nevzepře. Proto je nutné prokázat rozhodnou připravenost na velmi tvrdá opatření. Vyhoštění diplomatů je naprosto tradiční protiúder.
Navíc všechny tyto výpady Londýna signalizují ruskou „pátou kolonu“ – tak, hoši, rozhýbejte se. Například Sobčaková již reagovala a prohlásila, že považuje akci Britů za správnou. Musíme si uvědomit, že jakýkoli tlak na Rusko povede mimo jiné k aktivizaci páté kolony. A proto musí být ruská reakce absolutně nekompromisní. Celkem vzato měla být Sobčaková za všechny její projevy už dávno vyloučena z jakékoliv volební kandidatury. Jde o to, jak mluví o Krymu – v Rusku platí mimo jiné zákon o nepřátelském zasahování do státní celistvosti. Stát má vždy spoustu možností, jak zastavit takovou činnost. Například odříznout aktéra od finančních toků a vytvořit kolem něho informační vakuum. Takže pokud stát chce, potom nepochybně může. Jiná otázka je, co když nechce.
Zdroj.
Tagy článku