Kdekdo je dnes odborníkem na odhalování konspiračních teorií, působení internetových trollů a skryté propagandy. Experti tohoto druhu se vyznačují tím, že vše, co neodpovídá často nízké úrovni jejich poznání, označí za propagandu a spiknutí trollů. A tak vznikají nové konspirační teorie a nová clona slovní mlhy, za kterou se ztrácí realita.
Konspirační teorie, falešné zprávy (fake news), trollové, hoaxy a mediální manipulace. To vše je součástí současné "postfaktické" éry a popírat tento jev by bylo intelektuálním selháním. Sporná je však otázka, kdo má právo rozhodovat o tom, co je konspirační web. Neboli co jsou spiklenecké teorie nebo falešná zpráva. Jednotlivé obsahy s těmito defekty se dají identifikovat poměrně snadno. Kdo však má právo označit některé médium za spiklenecké? Nárok si dělá projekt Konšpirátori.sk, - ale právě jeho legitimita je přinejmenším sporná.
Máme tu alternativní webové stránky se sklonem nadhodnocovat vliv a možnosti amerických neziskových organizací. Ale máme tu i média hlavního proudu, která zejména záměrným zamlčovaním faktů vytvářejí deformované zprávy. Online alternativa si možná idealizuje Rusko, ale totéž dělají oficiální média v případě USA. Takzvaná konspirační média podporují národně konzervativní politické proudy. Jenomže mainstream s oblibou propaguje myšlenky neoliberální pravice, popřípadě salónních levičáků. Podobných srovnání by bylo možné uvést tucet, ale není to nutné. Podstatné je konstatování, že hlavní proud nemá legitimní oprávnění obviňovat alternativu z neserióznosti, neboť permanentním intelektuálním selháním jej už dávno ztratil.
Vychytralá myšlenka
Projekt Konšpirátori.sk není žádnou veřejně prospěšnou iniciativou, jak to navenek prezentuje. Realita je prozaicky prostá. Cílem projektu je diskvalifikovat konkurenci, a zachránit tak co největší objem webové reklamy pro internetová média hlavního proudu. Jako marketingový tah je to sice náramně chytrá myšlenka, ale z věcného hlediska z projektu Konšpirátori.sk srší neodůvodněná intelektuální arogance, navíc postavená na velmi chabém rozumovém výkonu.
Bojovníci proti konspiračním teoriím v online prostoru o sobě tvrdí, že jsou "veřejná databáze webových stránek s neseriózním, klamavým, podvodným konspiračním nebo propagandistickým obsahem. Pomůžeme vám zabránit tomu, aby se vaše reklama zobrazovala na webech, které mohou poškodit vaši reputaci."
Pokud bychom měli brát autory citovaných vět za slovo, internetová inzerce by na Slovensku musela ze dne na den skončit, protože každý zpravodajský web na tomto trhu, portály hlavního proudu rozhodně nevyjímaje, produkuje neseriózní, klamavé, podvodné, konspirační a propagandistické obsahy. Průkopníky mezi nimi jsou především dennikn.sk a SME.sk, ale nezaostávají ani Aktuality.sk a další samozvané strážní věže pravdy a morálky. Rozdíl mezi médii hlavního proudu, které se s oblibou označují za tvůrce "kvalitní" žurnalistiky, a alternativními weby spočívá pouze v odlišných akcentech při produkci konspirací, hoaxů a jiných druhů takzvaných fake news.
Čtěte ZDE: Cenzury není nikdy dost: Dotčení pisálci vás budou fízlovat. Příšery z mediální žumpy prolézají sociální sítě. Dáváte pozor, co píšete? Dvojí metr a dvojí "nezávislost"? Kupředu levá, soudruzi! Časy se překotně mění
Hlavní proud kontra alternativa
Modlou hlavního mediálního proudu je ideologie liberální demokracie; vše, co odporuje jejím principům, je novináři tohoto tábora interpretováno jako hrozba. Naopak velká část slovenské online alternativy má blízko k ideologiím konzervativního nacionalismu a s neskrývaným odporem se staví ke globalizační trendům. Zatímco první si v otázkách mezinárodních vztahů nekriticky osvojují anglosaskou propagandu, druzí často stejně naivně přebírají ruskou rétoriku a proti západním hodnotám staví vizi panslavismu.
Na alternativních webech není více propagandy, konspiračních teorií nebo překroucené reality než například na SME.sk či dennikn.sk, jen jejich zabarvení má jiný odstín. V čem však zcela selhávají média hlavního proudu, je neochota připustit, že ne všechno, co vyvrací jejich pohled na svět či jednotlivou událost, je konspirační teorie. Řečeno jinak, tvůrci údajně "kvalitní" žurnalistiky až příliš často přijímají pouze ty myšlenky, které potvrzují jejich neměnné přesvědčení, a to bez ohledu na stav reality za okny jejich redakcí. Ne že by tento jev nebyl přítomen i v alternativním online prostoru, ale ten je paradoxně mnohem více otevřený konkurenčním pohledům na svět a události v něm.
Obraz selhání
Na chvíli se vraťme k obchodní strategii ukryté za projektem Konšpirátori.sk. Ve světě instantně se šířících informací v online sféře majitelé médií inzerentům fakticky prodávají své publikum. Čím větší publikum, tím zajímavější prostor pro zadavatele reklamy. A protože projekty jako Hlavné správy, Parlamentné listy (mají slovenskou mutaci - pozn. PP) a mnohé další začínají získávat množství stálých čtenářů, stávají se pro média hlavního proudu i komerční konkurencí. Ne takovou, aby ekonomicky povalila například SME.sk, ale dostatečnou na to, aby vydavatelské domy byly nuceny na tento vývoj reagovat.
Nárůst počtu čtenářů online alternativy je přímo úměrný selhání médií hlavního proudu. Lidé nejsou hloupí, když navštěvují například Hlavné správy. Naopak, hledají tam to, co z ideologických nebo propagandistických důvodů není publikované na SME.sk nebo jinde. Ne každý, kdo čte Hlavné správy, souhlasí s názorem, že například očkování dětí je zlem. A ne každý, kdo navštěvuje tuto stránku, ji považuje za jediný zdroj informací. Nicméně skutečnost, že právě Hlavné správy pro mnohé představují doplňkový informační pramen, jen dokumentuje, že takzvaná seriózní média nenabízejí komplexní a zejména nestranný servis.
Kdyby nebyly etablované weby infikovány virem neoliberálních předsudků, kdyby domácí i mezinárodní dění nepodávaly jednostranně, kdyby neaplikovaly skrytou cenzuru proti názorům, které konkurují jejich (nejednou ubohému) poznání, a tedy kdyby v důsledku toho nevytvářely informační šum a balast namísto relevantních zpráv, mnozí čtenáři by nepotřebovali hledat protiváhu. Tím není řečeno, že ta protiváha netrpí na podobné nemoci v obráceném gardu, ale ještě jednou je třeba zdůraznit, že popularita takového časopisu, jakým je například Zem & Vek, je do velké míry obrazem selhání arogantně namyšlených a intelektuálně dlouhodobě selhávajících médií hlavního proudu. Včetně těch veřejnoprávních.
V tomto kontextu je přímo neuvěřitelné, že majitelé alternativních internetových zpravodajských stránek ještě nepřišli na to, že v jejich ekonomickém zájmu je proti iniciativě Konpširátori.sk postavit konkurenční projekt. A poukazovat na to, jak funguje propaganda, ideologie, hoax a další mediální srandy v hávu údajně kvalitní žurnalistiky, která se vyznačuje - kromě již zmíněných defektů - i tím, že oslavuje samu sebe jako ztělesnění novinářské ctnosti.
Čtěte ZDE: Druhé národní obrození: MY jsme podpultovka. Proč Pavel Rychetský chválí německou cenzuru a přimlouvá se za ni také u nás? Procházka sadem, v němž se "skví jara květ". Marek Obrtel slouží vlasti!
Měřítko kvality: realita
Ať se však díváme na kteroukoli stranu této pomyslné mediální barikády, je třeba poznamenat, že obě mají sklon realitu utvářet, ne o ní referovat. Samozřejmě, něco takového se může stát každému, kdo pracuje se slovem - ať už v důsledku nedokonalosti jazyka nebo kognitivního zkreslení, respektive nedostatku dostupných informací. V takovém případě jde o přirozené omyly, dopouští se jich každý. Jenže naší žurnalistice dominuje zcela jiný druh narušení reality. Novináři si velmi často osvojují politickou rétoriku a vydávají ji za fakta. Skutečná práce novináře je však něco úplně jiného: co nejvěrněji popsat realitu. A to vyžaduje neustálou konfrontaci napsaného a vypovězeného s fakty.
Problém je v tom, že politická rétorika téměř vždy a ze zásady odporuje realitě. Nu a když si ji jednou média osvojí, ocitají se sice v uzavřeném a hlavně omezeném slovním univerzu, kde vše do sebe perfektně zapadá, ale má to takový podstatný nedostatek, že izolované myšlenkové konstrukce v reálném světě neplatí, ba přímo odporují faktům.
Politická rétorika je často velmi svůdná, protože je na první pohled efektní. A vždy si najde publikum, které velmi rádo přistupuje na hru opakovaného a nekonečného potvrzování si toho, co jsme už dávno věděli, respektive jsme si mysleli, že víme. Politická rétorika není žurnalistika, pouze slovní šum. Jediným měřítkem kvalitní žurnalistiky je její ověřování realitou. Před jejím nemilosrdným soudem nelze schovat ani za působivým projektem Konšpirátori.sk.
Zdroj.
Tagy článku