Nehoráznosti: Babiš v Paříži zazářil. Babylónská věž v plamenech. Malý Napoleon si notoval s Führerem v sukních. Sudeťácký příspěvek k míru v Evropě. Kdo nás osvobodil? Máme své univerzity
Petr Hájek oceňuje vtipný dárek českého premiéra Napoleonu Macronovi a žasne nad nebetyčnou sudeťáckou nehorázností při vzpomínce na mrtvé, které má Německo z obou válek na svědomí
Andrej Babiš si dovolil dost. Při oslavách konce první světové války předal Emanuelu Macronovi, živoucí karikatuře Napoleona, obraz Zdenka Jandy s názvem Vizionáři a žháři. Je na něm hořící babylónská věž, symbol zmaru bruselského vězení národů. Je totiž známo, že budova Evropského parlamentu ve Štrasburku byla vyprojektována podle slavného Breughelova obrazu ze 16. století.
Šlo samozřejmě o pyšnou nehoráznost, jíž chtěli konstruktéři Evropské unie dát najevo, že vzpoura proti Bohu, kterou Hospodin potrestal „zmatením jazyků“, je jim srdečně fuk. Naopak, že chtějí touto cestou opět jít – a tentokrát babylónskou věž dostavět. Andrej Babiš dal „svému příteli“ (jak v Praze Macrona nedávno pobruselsku tituloval) docela jasnou odpověď. Už ti to hoří, soudruhu!
Vpřed, armádo!
Je třeba ocenit tuto svého druhu rovněž nehoráznost českého premiéra (patrně spíše skutečně vědomou než bezděčnou), která je na setkáních tohoto druhu málokdy vídaná. Skoro bych řekl „trumpovská“. Aby Babiš dodal svému intelektuálnímu vtipu kunderovský šmrnc, přidal k němu poněkud komický výklad malíře Jandy: „Ti, kteří zapalují a hoří, nechávají jen odpad a nabízejí zkažená jablka svých myšlenek. Ti, kteří se snaží budovat, požár hasí a stavby dokončují, přestože je jejich práce někdy bolestivá.“
Macron s Merkelovou ale také neodolali. V jejich případě vskutku nehorázně zneužili výročí k demonstraci německo-francouzské nadvlády nad Evropou. A směšný Napoleon to rovnou doplnil burcováním k vytvoření „evropské armády“ (i proti USA), což prezident Trump ihned ocenil jako nebetyčnou drzost. Prý by raději Evropa měla platit víc peněz na budování NATO. Jako by právě připomínka šíleného vraždění v obou světových válkách nebyla dostatečným mementem. Nehoráznosti stavitelů nových babylónských věží vskutku překonávají myslitelné. Ne jen v Paříži.
Čtěte ZDE: Evropská armáda: Budeme s vůdcem Emanuelem Bonapartem pochodovat tam a zase zpátky? Kouzlo otevření Overtonova okna. Fort Trump nebo Festung Merkel? Polské reparace? Válka, totalita a migrační migréna
Pátá kolona
Zažíváme různé nehoráznosti. Jsme jimi v poslední době přímo bombardováni. Od okamžiku kdy „bažiny“ (v našem případě pražská a brněnská Kavárna) začaly v Evropě a Americe ztrácet půdu pod nohama, spustily přímo kobercové nálety nehorázností. A protože mají v rukou hlavní média, nikdo na ně nereaguje. Tam i u nás doma. Zůstávají tak ve veřejném prostoru bez odpovědi, čímž jsou jaksi mlčky akceptovány. Na některé však už možné mlčet není.
Pátá kolona si připravuje palposty k závěrečnému útoku na náš stát a národ. Z definice ve spolupráci s cizí mocí – v tomto případě však zvláště hanebnou. Poslední vyjádření ředitele pražské Sudetoněmecké kanceláře Petera Bartoně je otevřeným útokem na náš stát. Ostatně je nehoráznost, že byla v Praze (v r. 2003) za premiéra Špidly vůbec Sudetoněmecká kancelář otevřena.
To už mohl Špidla s Bělobrádkem a Hermanem (KDU-ČSL) rovnou otevřít Centrum pro německé oběti českého odboje z doby protektorátu Böhmen und Mähren, například Reinharda Heydricha. Ostatně také tato do nebe volající nehoráznost je jedním z důsledků našeho členství v EU. Zapomínáme, že Sudeťáci (či jejich potomci a „dědici“) u nás již mohou i volit. A že toho, pokud v unii zůstaneme, jednoho dne v budoucnu zcela jistě využijí, o tom není pochyb.
Bez výjimky, bez obrany
Právě proto přestali před časem vznášet své hlasité požadavky na likvidaci „Benešových dekretů“. Po přijetí Lisabonské smlouvy (LS), která jim umožňuje „dobýt zpět“ své protektorátní území jinou cestou, je to už zbytečné. Prezident Václav Klaus, donucený ústavním soudem LS podepsat, si sice vymohl „výjimku“, která měla sudeťáckým nárokům zabránit, ale Sobotkova vláda ji v bratrské jednotě s führerem v sukních tiše zlikvidovala, takže jsme nyní zcela bez obrany. A důsledky se začínají projevovat. Zatím „jen“ nehoráznostmi, jež hlavní média nechávají bez komentáře.
Peter Bartoň, ředitel pražské Sudetoněmecké kanceláře s neuvěřitelnou drzostí reagoval na článek v Lidových novinách uveřejněný v rámci připomínek výročí Mnichovského diktátu. Tvrzení, že si Němci sami řekli o odsun, je podle něj nehorázné. Tvrdit, že „sudetští Němci si svým téměř naprostým příklonem k Hitlerovi sami řekli o odsun po druhé světové válce", je podle něj stejná nehoráznost, jako kdyby někdo napsal, že Češi si o komunismus sami řekli v parlamentních volbách roku 1946.
Čtěte ZDE: Den vítězství: Budeme přepisovat dějiny? Plivání na vlastní národ v době odnárodňování. Byli Češi padavky a kolaboranti? Novináři papouškují, skutečný vědec je zděšen. Za vším hledej sorosovské nadace?
Už jsou tady
„Je ale faktem, že Češi jako jediný národ střední a východní Evropy tehdy volili jasnou většinou komunisty, nebo jinými slovy dobrovolně zaměnili demokracii za diktaturu. Pokud někdo chce protiargumentovat poukazem na 'zvláštní situaci po válce', musím se ho zeptat, jak je možné, že se takto nezachovali ve volbách ve stejnou dobu Slováci, Poláci, Maďaři, Bulhaři nebo Rumuni. Tyto národy zažily poslední světovou válku také na vlastní kůži a často daleko drastičtějším způsobem. Proč po ní paralelně nedali hlasy svým komunistům? Na tuto otázku historici zatím uspokojivou odpověď nedali. Někoho trestat vyhnáním za to, že dal jednou hlas špatné straně, je bestialita.“
Pozoruhodně nehorázný obrázek to Sudeťák namaloval. Pokud mu na jeho „otázku“ nedali uspokojivou odpověď němečtí historici, lze mu ji v kostce poskytnout okamžitě. Měl by možná vědět, že v důsledku toho, že jeho předkové „dali jednou hlas špatné straně“, bylo rozvráceno Československo – a fakticky tak začala druhá světová válka. Ten, kdo nás od Němců, kteří nás chtěli zlikvidovat osvobodil, byla především Rudá armáda. Nepochybně i to přispělo k tomu, že naši předkové dali při volbách v roce 1946 většinově hlas KSČ. Tušili, že německá porážka není na věky.
A proč podobně nejednali naši sousedé? V podstatě ze stejných důvodů. Asi soudruha Bartoně ve škole neučili, že většina z nich patřila k Hitlerovým spojencům. Fašistický Slovenský štát, fašistické Maďarsko a Rumunsko – to všechno byly poražené země. Jen historická zátěž mezi Ruskem a Polskem má trochu jiné kořeny. Že by to nevěděl? Ale kdež! To jen Sudeťáci se stále pokoušejí vedle té velké postavit si také svou malou babylónskou věžičku. A uvést opět svět do požáru. Či pod něj alespoň přiložit.
Že se s tím ozvali právě v době připomínky první německé porážky ve světové válce, je více než příznačné.
Nehoráznost? Ne. Bestialita. Bez konce.
Tagy článku