Nedávno čínská agentura Sin-chua oznámila, že Čínská lidová banka a Bank of England prodloužily dohodu o valutových swapech umožňující oběma stranám provádět směnné transakce do výše 150 miliard jüanů za 40 miliard liber šterlinků. První dohodu o podobné valutové směně uzavřely čínská a anglická centrální banka v roce 2015. Tehdy byla stanovena tříletá doba platnosti dokumentu s možným prodloužením se souhlasem obou stran. Nyní byla smlouva prodloužena beze změny podmínek.
„Zlatá éra“ ve vztazích mezi Pekingem a Londýnem
Prodloužení proběhlo vcelku rutinně. Čínští komentátoři pouze připomněli, že dohoda mezi centrálními bankami obou zemí má za cíl „chránit jejich finanční stabilitu.“ A co je nejdůležitější, vzájemná spolupráce bank posiluje „zlatou éru“ v bilaterálních vztazích mezi Pekingem a Londýnem.
Není náhoda, že čínská média připomněla „zlatou éru“. Tento nový politický termín v podobě čínské metafory vyjádřil poprvé čínský prezident Si Ťin-pching v únoru na schůzce s britskou premiérou Theresou Mayovou v rezidenci Diaoyutai v Pekingu.
Čínský vůdce pak formuloval svou vizi vztahů mezi Pekingem a Londýnem. Měly by být rozvíjeny „posílením vzájemně provázaných rozvojových strategií obou zemí“. Si v Diaoyutai projevil zájem o širší a hlubší spolupráci mezi Čínou a Velkou Británií. Měla by se týkat prakticky všech oblastí mezinárodní spolupráce: od humanitární a vojenské až po spolupráci ve skupině G20, WTO a OSN.
Prezident Čínské lidové republiky nicméně vyčlenil prioritní směry: finance, jadernou energii a investice. Si Ťin-pching v tom ovšem nebyl průkopníkem. Prioritu těchto oblastí určil již jeho předchůdce Chu Ťin-tchao. Stalo se to v roce 2010, krátce po globální finanční krizi.
Cameronova cesta do Číny
V listopadu toho roku navštívila čínské hlavní město britská delegace vedená tehdejším premiérem Davidem Cameronem. Jednalo se o první oficiální návštěvu šéfa britského kabinetu v celé historii vztahů mezi oběma zeměmi. Přitom vztahů ne zrovna nejlepších.
V té době byl britský export do Irska dvakrát větší než export Spojeného království do Číny. Částečně to byl důsledek oslabení britského průmyslu a přeorientování země na odvětví služeb, kde dominantní postavení měly finance, vyšší vzdělávání a turismus.
Ostrůvky velkého průmyslu, jako výroba motorů pro letadla v Rolls-Royce, nebo automobilky Land Rover a Jaguar (mimochodem už dávno vlastněné Japonci), už neměly v britské ekonomice určující podíl. Rozhodující pro tvorbu HDP Spojeného království se stala Londýnská City s jejími mnoha bankami, pojišťovnami a investičními společnostmi.
Britský premiér Cameron přijel do Pekingu, aby nabídl služby právě londýnské City. Komentátoři se okamžitě shodli na tom, že v historickém výletu předsedy vlády do Číny má prsty vlivný bankovní dům Rothschildů. Tito finanční baroni se totiž objevili v Číně už v 70. letech minulého století.
Čtěte ZDE: Trump: Čínu před sebe nepustíme! Zadrhne se čínská globalizace? Peking defenzíva podlomí. Přijde asymetrická odpověď? Tlačit do kouta jadernou velmoc může být fatální
Britské investice jsou zpátky doma
Je dobře známo, že britští Rothschildové financovali technologické přezbrojení Podnebesí. Pomohli čínskému zboží proniknout na pro ně víceméně uzavřené trhy západních zemí. Méně známé jsou už podrobnosti o tom, kolik investic a kam vložil dům Rothschildů do Číny, a už vůbec se neví, co všechno v Čínské lidové republice (ČLR) dnes Rothschildům patří.
Do šesti měsíců po historické návštěvě Davida Camerona se v Pekingu objevil současný šéf britského bankovního domu Jacob Rothschild. Ten uskutečnil svůj první velký výlet do Číny ve funkci předsedy společnosti Rothschild Investment Trust. Jacob ocenil, jak se země změnila, a rozhodl, s čím nyní může Peking přijít na Západ – už nikoliv jako světová manufaktura, ale jako finančník a investor.
Tuto britskou expanzi završila návštěva tehdejšího ministra financí Velké Británie George Osborna. Jeho „China Tour“ byla velmi úspěšná. Osborne podepsal finanční dohodu mezi Velkou Británií a Čínou, která změnila londýnskou City na největší centrum pro obchodování jüanem hned po ČLR.
Předtím se čínský jüan dostával na britské ostrovy výhradně přes Hongkong. Teď se mu otevřela přímá cesta do City. Podle Osbornovy dohody byla Číně přidělena kvóta 80 miliard jüanů (12 miliard dolarů). Zahraniční investoři z City získali možnost kupovat do výše této sumy čínské akcie, cenné papíry a valuty.
Druhým důležitým krokem britských úřadů směrem k Pekingu bylo poskytnutí práv na otevření poboček čínských bank ve Velké Británii. Což neváhalo využít pět největších bank z ČLR. Prostřednictvím nich začal proudit na Ostrovy čínský kapitál, jímž se rychle zvýšily čínské investice do Británie na 30 miliard dolarů. Kromě toho bohatí Číňané vložili téměř 10 miliard dolarů do britských nemovitostí.
Si Ťin-pchingova cesta do Británie
V roce 2015 byl prezident Si Ťin-pching zralý na oplátku odcestovat do Velké Británie. A byl přijat s velkými poctami. Pozdravilo ho 41 dělostřeleckých salv a obdržel pozvání k čestné audienci u královny. Současně na jeho počest Britové zvýšili kvóty pro obchod v jüanech na současných 150 miliard.
Si Ťin-pching odpověděl velkoryse. Během jeho návštěvy podepsala skupina čínských společností vedená jadernou energetickou korporací Nuclear Power Corporation CGN investice ve výši 6 miliard liber (9 miliard dolarů) na výstavbu jaderné elektrárny Hinkley Point v Somersetu.
Investice byla součástí konsorcia s francouzskou energetickou společností EDF (podíl aktiv CGN v ní činil 33,5%) a umožnila po dobu výstavby vytvořit ve Velké Británii 25.000 pracovních míst. První dodávky elektřiny poskytne Hinkley Point v roce 2025. Potom na stanici zůstane pracovat 900 lidí s velmi dobrými vyhlídkami. Provoz jaderné elektrárny v Somersetu je dimenzován na 60 let.
Mimo tohoto projektu Číňané oznámili vložit investice do výstavby dalších dvou britských jaderných elektráren – v Sizewell (hrabství Suffolk) a v Bradwell (hrabství Essex). Podnikatelé z Číny se angažovali i v dalších oblastech britské ekonomiky. Například skoupili akciové podíly ve strategických letištích v Londýně (Heathrow) a v Manchesteru .K tomu získali světově proslulé britské značky Weetabix, Sunseeker, PizzaExpress a další aktiva.
Takže peníze, které kdysi investovali Rothschildové do Číny, se vrátily zpět na britské ostrovy. Ne každému se to líbilo. Mnoho Britů upřímně podráždila hamižnost Číňanů, kteří často při svých obchodech obcházeli místních pravidla. Bratrstvo nespokojených doplnili Američané. Ti mají svůj vlastní pohled na Velkou Británii. Americký byznys se o ni nechce dělit s Čínou.
Čtěte ZDE: Drsné metody obchodní války: Zatčení dcery šéfa Huawei. Porušení sankcí proti Íránu? Jen konkurenční boj USA a Číny "jadernými" metodami. Mýlí se Peking, nebo Trump? Kissingerovo prorocké varování
Londýnská City bojuje o přežití
Mezitím to na Ostrovech začalo vřít. Nadcházející odchod Británie z Evropské unie přinesl nervozitu nejen místnímu byznysu. Nadnárodní společnosti a banky začaly mluvit o přesunu svých kanceláří z City na kontinent. A jaly se vybírat nová sídelní místa mezi Frankfurtem a Paříží.
Na pozadí této nejistoty se rozhořela konfrontace mezi dvěma dlouhodobými konkurenty na globálním finančním trhu: mezi londýnským bankovním domem Rothschildů a New Yorským domem Rockefellerů. Ve veřejném mediálním prostoru se o tomto střetu mluví pramálo. Dokonce i zjevný útok Američanů na firmu „RUSAL“ Romana Abramoviče na jaře tohoto roku byl záměrně spojen s osobou ruského obchodníka Olega Děripasky. Mezitím se mezi vlastníky tohoto hliníkového giganta zapsala společnost Glencore spojená s domem Rothschildů. A hned utrpěla ztráty z titulu amerických sankcí proti společnosti „RUSAL“.
K tomu ke všemu obchodní válka mezi Washingtonem a Pekingem a současné strategické partnerství mezi Velkou Británií a Čínou postavily britské politiky před nutnost volby, na čí stranu se přiklonit. Oba partneři jsou skoupí. Peníze jen tak nepůjčují.
Těžké dilema
Číňané mohou City podpořit svými zdroji a prodloužit jí pohodlný život. To umožní Pekingu upevnit svoje pozice na globálním trhu. Američané mají jiné starosti. Problémy londýnské City prezidenta USA Donalda Trumpa nikterak nevzrušují. Ten je zaneprázdněn obnovením amerického průmyslového potenciálu. Na jiné projekty nemá peníze.
Konfrontace se Spojenými státy nabírá časem stále ostřejší formu. To se odrazilo v létě v Pekingu během čínské návštěvy britského ministra zahraničí Jeremy Hunta. Na tiskové konferenci společně se svým čínským protějškem Wang I „vyjádřil oboustrannou připravenost postavit se protekcionismu a společně přispět k posílení zásad volného obchodu“.
Tato narážka byla jasně namířena proti USA. Wang I k tomu přidal ještě vlastní kritiku. Obsahovala mimo jiné takovouto pasáž: „USA praktikují ekonomickou hegemonii nepřijatelnou pro všechny suverénní a nezávislé země.“ Host z Británie solidárně mlčel, za což byl později podroben kritice z obou stran oceánu.
Návštěva Jeremy Hunta ukázala, že britský ministerský kabinet téměř bezohledně sází na Čínu a dostal se tak do tvrdého sporu se starším americkým spojencem. Tak zapracovaly tajné páky a záhy se dostavila korekce londýnské rétoriky. A nejen rétoriky. Skutečnost, že s dalším prodloužením dohody s Čínou Británie nenavýšila kvótu pro obchodování s jüanem, mluví o vysoké úrovni nespokojenosti amerických elit se „zlatou érou“ čínsko-britských vztahů.
Leč jedna věc je jistá: čínský jüan již zakořenil v londýnské City a z této pozice bude nyní tísnit ostatní světové rezervní měny.
Zdroj.
Tagy článku