Útok Izraele na Damašek: Byl to Netanjahův poslední výstřel? Uzavřeni ve vlastních hranicích. USA vyklízejí pole – nebo to alespoň předstírají. Bibi to bude mít ve volbách těžké
Abdel Bari Atwan se domnívá, že prosincový útok Tel Avivu na Damašek může znamenat konec izraelských ambicí na dominanci v regionu
Nelze vyloučit, že izraelský raketový útok, jehož cílem byl vojenský sklad západně od Damašku a v němž byli tři lidé zraněni, byl posledním izraelským útokem na Sýrii. Důvodem může být odvetná reakce Ruska a Sýrie a z toho vyplývající nepřijatelné následky v případě podobného útoku v budoucnosti.
Nejprve je třeba poznamenat, že izraelská letadla F-16 vypálila své rakety během letu v libanonském vzdušném prostoru. Prostě se neodvážila proniknout do syrského vzdušného prostoru, jak to dělala před tím, než syrská armáda dostala ruské systémy S-300. Takže dalším pravděpodobným krokem bude obrana proti těmto letadlům ještě v libanonském vzdušném prostoru.
Předzvěst nové situace
Existují tři důležité okolnosti, které je třeba poznamenat v souvislosti s tím, co se stalo.
Za prvé je to ruská podrážděnost, jíž dal najevo oficiální zástupce ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov. Podle jeho vyjádření šlo o„provokativní narušení“ suverenity Sýrie. V jeho prohlášení se uvádí, že izraelské letadlo vypálilo 16 raket, z nichž bylo 14 zneškodněno, další dvě dopadly na cíl – vojenský sklad. Konašenkov potvrdil, což je velmi důležité, že útok izraelských letadel se kryl s přistávacími manévry šesti civilních letadel na mezinárodním letišti v Bejrútu, čímž ohrozil bezpečnost dvou civilních airbusů.
Zadruhé, izraelské vojenské vedení přiznalo dopad syrské rakety protivzdušné obrany u města Haifa, což naznačuje neúčinnost izraelské protivzdušné obrany nazývané „Železná kupole“, která byla vybudovány za desítky miliard dolarů s podporou USA.
Zatřetí, ukazuje se významný pokrok, pokud jde o účinnost a přesnost syrských protileteckých raket. Zneškodnění 14 nepřátelských střel je rekordní.
Čtěte ZDE: Odchod USA ze Sýrie: Vymění tajně vojáky za žoldáky? Pšenka nepokvete ani Kurdům, ani teroristům. Asad a Erdogan na tahu. Byznys se přestane skrývat za vývoz demokracie. Umí Turek blitzkrieg? Hlavolam drží
Izraelská hra s ohněm
Premiéra Netanjahua, který před měsícem utrpěl velkou porážku v pásmu Gazy, čekají v dubnu parlamentní volby. Kolem krku se mu utahuje smyčka za korupci, a tak si chce vylepšit reputaci tím, že se znovu uvede izraelským voličům jako silný Izraelita, který je schopen zajistit bezpečnost své země. Proto obhajuje raketový útok na Sýrii, i když jde o jasnou a nebezpečnou provokaci nejen proti syrskému vedení, ale také vůči prezidentu Putinovi.
Je sice pravda, že izraelské vniknutí do libanonského vzdušného prostoru a ohrožení letecké dopravy na letišti v Bejrútu nepřinesly žádnou škodu ruským ani jiným letadlům. Ale je tu vážný politický a diplomatický důvod na straně libanonské vlády a jejího předsedy Saada Hariri, aby se obrátili na Radu bezpečnosti OSN a žádali projednání nebezpečného izraelského kroku. Udělají to?
Izraelské útoky na zbrojní sklady v oblasti Latákie poblíž ruské letecké základny Hmímím vedly k havárii ruského výzvědného letadla a smrti 11 vojáků na palubě. Prezident Putin se okamžitě rozhodl přemístit do Sýrie systém S-300. Následně odmítl přijmout Netanjahua, navzdory všem jeho ponižujícím prosbám. Vzniká tak otázka, jaké bude rozhodnutí ruského vedení v souvislosti s touto izraelskou provokací. Dá Moskva zelenou použití raket S-300 pro boj s izraelskými letadly nejen v syrském vzdušném prostoru, ale také v Libanonu a případně nad okupovanými palestinskými územími?
V tuto chvíli nemáme na tuto otázku žádnou odpověď, ale podrážděná reakce ruské strany a způsob jejího komentáře mohou vnést světlo na mnohé z toho, co se v novém roce stane, a to zvláště v případě dalšího izraelského raketového útoku.
Netanjahův poslední výstřel?
Pro izraelské vedení bylo citelným úderem americké rozhodnutí stáhnout během dvou měsíců všechny své vojáky ze Sýrie, a to navzdory tomu, že nebyly dosaženy dva cíle, které před nimi stály. Prvním z nich byla konečná likvidace „islámského státu“ na východně od Eufratu a druhým donucení Íránu, aby stáhl ze Sýrie své síly a jim podřízené skupiny bojovníků.
Americká vojska na východ od Eufratu a v severní Sýrii bránila zásobování proíránských sil v Sýrii a jejich stažením tato překážka zmizí. Tím se otevírá cesta z města Mazáre Šeríf v Afghánistánu přes Irák, Sýrii a Libanon ke břehům Středozemního moře.
Není přehnané říci, že minulý raketový úder na Sýrii může být Netanjahuovým posledním výstřelem, než se ocitne tam, kde je nyní jeho předchůdce Ehud Olmert, totiž ve vězení. Dokonce i v případě, že se vyhne tomuto osudu, jeho šance na zvolení v příštích parlamentních volbách jsou nevalné. Mohou snad Izraelci zvolit vůdce, který byl poražen v pásmu Gazy a jehož činnost kolem tunelů Hizballáhu v jižním Libanonu se ukázala být divadelním představením, k němuž Rada bezpečnosti OSN nevydala jediné prohlášení? Nebo snad budou volit vůdce, v němž židovský stát ztratil podporu Ruska?
Dny Netanjahua jsou pravděpodobně sečteny a nezdá se, že situace pro jeho nástupce bude lepší: čas, kdy Izrael mohl libovolně útočit za svými hraicemi, je pryč a nevrátí se.
Nový rok ukáže víc.
Zdroj.
Tagy článku