Ministr zahraničí Tomáš Poche-Petříček navštívil tento týden Ukrajinu. Po pěti letech od západem zorganizovaného puče a nastolení totalitního teroru proti všem, kteří by s juntou v Kyjevě vyjádřili nesouhlas, je země výkladní skříní pokročilé liberální demokracie. Koneckonců usměvaví představitelé kyjevského režimu, se kterými si náš ministr zahraničí tolik rozumí, prohlásili, že země je již připravena na vstup do Evropské unie. Bohužel současný prezident Porošenko, který se podle průzkumů v březnu možná nedostane ani do druhého kola prezidentských voleb, už u toho zřejmě nebude.
Škoda, že pan ministr nepřijel do Kyjeva o měsíc později, kdy si připomeneme pětileté výročí Korsuňského masakru, kdy liberální demokraté z Euromajdanu baseballovými pálkami pokrokově zabíjeli ty, kteří nechtěli pochopit revoluční vymoženosti nové probruselské Ukrajiny. Stalo se tak v noci z 20. na 21. února 2014 nedaleko města Korsuň. Ozbrojené popravčí čety Euromajdanu zastavili autobusy, které se vracely z Kyjeva na Krym a vezli několik „antimajdanovců“.
Úderná „liberální“ pěst
Autobusy vypálili a zdemolovali a cestující včetně žen a mladých lidí čekalo v lepším případě „jen“ brutální bití a ponižování proto, že odmítli zpívat ukrajinskou hymnu a křičet „Sláva Ukrajině“. Některým z lynčovaných se podařilo ukrýt v blízkém lesíku, mnozí však to štěstí neměli. Mnoho lidí zaplatilo v Kursuni za svoji národnost životem. Masakr zůstal dodnes bez trestu. Nikdo nebyl z ničeho obviněn a žádný z členů banderovských eskader nebyl ani vyšetřován, neboť po majdanovském puči byli Banderovci – ti současní i jejich válečné vzory – prohlášeni za hodny úcty.
Tato úderná pěst ukrajinské liberální demokracie, která se před pěti lety podílela na pogromech proti ruskojazyčnému obyvatelstvu (vyvrcholily rovněž dodnes nepotrestaným masakrem, upálením téměř stovky aktivistů v Oděse), je dnes oporou režimu, pro který má ministr Petříček, jenž aspiruje na místopředsedu sociální demokracie, jen slova chvály. Bruselem odkojený aparátčík, prodloužená ruka Pocheho euroklanu, neopomněl navštívit ani Mariupol, kde při „odrušťování“ města docházelo k nejhorším zločinům (banderovská komanda terorizovala ruskojazyčné obyvatele, kterých bylo ve městě před pučem většina).
Z vrahů hrdinové
Právě toto přístavní město u Azovského moře, kde v referendu volilo samostatnost na Kyjevu více než 90 procent občanů, bylo spolu s Kramatorskem vystaveno tomu nejhoršímu běsnění banderovských gard. Kdo neuprchl, zažil na vlastní kůži jak vypadají etnické čistky, v nichž byli banderovci vždy mistry. Opravdu pan ministr Petříček neví, proč se obyvatelé Krymu rozhodli pro sbezáchovné připojení k Rusku? Od krymských Tatarů, kteří spolu s dalšími džihádisty a banderovci byly připraveni rozpoutat proti Rusům na poloostrově podobné peklo jako v Mariupolu, se to zřejmě nedozví.
Logicky proto Porošenkův režim udělal nedávno z válečných zločinců Banderovců válečné veterány. Nejde jen o to, že zákon týkající se statutu válečného veterána s sebou nese stejné výhody, jako mají například naši političtí vězni. Je to především politické gesto: liberálně demokratický režim dnešní Ukrajiny tím neříká nic jiného, než že Banderovci jsou hodni úcty a společnost si jich váží. Je to prakticky stejné, jako kdyby byli dnes v Německu povýšeni do statutu válečných veteránů příslušníci jednotek SS. Pro pana Petříčka a jemu podobné „demokraty“ připomeňme.
Čtěte ZDE: Gangy řádí na Ukrajině: Veteráni z bojů proti Donbasu terorizují zemědělce. Proč to místním úřadům nevadí? Válka bezpečnostních agentur. Ve hře jsou miliardy. Tak vypadá cesta na Západ po Majdanu
Zapomenuto?
I sami nacisté byli brutalitou banderovských zločinů zaskočeni, jak vyprávějí pamětníci, kteří jatka přežili. Snad nejznámějším, i když zdaleka ne jediným, se stal Volyňský masakr. Masové vraždění a mučení Poláků, Čechů i civilistů dalších národností Banderovci z takzvané Ukrajinské povstalecké armády (OUN). Volyně byla až do září 1939 pod kontrolou Polska. Masakr začal v březnu 1943 a dosáhl vrcholu v červenci téhož roku.
Banderovci obklíčili převážně polské vesnice a zavraždili, každého kdo neuprchl: ženy, starce, děti, kojence. Oběti stříleli, ubíjeli holemi, rozsekali sekyrami. Mrtvoly zavražděných zahrabali na poli, vyplenili jejich majetek, nakonec domy zapálili. Místo vesnic zbyly jen ohořelé ruiny. Tak bylo vyvražděno několik desítek tisíc lidí, jejichž jedinou „vinou“ bylo, že se nenarodili jako Ukrajinci a žili na ukrajinské půdě.
Polští historici uvádějí, že takto bylo zlikvidováno až 80 tisíc nevinných civilistů. Jen od večera 11. do rána 12. července 1943 zaútočili banderovci na 176 obcí. Podle dochovaných svědectví banderovci a jejich spojenci vypálili domy, postříleli nebo pochytali ty, kteří se snažili uniknout, a ty, které se podařilo chytit na ulici, zabili kosami a vidlemi. Kostely naplněné farníky vypálili do základů. I zmínění němečtí nacisté byli ohromeni jejich sadismem – vypichování očí, rozparání břicha a „vynalézavé“ mučení před smrtí bylo samozřejmostí. Otřesné svědectví o této genocidě může pan ministr a jeho doprovod nalézt například zde.
Ředění v tichosti a bez protestů
Dvojí metr, tak typický pro Brusel a jeho místní kolaboranty, se při Petříčkově návštěvě projevoval na každém kroku. Vše co je protiruské, i kdyby to měly být eskadrony banderovských praporů Azov pochodující pod hákovými kříži, je pokrokové a hodné úcty. Vždyť i Schwarzenbergové, Kalouskové a Štětinové a jejich dnešní klony v ČSSD, mají pro ukrajinské obránce liberální demokracie pochodující pod trojzubci nebo svastikami pochopení.
Jen málokoho může překvapit, že druhý bruselský výsadek v babišově vládě, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která rovněž hodlá kandidovat na místopředsedkyni ČSSD, navrhla tento týden, aby ukrajinští „imigranti“, měli u nás vyšší platy než čeští pracující. To je zcela v souladu se snahou Bruselu alespoň nějak naředit obyvatelstvo zemí V4. Když to nejde muslimskými imigranty, půjde to pro začátek snad alespoň imigrací z Ukrajiny.
Čtěte ZDE: Soumrak "výmarské" Ukrajiny: Povstal místní Führer? Režim je v pasti - rýsuje se vyústění. Bankéři financují, nacisté vítězí. Národní korpus jako NSDAP? Kdy dojde na pluk Azov? Až se začne střílet...
Inspirace
Připomeňme v této souvislosti, že v přepočtu na hlavu již dnes patříme v Evropě mezi země s nejvyšším počtem imigrantů. Že to potřebují někteří naši podnikatelé? Jen náš stát snad pouze k tomu, aby sloužil jednomu procentu majitelů firem, nebo devětadevasáti procentům zbývajících občanů? A co budeme s těmi statisíci „gastarbeitery“ dělat, až přijde blížící se recese?
Vlastně se není co divit, že ukrajinský diplomat zveřejnil na Twitteru „veselou koláž“ ukrajinské vlajky vlající místo prezidentské standarty nad Pražským hradem. Při protizemanovských demonstracích táhnoucích na hrad byla nejvíce vidět desetimetrová ukrajinská vlajka demonstrantů, kteří podle očitých svědků samozřejmě nemluvili česky.
A tak zbývá otázka: Jel se snad Poche-Petříček do Kyjeva inspirovat a poradit, jak se vypořádat s nepřáteli liberální demokracie? V tom případě byl na správném místě.
V tom jsou totiž pučisté z Kyjeva nedostižnými mistry.
Tagy článku