Kauza ostravského hoteliéra ruskýma očima: Jak skvělá ukázka evropské demokracie! Chvályhodná nenávist. Ústavní soudci jako političtí aktivisté. Vykopali velcí Ukrové Černé moře? Absurdní kabaret české justice
Vladimír Dobrynin se pozastavuje nad otevřeným politickým aktivismem Ústavního soudu České republiky, jehož cti(ne)hodné soudce postihla zjevná ztráta elementární soudnosti
První máj přinesl ruským návštěvníkům České republiky krásný slunečný den, modré a červené vlajky, a požadavek, aby, chtějí-li do hotelu, uznali Krym za Ukrajinský. Místopřísežné prohlášení, že považují Krym za ukrajinské území, bude nyní podmínkou, aby ruský občan nemusel spát v České republice pod mostem. A časem nejspíš nepůjde jen o hotely.
Ústavní soud této ne tak dávno bratrské slovanské země přiznal vlastníkovi jednoho z hotelů v Ostravě právo požadovat od svých hostů vyjádření loajality k Ukrajině a nepřátelství vůči své vlasti.
V březnu 2014 majitel ostravského hotelu Brioni Tomáš Krčmář odmítl „z politických důvodů“ ubytovat 49 sportovců z Ruské federace. Poté s s poněkud pubertálním pocitem zadostiučinění vyvěsil na dveře nápis, že ve svém hotelu nepřijímá Rusy.
Negrům a psům vstup zakázán?
Za to byl nejen kritizován ve sdělovacích prostředcích, ale dostal i pokutu 50 tisíc korun, kterou mu uložila Česká obchodní inspekce. Ta usoudila, že jeho přístup k věci je zjevná diskriminace a uráží každého zastánce evropských hodnot stejným způsobem, jako svého času nápisy „Negrům a psům vstup zakázán“ na amerických veřejných místech v dobách boje Martina Luthera Kinga proti rasismu.
Krčmář pokutu zaplatil, ale svoji křivdu vůči Rusům přiznat odmítl: oznámil, že je příště ubytuje, ale pouze v případě, že uznají Krym ukrajinským. Načež Nejvyšší soud v zemi dospěl k závěru, že výši pokuty je záhodno desetkrát snížit.
Ani s tím však podnikatel nebyl spokojen a obrátil se na Ústavní soud České republiky s odůvodněním, jehož slova silně připomínají špatnou repliku Mališe – postavy z údajné Ursínyho hry nalezené ve spáleništi Národního divadla v Praze: „Já jsem váš buržoa“. Dal v něm totiž soudu na srozuměnou, že jeho postoj ke Krymu se shoduje s oficiálním postojem české vlády, která nadále pokládá Krym za ukrajinské území.
Rozdíl mezi ním a Prahou je tudíž pouze v tom, že česká vláda plive na dva miliony obyvatel poloostrova, kteří v řádném referendu projevili svoji vůli, kdežto Krčmář pouze na těch několik Rusů, kteří zaklepali na dveře jeho útulku.
Čtěte ZDE: Pokleslý kabaret jménem Ústavní soud: Jak na Rusa? Podle Cimrmana! Veselá smutná proměna. Hostinský Palivec jako expert. Aspoň už víme, co je to ta slavná diskriminace. Co vyletí z Pandořiny skříňky? Démoni bezpráví
Svoboda názoru jen pro někoho
Ústavní soud České republiky po dlouhých úvahách dospěl k závěru, že není diskriminace jako diskriminace. A pokud se takový postup dotkne ruských občanů, pak je to prostě věc svobody projevu podnikatele a majitele, který nechce, aby se jeho hosté museli dívat na lidi, kteří jsou mu z nějakého důvodu nesympatičtí.
Námitku, že tito lidé by měli mít také právo svobodně vyjádřit (nebo nevyjádřit) svůj názor, který se nemusí shodovat s názorem Krčmáře, nevznesl žádný ze soudců. Koneckonců, evropské hodnoty jsou pro Evropany a ne pro osoby, které se ironií osudu usadili ve východní části Starého světa a neuznávají takové pokrokové vymoženosti civilizovaných států jako je třeba manželství osob stejného pohlaví.
Český ústavní soud proto vydal rozhodnutí, které bude nepochybně zařazeno do seznamu unikátů soudních představení absurdního divadla na prknech české justice: Krčmářův požadavek prý není diskriminace, protože předem upozornil budoucí hosty na to, jaký politický směr musejí zastávat, aby je nechal přenocovat v jeho zařízení.
V principu tak český ústavní soud ustanovil precedens tolerance vůči diskriminaci z politických důvodů a zároveň definoval „kritérium loajality“ pro hotelové hosty. A nejen pro ně.
Cenný poznatek
Není pochyb o tom, že určité kategorie lidí v České republice budou takovéto rozhodnutí Ústavního soudu považovat za výzvu k pokračování v těžkém boji za ideologickou převýchovu „asiatských barbarů“, kteří trpí láskou ke své vlasti, podporují svého prezidenta a souhlasí s politikou své vlády.
Bezpochyby už někdo spěšně tiskne seznamy nežádoucích Rusů z ukrajinských internetových stránek „Mirotvorec“ (ve velkých fontech, aby si je mohli přečíst i poloslepí lidé bez brýlí), které budou ležet na stolech příslušníků cizinecké policie na letištích. A je docela možné, že se v pražských mocenských centrech chystají předem rozeslat všem ruským delegacím, které hodlají navštívit Českou republiku, dotazníky, kde každý adept na místní ubytování bude muset přesvědčivě prokázat, že:
a) nemá rád Stalina;
b) souhlasí s portrétem Bandery na modlitební knížce;
c) je připraven poslat „Moskaly“ do Gulagu;
d) je si jist, že lidé v oděském Domě odborů se 2. května 2014 zapálili sami;
e) velcí Ukrové vykopali Černé moře a z vytěženého materiálu navršili pohoří Kavkaz.
Teď už nikoho nemůže překvapit, co všechno může být výrazem evropské demokracie. Cenný poznatek.
Zdroj.
Tagy článku