Ústřední výbor EU podle Orwellovy Farmy zvířat: Všechna prasata jsou si rovna, některá jsou si však rovnější. Vlastenci v obklíčení. Totalita se už neskrývá. Občanská práva jen pro vyvolené. Normálně žít? Zakázáno!
Jiří Kobza popisuje, jaká demokracie a názorová pluralita panuje (nejen) ve vrcholných orgánech Evropské unie - a volí pro to raději opatrná slova
Ve volených "evropských institucích" (EU, Rada Evropy), kde si máme být všichni rovni, jsou kromě těch rovných mezi rovnými i ti rovnější mezi rovnými. Ovšem na druhé straně také nesmíme nezapomínat na ty, kteří dokonce nejsou dostatečně rovní (tedy my, populisté, extremisté, radikálové a tak dále a tak dále).
Jak v plenárním (parlamentním) shromáždění Rady Evropy, tak v Evropském parlamentu (EP), jsou členy řádně a demokraticky zvolení poslanci jednotlivých zemí a jejich parlamentů. Tudíž by jeden řekl, že obě instituce mají všechny předpoklady k tomu, aby byly samy o sobě dokonale demokratické. Jenže ouha.
K demokracii je totiž připuštěn pouze ten demokratický hlas, zpívající tu správnou notu. Ty ostatní jsou těmi „rovnějšími“ účinně eliminováni.
Karanténa
V Evropském parlamentu byl kolem poslanců, zvolených za vlastenecké strany (v eurospeaku označované stále dokola jako populistické, radikální, extremistické, protiimigrační a protiislámské) vytvořen tzv. sanitární kordon (česky zjednodušeně karanténa), aby se náhodou jejich myšlenky nešířily dále. Nikdo z ostatních frakcí nebo funkcionářů se s nimi nebaví (leda, když potřebuje jejich hlasy při kandidatuře do vyšších funkcí v EP nebo Evropské komisi), média o nich píší nepěkně a jejich členové musí neustále vzdorovat drobné šikaně v každodenním životě.
V plenárním (parlamentním) shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku dokonce poslanci stran jako AfD, Lega, FPÖ, SPD a dalších nesmějí vytvořit vlastní skupinu, přestože jednoznačně splňují požadovaná kritéria, jak do počtu zúčastněných stran, tak co se týče počtu států, ze kterých (tyto strany) pocházejí, protože prý „nedostatečně vyznávají evropské (rozuměj ty nové, unijně-liberálnědemokratické) hodnoty“.
Tamtéž jsem v materiálech předsednictva dokonce označen jako známý euroskeptik, bojovník proti islámu a člen radikálního hnutí SPD. On svět je opravdu malý a každá lumpárna nakonec vyplave na povrch, jako vyplavala tato. Kupodivu nikdo neřeší, že jsem byl zvolen v řádných demokratických volbách a moje volba vyjádřila názor značného počtu plnoprávných občanů ČR.
Stejně jako v případě Evropského parlamentu i zde jsme zasypáváni dalšími a dalšími požadavky, Například když jsme předali návrh stanov skupiny vlasteneckých stran v angličtině, vzápětí přišel požadavek, abychom jej dodali ve francouzštině. Tak předpokládám, že stejný vývoj by nastal i tomto případě (pokud nebude rovnou požadován překlad do arabštiny...). Nikdo kupodivu ale neřeší, že členské státy mají právo komunikovat ve svém jazyce (proto se zde živí tolik tlumočníků a překladatelů).
Čtěte ZDE: Václav Klaus: Osudové ohrožení nás dostihlo. Liberální demokracie vládou manipulace a ponižování? Moc v rukou nebezpečných menšin. Je třeba bojovat proti. Desatero liberálního demokrata. Manifest obránců
Pojetí demokracie
Tak to se nám tí opěvovaní „strážci demokratických hodnot“ opět pěkně vybarvili. Nebo že by hájili - jak to vidíme i v našich mainstreamových médiích - jen ty jeho "správné" demokratické hodnoty, co se jim zrovna hodí? Co se momentálně hodí je demokratické - a co se nehodí, není?
Příznačné je, že tito stejní lidé a stejné instituce nás chtějí školit o demokracii. Pokud tato pokroucená a pokrytecká verze demokracie má být nosnou ideologií EU a spol., potom upřímně a ze srdce fandím Britům, aby se jim to konečně s Brexitem povedlo.
Protože pokud to, co kolem sebe vidím a slyším, je označováno jako liberální demokracie, potom je evidentní, že skutečná demokracie zůstala někde daleko, stejně jako univerzální lidská - občanská, politická, ba i sociální - práva. Nikdy se nesmířím s pohrdáním voliči, jejich kastováním a selekcí přípustných a nepřípustných názorů.
Politický boj dneška je tedy, a to na národní i nadnárodní úrovni, veden vede mezi těmito tzv. progresivisty (vulgo liberálními demokraty), kteří původní demokracii (a její skutečný význam a obsah) neuznávají. Chtějí ji nahradit diktátem samozvaných elit a privilegovaných umělých menšin proti demokratickým patriotům, pro které představuje suverénní národní stát jedinou záruku zachování existence svobody občanů.
Kteří chtějí něco tak zločinného, jako je skutečná demokracie bez přívlastků s reálnými občanskými právy na plnohodnotný život, řádnou rodinu, práci a odpovídající sociální zabezpečení.
Tagy článku