Policie obvinila bývalé vysoce postavené prominenty minulého režimu, tedy někdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, předsedu vlády Lubomíra Štrougala a ministra vnitra Vratislava Vajnara kvůli možnému zneužití pravomoci úřední osoby v souvislosti se střelbou pohraničníků proti lidem, kteří se nelegálně pokoušeli opustit Československo.
Důvodem pro zahájení toto trestního stíhání je 9 lidí usmrcených před mnoha desetiletími na hranicích tehdejší ČSSR, když se snažili prchnout z našeho socialistického ráje na Západ. Bývalým a nyní již velmi starým funkcionářům za to prý hrozí až desetileté tresty odnětí svobody.
Bezdůvodně neučinili
Smrt každého člověka je bezesporu tragickou událostí. Je potřeba si však uvědomit, že jmenovaní ani nemačkali spoušť, ani k žádnému jednotlivému výstřelu nevydali rozkaz. Podkladem pro jejich obvinění je tedy to, že i když údajně mohli změnit zákony, podle kterých se na hranicích po narušitelích střílelo, "bezdůvodně" tak prý neučinili. V roce 1976 totiž v tehdejší ČSSR vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jenž každému člověku zaručoval právo svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně vlasti - jak nám tvrdí policie.
Aby nám někdo jen tak nevěšel bulíky na nos, podívejme se na toto tvrzení zblízka.
V článku 12 již zmíněného dokumentu se praví, že
- Každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní.
- Výše zmíněná práva nepodléhají žádným omezením kromě těch, která stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhých a která jsou v souladu s ostatními právy uznanými v tomto Paktu.
Tak takhle je to tedy je. Tento pakt výslovně vylučuje uplatnění takovéhoto práva za cenu páchání trestné činnosti, porušování zákona, narušování ochrany národní bezpečnosti, veřejného pořádku atd. Nikdo dle výše uvedeného tedy neměl právo nelegálně překročit hranici a k tomuto účelu si například vystříhat díru v hraničním plotu. Argumentace zmíněným paktem tedy může být tímto považována za vyvrácenou.
To ale v dnešní době nikomu nevadí a obviněné osoby mohou být klidně i na základě takového argumentu odsouzeny k mnohaletému žaláři.
Čtěte ZDE: Miloš Jakeš: Příběh komunisty. Životní drama dnes vysmívaného muže. Z jedné totality do druhé? Povinná četba pro nevymyté mozky. Jak laciné bojovat dnes staré války! Disidentská literatura současnosti...
Svědomí dneška
Rozhodně nikdo nechce natírat minulý režim na růžovo. Ti, kteří ho zažili dobře vědí, že například zrovna uvedený závazek plněn nebyl, tedy že legální opuštění republiky západním směrem bylo i po roce 1969 eufemisticky řečeno dosti obtížné, pro mnohé prakticky vyloučené. To byl bezesporu hlavní důvod, který vedl některé osoby k takovým pokusům, které byly podle tehdejších zákonů nelegální a násilné, tedy za cenu páchání trestné činnosti, při nichž byly některé z nich zabity.
Nikoho tak úplně nepřekvapí, jak se svými občany minulý režim jednal - o o jeho zločinech a přečinech víme takřka vše. Jak je na tom ale s plněním mezinárodních závazků režim dnešní - založený ja denně slyšíme jen a výhradně na upřímné pravdě a lásce?
Výše uvedený dokument tvoří, spolu s dalšími deklaracemi, konvencemi pakty a chartami Listinu základních práv a svobod a takto je součástí Ústavy České republiky. Je tedy stále platný, má sílu ústavního zákona, a měl by být dodržován.
V těchto dokumentech (a v samotné Listině) jsou uvedeny například takové proklamace, že jako Každý má právo na život, nebo že obydlí je nedotknutelné, Všechny osoby jsou si před soudem rovny. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů atd.
O tom, jak jsou důsledně tato práva v dnešní ČR uplatňována (a tedy i plněny závazky z mezinárodních dohod), by mohli dlouze vyprávět například všichni muži, kteří byli postižení epidemií protiprávně zneužívaného institutu vykázání. Též i otcové, na jejichž naprostém vyloučení z rodinného života a výchovy vlastních dětí pracuji ze všech sil soudci rodinného práva spolu se sociálními pracovníky OSPOD atd.
Zodpovědnost včera a dnes
Můžeme si také představovat, co by nám k na toto téma, zejména na téma rovnosti před soudem, asi tak řekl například Petr Kramný a znalci, kteří svědčili v jeho prospěch, nebo klienti H-Systému. Asi nic nám nezabrání ani v tom, abychom se podivovali nad diametrálně odlišnými výsledky soudů s heparinovým vrahem versus se sodíkovou vražedkyní.
Dále můžeme poukazovat na "rovnost před soudy" statisíců lidí, kteří skončili ve spárech policejní, prokurátorské, soudní a exekuční mafie versus těch, kteří si bezstarostně užívají majetek, který ukradli státu nebo lidem.
Kauza Jakeš a spol. otevírá zajímavý precedent, a sice odpovědnost vládců za všechny jednotlivé zločiny, kterých se stát dopustil.
Pravděpodobně by se v tuto chvíli měli probudit a inspirovat všichni, kdo se cítí poškození postupem státu a podat trestní oznámení na ty, kteří jsou nebo byli v době takovéhoto incidentu ve vysokém postavení. Na ty, kdo mohli změnit zákony ale "bezdůvodně" tak neučinili. A na ty, kdo mohli ovlivnit, jakým způsobem jsou tyto zákonhy uplatňovány.
A co teprve budoucí zodpovědnost - až začnou Piráti znárodňovat (nejprve v Praze) byty, až současní politici a neziskovky "bezdůvodně nezamezí" očekávanému přívalu imigrantů a tak dále. Neměli bychom je za tyto zločiny stíhat již "preventivně" kvůli oblíbené "předběžné opatrnosti"??
Čtěte ZDE: Znásilnění u Terezína: Imigrant v “režimu strpění”. Přijdou z Německa další? Hrozba bude narůstat. Co nejvíc zajímá Hamáčka? Skuteční viníci migrantského násilí. Co dál?
Elity a krimigranti
18. června znásilnil, zranil a okradl africký migrant - strpěnec, který byl ten den ráno propuštěn z věznice v Drážďanech, u obce Lukavec šestnáctiletou dívku z Terezína. V současnosti se případ dostal před soud.
Skutečnost, že onen muž tvrdí, že slyší hlasy, že k nám připlaval na delfínu a občas se bezdůvodně směje, může znamenat, že nakonec bude (jako tolik jeho krajanů vrahů a teroristů) prohlášen za nepříčetného a vyvázne bez trestu. Jen s vyhoštěním zpět do Německa (odkud se jim ho již dva roky nedařilo vyhostit).
Každopádně v současnosti je pachatel ve vazbě a jestli policie ČR dnes po něčem usilovně pátrá, pak pouze po autorech nenávistných komentářů na jeho adresu na Internetu.
Mimochodem, dle Českého statistického úřadu počet cizinců obviněných z nějakého trestného činu od roku 2013 neustále roste, počet odsouzených víceméně stabilně klesá. Přitom právě pokud se týká trestného činu znásilnění, tak cizinci-muži, zdržujících se na našem území, kterých je přibližně 5% z celkového počtu všech mužů, jsou zodpovědní za 18% těchto případů. Aniž by tu tedy - podle Kavárny - nějací byli.
Jestliže Jakeš, Štrougal a Vajnar mají být za každý jednotlivý incident trestně odpovědní proto, že tenkrát nezměnili zákony tak, aby se střelbě zabránilo, přestože prý mohli, měli bychom se dnes zamyslet nad analogickou trestní zodpovědností za jednotlivé zločiny migrantů u těch, kteří v minulosti naše zákony změnili, přestože nemuseli. Tedy těch, kteří způsobili, že naše hranice mohou volně oběma směry překračovat zločinci a páchat u nás trestnou činnost. Jakož i těch, kteří ani v dnes tuto skutečnost nijak neřeší, přestože mohou.
Je to prostě šílená fraška.
Tagy článku