Motto: „Víte, jaký je rozdíl mezi optimistou a pesimistou? Pesimista, to je informovaný optimista“.
Černou labutí je označována důležitá neočekávaná událost, která má velký dopad na celou společnost. Současná pandemie viru COVID-19 bezesporu takovou černou labutí je. Ale je skutečně jediná, neobjevují se nám na obzoru další, neméně černé labutě?
Zachrání nás „helicopter money“?
Ve své knize Přežít nebo zemřít, kterou vydalo nakladatelství Česká citadela, jsem kromě jiného konstatoval, že není otázka, zda přijde nebo nepřijde finanční a ekonomická krize, otázka je pouze kdy a co bude jejím reálným spouštěčem.
Už nyní jsou důsledky COVID-19 ochromující, a to zejména v ekonomické oblasti. Nejsou prozatím tak viditelné a mediálně zajímavé, jako zdravotníci v bílých kombinézách s maskami na obličejích, ale o to závažnější.
Je více než jasné, že existenční problémy bude mít každý sektor české, evropské i světové ekonomiky – s výjimkou výrobců léčiv, zdravotnických potřeb a možná porravin. Postupně se zavírají nejen drobné provozovny, ale i ty největší výrobní podniky. Reálná ekonomika se rychle zastavuje.
Světové trhy zažívají kvůli koronaviru nejhorší hodiny a dny za celá léta. Pokud bude pád na akciích a dalších finančních produktech pokračovat a spojí se zastavením části výroby a služeb, budeme uprostřed krize, proti níž byla ta v roce 2008 pouze relativně snesitelnou zatěžkávající zkouškou. Krize, která ve svých důsledcích dopadne prakticky na každého.
Vláda již oznámila, že celková přímá pomoc firmám a podnikatelům by mohla činit až 100 miliard přímo (tím se podle všeho myslí nástroje mající v podstatě povahu nevratných dotací) a dalších 900 miliard nepřímo (formou úvěrových záruk).
Lze však pochybovat, že napumpováním fiktivních peněz (vytvořených jedničkami a nulami na počítači) do reálné ekonomiky se vše vyřeší, že vše bude fungovat. V podstatě nejde o nic jiného než o nově vytvořené peníze shazované z vrtulníku lidem za účelem stimulování ekonomiky. Ovšem peněz se lidé nenají, nebudou se v nich vozit, nebudou se jimi šatit ani obouvat a nebudou v nich ani bydlet. Mohou sice na krátký čas fiktivně překlenout nejhorší pád, ale to je vše.
Peníze v tomto případě opravdu nejsou samospasitelné. Je pravděpodobné, že takto uměle a ničím nepodložené peníze (neboť nebude od koho vybírat reálné daně) nakonec povedou k hyperinflaci, a tedy k znehodnocení dosavadních úspor, ale i dluhů. A lze si právem položit otázku: Není právě toto vlastně od počátku záměr?
Co zahraniční dělníci?
Na obzoru se rýsuje další významná krizová situace, které dosud nevěnujeme větší pozornost. Již před mnoha měsíci na tuto možnou situaci upozornily domobranecké organizace jak vládu, tak prezidenta republiky – bez reakce. Za několik týdnů až měsíců přitom půjde o jeden z krizových scénářů, kdy mnohým může jít doslova o život - ačkoli se koronavirem nenakazí.
Jde o to, že v důsledku finančně-ekonomické krize se zastavuje výroba. V naší zemi máme minimálně 750 tisíc legálně (a možná pár desítek tisíc nelegálně) zaměstnaných zahraničních dělníků. Tito lidé začínají být propouštěni jako první – a naprostá většina z nich nemá žádné finanční rezervy ani zásoby! První stovky Ukrajinců již odjíždějí, ale v tom množství se "exodus" prostě nedá zvládnout.
Kdo se o ně postará? Vlády zemí, ze kterých pocházejí? Naše vláda, která má před sebou těžký a takřka neřešitelný úkol zvládnout začínající ekonomickou krizi?
Reálně můžeme očekávat situaci, kdy začne postupně narůstat kriminalita, těchto "uvízlých". Počítat, že by stát převzal výživu a další potřeby těchto stovek tisíc lidí, je utopie. Stejně tak není možné počítat s variantou, že to naše bezpečnostní složky (včetně nasazení armády) bezproblémově zvládnou. Na to bohužel nemají dostatek kapacit – lidských ani materiálních.
Takže se musíme připravit i na variantu vývoje, kdy není možná jiná než kolektivní sebeobrana.
Další labuť černé barvy na obzoru
Rozhodně netvrdím, že již příští týden lidé začnou umírat hlady, ale na rozdíl od pana premiéra si nemyslím, že není zapotřebí dělat si přiměřené zásoby, že obchody jsou a vždy budou stejně dobře zásobené jako dosud.
Zkusme společně uvažovat:
1) Česká republika je potravinově soběstačná jen zhruba z 30%;
2) zbývajících 70% tvoří dovozy ze zahraničí, neboť globalistická mantra praví "že je lepší levně dovážet, než draze vyrábět“;
3) postupně se utlumuje výroba i obchod, včetně přeshraničního;
4) řada států, které dříve potraviny exportovaly, jsou postiženy stejně nebo ještě více, než ČR (v podstatě celá Západní Evropa);
5) i v těchto zemích začínají problémy a omezuje se výroba a obchod;
6) tyto země začnou upřednostňovat zásobování vlastních obyvatel, před prodejem potravin do zahraničí. Precedens, kdy německá vláda zabavuje jiným státům zdravotnické potřeby, které směřují přes německé přístavy je příznačný. Nebude totéž po čase následovat i s potravinami?
Náš svět se změní
Jedné ze základních "ochraných" funkcí naší mysli je automaticky vytěsňovat do pozadí informace, které jsou negativní a mohou mít nepříznivý vliv na budoucnost. Sotvakdo si chce dnes přiznat, že naše plány se již v podobě, jaké jsme si vysnili nebo naplánovali, neuskuteční. Že již letos skutečně v srpnu možná už neodletíme do Řecka k moři, že si nekoupíme nové auto, že nezačneme stavět dům, do kterého chceme přivést svoje děti. Tomu se prostě naše mysl vzpírá, i když všechny indicie a dosavadní průběh událostí tomu nasvědčují.
Platí ovšem, že čím dříve začneme novou realitu přijímat, čím více začneme vstřebávat nové informace a nové skutečnosti, tím lépe pro naši reálnou budoucnost.
Je lepší se nakonec pesimisticky mýlit, ale být připraven, než strkat hlavu do písku a naivně optimisticky se chovat, jako by se dohromady nic tak strašného nedělo.
Protože štěstí přeje připraveným.
