Popisek: Jsme v Protiproudu.
|
Autor: Ondřej Höppner
Holič porazil Hrad!
Petr Hájek Z letopisů bojů o Václava Klause v době jeho prezidentské mise:
Lidové noviny podávají čtenářům údajný spor "bojovníka za práva seniorů" s Hradem a zdůrazňují, že tento bojovník "porazil" prezidentskou kancelář (Hrad prohrál boj o informace, LN 20. 7.). Problém je údajně v tom, že mu prezidentská kancelář neodpověděla na dotaz, kdo jí poskytl - podle tohoto "bojovníka" nepravdivé - informace.
Kadeřník vítězný
Hospodářské noviny dokonce vygradovaly kauzu titulkem, že Kadeřník porazil Hrad ve sporu o informace s tím, že tento holič donutil prezidentskou kancelář, aby přestala být na informace skoupá. Kancelář prezidenta republiky (KPR) však na informace skoupá nebyla a není a podávat je neodmítá.
Obvyklý postup
Pan Jiří Krejza se na kancelář obrátil s dotazem týkajícím se resortu sociálních věcí. Prezidentská kancelář, jak to obvykle činí, se obrátila na ministerstvo práce a sociálních věcí se žádostí o stanovisko. Ministerstvo reagovalo dopisem přímo panu Krejzovi a zároveň svou reakci poslalo i prezidentské kanceláři. Ta pro jistotu tuto odpověď panu Krejzovi poslala také, navíc s průvodním dopisem, ve kterém se vysvětluje, že jde o reakci zodpovědného úředníka MPSV. Pan Krejza tedy dostal dvě totožné odpovědi. Začal ale dělat kauzu z toho, že dopis MPSV panu Krejzovi a jeho opis na vědomí prezidentské kanceláři obsahuje odlišné datum.
Problém nafouknutý až přefouknutý
To je ale ve věci samé zcela irelevantní. Ministerstvo do kopie pro KPR napsalo datum ke dni vyřizování, na originál pro žadatele ale pro jistotu napsalo až datum expedice. Pan Krejza to považuje za falšování a ptá se prezidentské kanceláře, kdo na MPSV dopis "zfalšoval".
Pan Krejza se znovu ptal, kdo ten dopis falšoval
Ptal se ale tedy na to, co mu bylo z KPR sděleno už v průvodním dopise k zaslanému opisu. Proto nebylo jasné, jestli je třeba na takový dopis vůbec odpovídat. KPR tak nakonec učinila, ale až o týden později, než činí obvyklá lhůta na reakci podle zákona o poskytování informací. Obsahem tohoto dopisu bylo ale stejně jen to, že informace obdržel žadatel už v dopise předcházejícím.
Nebylo vůbec jasné, jestli je na takový dopis třeba odpovídat
Žadatel ale onen týden nečekal a první den po lhůtě se obrátil na soud, že prý informace byla odepřena. Městský soud jeho žalobu neuznal. Žadatel se tedy obrátil na Nejvyšší správní soud. Ten žadateli vyhověl, ale KPR může učinit zadost tomuto rozhodnutí pouze tím, že ještě jednou pošle žadateli původní průvodní dopis se jménem příslušného pracovníka MPSV.
Absurdní případ
KPR neměla a nemá s naplňováním zákona o svobodném přístupu k informacím žádný problém. Podle tohoto zákona se běžně chováme, odpovídáme ročně na několik žádostí tohoto typu a podle tohoto zákona také podáváme příslušnou výroční zprávu.
„Kauza“ je možná odpovědí na přetíženost soudů
Pokud pomineme titěrnost a absurdnost tohoto medializovaného případu, lze si položit otázku, proč se tolik významných a vážených soudních senátů vůbec muselo touto "kauzou", zabývat, zda nestačil třeba jediný vysvětlující telefonát, či něco podobně "obyčejného", v neposlední řadě méně náročného například i na peníze daňových poplatníků. Možná tak najdeme i část odpovědi na neustálé nářky soudů na přetížení, jež mají být obhajobou často nekonečně dlouhých lhůt soudních rozhodnutí ve skutečně závažných případech.
Tagy článku