Světová banka: Globalizace umírá od koronaviru. Čeká nás příšerná budoucnost deglobalizace? Koho to může vyděsit? Pouhý iluzionismus globalistických mozkových center. Zle bude těm, kdo si odvykli pracovat
Crimson Alter sleduje bitvu globalistů a antiglobalistů o budoucnost světa a dochází k závěru, že globalizace je neživotaschopnou iluzí finančních manipulátorů a spekulantů
Světové infopole je nyní polem krvavé a nekompromisní bitvy mezi dvěma nadnárodními ideologickými trendy: na jedné straně stojí fanatičtí příznivci globalizace z různých zemí a proti nim ti, kteří považují deglobalizaci za nevyhnutelný prvek budoucnosti a doufají, že z toho budou mít maximální prospěch.
Přitom zástupci některých mezinárodních struktur, které spoluvytvářejí současný model globálního světa, paradoxně konstatují, že globalizace je již v posledním tažení. Například hlavní ekonomka Světové banky Carmen Reinhartová uvedla v rozhovoru pro agenturu Bloomberg:
„Bez melodramatičnosti: COVID-19 je poslední hřebík do rakve globalizace. <...> Krize v letech 2008-2009 způsobila globalizaci velkou ránu, tak jako Brexit, nebo jako obchodní válka mezi USA a Čínou, ale koronavirus dostává (deglobalizaci) na novou úroveň.“
Zastrašující propaganda
Sázky v tomto boji, který se odehrává jak na stránkách médií, tak v odborné komunitě a v kuloárech konferencí planetárních „mozkových center“, jsou velmi vysoké: vedení každé země na světě, největšími geopolitickými hráči počínaje a mikrostátečky konče, musí samo za sebe rozhodnout: na jakou budoucnost se připravit a k jaké budoucnosti (v rámci možností) se snažit přiblížit. Kolosální rozdíl v rétorice globalistů a antiglobalistů je pozoruhodný. Zastánci globalizace (a není důležité, zda v jejich současné podobě nebo v jakési „postvirové“) pracují hlavně s obrazy a logikou strachu. Snaží se politiky i obyčejné občany vyděsit budoucností, v níž bude všechno velmi drahé, žádná svoboda a svět rozdělený na „regionální bloky“ bude jednoduše hrozným místem pro život.
Typický příklad snahy vyděsit, probudit noční můru a vyvolat hysterii u politiků i obyvatel, kteří přemýšlejí o tom, zda by nebylo lepší žít ve světě bez současné podoby globalizace, si je možno přečíst v pojednání analytiků Světového ekonomického fóra (WEF) – globální to nevládní organizace a mozkového centra, které pořádá světově proslulé fórum v Davosu za účasti hlavních byznysmenů a politiků planety:
„Blokování importu může způsobit inflaci, omezit spotřebitelský výběr, zpomalit tempo inovací a vést k tomu, že ostatní (země) odpoví vlastním omezením importu. Blokování idejí může ochromit kreativitu a bránit nápravě chyb ve veřejné správě. A blokování lidí na hranicích může připravit společnost o talentované a potřebné pracovníky a zároveň přispět k utrpení těch, kteří jsou nuceni prchat před politickým nebo náboženským pronásledováním, válkou, banditismem nebo hladem. <...> Existuje lepší způsob, jak reagovat na výzvy a hrozby globalizace. Účinná kolektivní spolupráce může čelit riziku onemocnění, změně klimatu, kybernetickým útokům, šíření jaderných zbraní a terorismu. Žádná země nemůže sama zajistit vlastní bezpečnost; unilateralismus není seriózní přístup ke státní politice, “ píší analytici z Davosu rozladění tím, že epidemie zrychlila proces rozpadu globálního světa, který (i přes všechna ujištění o opaku) fungoval podle globalizačního schématu vymyšleného v USA, ve prospěch jistých kruhů v USA a pro maximální škodu těm, kdo nemají rádi USA.
Čtěte ZDE: Globalizace: Svět rozbitý na kusy. Okrádání slabých a požírání nadbytečných. Patříte k prekariátu? Co s nerentabilní populací? BRICS není alternativa. Ekonomiku drží otrocká práce. Je cesta ven?
Iluzionismus bažin
Právě americký unilateralismus, tj. strategie maximálního geopolitického egocentrismu a používání hospodářského a vojenského násilí proti zemím, které nejsou ochotny se cele podřídit ministerstvu zahraničí USA, je ve skutečnosti nedílnou součástí současné globální konfigurace. Je třeba poznamenat, že analytici Davosu neklamou – v tom smyslu, že deglobalizace se v nejpřímějším inflačním smyslu dosti prodraží. Ale v zásadě přijde draho těm zemím, které budou muset znovu naučit svou pracovní sílu (a ta se bude vzpouzet) takovým návykům, jako je práce u soustruhu nebo šití lékařských roušek. A všechny ty řeči, že země, které blokují zahraniční ideologii a nelegální migraci, budou obzvlášť trpět, by se měly jednoduše přičíst pouhé propagandě. Dobré ideje budou přijímány z důvodu jejich efektivity, a proto ve většině zemí světa nebudou potřebné nevládní organizace, které se pletou do domácí politiky, avšak kvalifikovaní cizinci, kteří jsou ochotni pracovat a platit daně, budou vždy vítáni.
Strašáci z Davosu nezapůsobí, pokud se je pokusíte nasadit na evropského, čínského nebo ruského voliče, to však nikterak nebrání jejich propagaci – na strašení voličů a politických vedení různých zemí perspektivou „drahé a bolestivé deglobalizace“ je zjevně peněz dost.
Existují však i takové hlasy z globalizačního tábora, které se snaží ukonejšit každého, kdo se obává konce globalizace. Časopis „Time“ zpravuje čtenáře o tom, že v každém případě bude všechno dobré a žádný stát se globalizaci nevyhne:
„Globalizace tu určitě zůstane. Vlak se rozjel už před třiceti lety, kdy se rozpadl Sovětský svaz, kdy se svobodný trh práce a kapitálu stal normou a finanční trhy svojí důležitostí předčily obchod se zbožím a službami. Tyto trendy nelze zvrátit, podobně jako průmyslovou revoluci, nebo nástup počítačů.“
Čím více a sveřepěji budou věřit této verzi reality „tam za velkou louží“, tím lépe. Finanční trhy jsou při vší jejich vážnosti pouhou nadstavbou (byť významnou) nad reálnou ekonomikou: nad pracovními normohodinami, nad gigawatty elektřiny, nad tunami oceli, obilí, nebo ropnými barely, nad výrobními linkami a reaktory jaderných elektráren.
Zdroj.
Tagy článku