Zprava z Vostravy: Tetka přikazala haviřum hadry přes pysk, čimž zažehnala katastrofu. Boji se virus uzkych koleji? Moravskošlonsky testovaci vzorek. Tak to ve svate valce chodi. Göringovo slovo na zavěr
Ladislav Větvička zkoumá motivy pro přísná omezující opatření pro Moravskoslezský kraj a ptá se, co je ten virus vlastně zač, když si takto vybírá, a zda není náhodou součástí jakéhosi experimentu
Zlata děvucha. Sice ma kusek před duchodem, ale zachranila obyvatelstvo haviřskeho kraja před vymřenim. Usilovnu činnosťu jeji uřad zjistil, že na uzemi Slezska a severni Moravy se pohybuje virus a energickym opatřenim řekl STOP!
Dal nepudeš, hajzle! A virus se zleknul a utřel hubu...
A tak haviř,
kery jede Pendolinem do Praglu, si ve stanici Ostrava-Svinov navlikne hader přes pysk a virus je v dupě. Zmateně bludi po Pendolinu, čumi na maskovane haviře a je naprosto ztraceny. Mezi stanicama Suchdol a Polom (to je tam, kaj v zimě zamrzaju CD-ROMy) si haviři sundavaju hadry z pysku a s ulehčenim si davaju předraženu třetinku Pilsnera, bo v Polomi už je bezpečno. Za Suchdolem totiž konči hranica Moravskošlonskeho kraja, virus naprosto zdemoralizovany vystupuje a čeka na zpatečni vlak do Jablunkova.
Když pudete na vyšlap na Praděd, tak u Barborky byste měli hader na pysku mět, bo ste furt v Kraju. O sto metru dal ho možete sundat, bo vstupite do Olomuckeho kraja a tam virus nesmi. Ale pozor! Sto metru před vysilačem na Pradědu zase vstupujete na uzemi Kraja, tuž buďte opatrni, aby vas to svinstvo nenapadlo pravě tam.
Pravda, bez oběti se to opatřeni neobešlo, ale tak už to ve svate valce chodi. Zlatka Holušova musela z minuty na minutu zrušit festyval, cela Stodolni zavřela ve 23 hodin, bo virus pravě ve 23.00 vystupuje z vlaku a napada všecky odevřene bary. Všecky lazně musi zavřet a to je dobře, bo nemocne muslimaky z Klimkovic a Darkova možeme konečně poslat dodom do Saudi Arabije. Všechny koncerty, pařby, festyvaly, Šejkspirovy slavnosti a podobne nesmysly su zrušene a všeci možu s konečnu platnosťu odejit na pracak.
Čtěte ZDE: To jsou, panečku, náhody: Přehledně o tom, jak k tomu všemu "přirozeně" došlo. Pohádka o dvou netopýrech. Sázka 1,5 miliardy na pád akcií. US vojáci ve Wuchanu. V NYC to cvičili. Vše je samozřejmě jenom náhoda...
Ale to
tetce z hygijeny, ani Kenovi z Prahy nevadi, bo tetka ide stejně do duchoda a Ken bude brzy obětovany ve prospěch strany, bo krajske volby se bliži.
Aspoň se nebudu stavat take přišerne připady, že haviřovi nikdo neřeknul, že je nemocny a on si klidně šel na pizzu a deprem pak mu řekli, že je važně nakaženy. Nebo ten připad, kdy vam chytra karantena oznami, že v obci mate 120 težce nakaženych, ale druhy den už jich mate enem 60.
Tetka zavedla likvidačni předpisy aji v okresach, kaj virus nejezdi, bo tam nevedu koleje. Třeba v Osoblaze koleje su, ale uzkokolejne a těch se virus boji. Ani v okrese Bruntal nikdo žaden virus nespatřil, přesto bude jeho ekonomika zlikvidovana.
A to je spravne,
bo když je ta možnost, je třeba virusu ukazat, že tady mu pšenka nepokvete.
Někteři haviři vyskakuju a tvrdi, že zme enem testovacim vzorkem, co si nechame libit, když se nas na podzim zase všecky pokusi udržet ve strachu a poslušnosti.
Možna by bylo dobre tajak v Tanzanyji zebrat vzorky z kobzola, řepy, chmelu, capa, ščura a kočky. Ale raději to nebudu řikat nahlas, bo tetka z hygijeny by byla schopna po nalezeni pozityvnich vysledku zakazat pivo, kobzole a vyvraždit capy a kocury.
Tuž tak.
A jeden citat na zavěr:
"Samozřejmě, že lidé válku nechtějí. Proč by měl chudý rolník toužit riskovat svůj život, když to nejlepší, co může očekávat, je, že se snad vrátí zdráv zpátky. Přirozeně, prostí lidé válku nechtějí nikde na světě. Ale nakonec to jsou politici, kteří určují směr. Je vždycky lehké získat lid k podpoře a k tomu, že bude poslouchat, co politici přikážou. Je to jednoduché. Stačí, když se lidem řekne, že na ně někdo nebo něco útočí. Odpůrce pak obviníte z nedostatku vlastenectví a z toho, že zemi a lidi kolem sebe vystavují nebezpečí. Dříve nebo později lid přivedete k tomu, aby poslouchal." Germann Höring, Norimberk, 1946
Zdroj.
Tagy článku