Kavárna adoruje Brusel: Média oslavují přijatelné ztráty? Propaganda a naivita. Říše, kde zítra znamená včera. Udělají euroskeptici společný krok? Průzkum férový jak americké volby. Převýchova Čechů
Pavel Kopecký se zamýšlí nad nedávným průzkumem agentury STEM o podpoře EU u nás a vyvozuje z něj opatrné optimistické závěry
Všechna média hlavního proudu přinesla tento týden ohromující zprávu, že podpora Evropské unie v České republice stoupá. Některé deníky přišly dokonce s bombastickými titulky, že Brusel má v těchto dnech u českých občanů největší podporu za posledních deset let.
Když se ale podíváme na čísla, která přineslo listopadové šetření probruselské agentury STEM, vyplývá z nich, že se členstvím v EU je spokojeno pouze 57 procent Čechů. To ovšem rovněž znamená, že 43 procent by nejraději poslalo bruselského molocha k čertu.
To není zrovna důvod k oslavě. Ještě zajímavější je fakt, že podle stejného průzkumu si 61 procent lidí u nás myslí, že česká vláda nemůže dění v EU absolutně ovlivňovat. Když se před 17 lety konalo referendum o vstupu ČR do EU hlasovalo 77 procent zúčastněných pro vstup do EU. Po téměř dvacetiletém členství je pro domácí pátou kolonu důvodem k oslavě, že ztratili podporu pouze 20 procent příznivců. A dokonce tento debakl vydávají za skvělou zprávu.
Suché covidové léto
Přes téměř dvacetileté vymývání mozků, kdy je ve všech médiích hlavního proudu Evropská unie vykreslována jako říše „kde zítra znamená již včera“, jak si to mnozí pamatujeme z gottwaldovské propagandy, neukazuje listopadový průzkum STEM (férový asi jako americké volby), zrovna oslnivé vítězství pokrokových sil.
Převýchova Čechů v zastánce EU probíhá ve školách i v zaměstnání. Domácí kolaboranti ze Svazu česko bruselského přátelství, rozesetí na všech významných postech společnosti od škol po státní správu, média a korporace, přesto nedokázali za dvacet let přesvědčit téměř polovinu občanů, aby bruselské vězení národů milovali. Tak jako v době normalizace nebyl skoro téměř nikdo, kdo by řečem o přátelství se Sovětským svazem skutečně věřil, tak také dnes je bruselské přátelství spíše nutnou formalitou, pro vybudování jakékoli kariéry v akademické, umělecké, podnikatelské, politické či státní sféře.
Jak ukazují dnešní tolik oslavovaná čísla, k masivnímu příklonu k bruselskému impériu stále nedochází a to ani po spuštění globálního urychlovače integračních procesů jakým je covidové přetransformování západních společností. Nechybí ani zinscenovaná srdcervoucí pomoc eurosoudruhů, kteří s visačkami EU dodávají potřebnou pomoc zdravotního materiálu včetně nasazení desítek lékařů z evropských zemí a USA pro zvýšení globálního pocitu solidarity.
Jde o osvědčené metody, které známe ze suchého léta 1947, kdy nám Sovětský svaz poskytl „nezištnou pomoc“ vydávanou také za akt solidarity, v podobě dodávek obilí. Také tehdy domácí přisluhovači cizích zájmů, vydávali tuto pomoc za jedinou záchranu země. Tehdejší propaganda hlásala: „V největší tísni přišla pomoc bratrského Sovětského svazu. Tehdy poznal všechen pracující lid, že už nic nemůže ohrozit naši cestu k socialismu.“ Nikde jsme se už ale nedozvěděli, že šlo o "kompenzaci" za to, že se vzdáme Marshallova plánu, který by nás postavil na nohy stejně rychle jako válkou zcela zdecimované Německo. Nyní prožíváme totéž, jen v opačném gardu: místo Západu je Východ - a naopak.
Čtěte ZDE: Vlastenci na křižovatce: Jediná šance je společný postup. Kavárna staví mocné bloky. Potenciál kolem dvaceti procent? Stručný a jasný manifest. ČSSD opět zradí. Poučení z fiaska. Stane se příští rok zázrak?
Protistátní smýšlení
Dnes nám podobné slogany znějí v médiích ráno v poledne i večer a proti všem, kdo by chtěli ohrozit v této „těžké době“ naši cestu k eurosocialismu, je třeba zaujmout principiální stanovisko. Třeba takové jaké navrhuje duchovní vůdce naší bruselské páté kolony Tomáš Halík, který se se čtenáři bakalovského plátku Respekt podělil tento týden o svůj pohled na věc. Kdyby bylo po jeho, což by se mohlo po vítězství demobloku příští rok snadno stát, zakázal by všechny "protistátní řeči", které zpochybňují vedoucí roli Evropského sovětského svazu.
„Kdybych měl nějakou frázi zakázat, byly by to „žvásty“ o nebezpečnosti Evropské unie. Denně děkuji Bohu za to, že jsme v EU a v NATO,“ prohlásil tento normalizační kádr, jehož kněžské svěcení je dodnes obestřeno záhadou. Nervozita pražské kavárny, které je Halík výrazným představitelem, ani po zveřejnění "cinknutého" jim nakloněného průzkumu zřejmě jen tak nezmizí.
Těch nejméně 43 procent našich občanů, kteří odmítají bruselského molocha i přes masivní propagandu a citové covidové vydírání, by se mohlo stát snadno noční můrou páté kolony u nás. Představa, že by se dokázali dohodnout euroskeptici, kteří jsou ve sněmovně z SPD a Trikolóry na společné kandidátce, tak jako to dokázali Piráti se STAN a ODS, KDU - ČSL a TOP 09 je pro domácí kolaboranty zlým snem.
Zatím mohou ještě spoléhat, že těch více než 40 procent voličů se podaří rozmělnit ve stranách a straničkách, jež se do parlamentu nemohou dostat, takže ve Sněmovně bude mít zastoupení sotva 10 procent z nich. Kdyby se ale naplnily zvěsti, o kterých se v poslední době ve sněmovních kuloárech šeptá, že euroskeptici přes všechny rozpory nakonec dokážou najít dohodu a nabídnout voličům společnou kandidátku, byli bychom na cestě ke svobodě zase o krok blíže.
Významná část z těch 47 procent z průzkumu STEM by tento krok jistě přivítala.
Tagy článku