Čekání a čekání: Kdy ten lockdown teda zabere? Pes vrčí a vrčí. Stanné právo po osmi dekádách. Jak se vlastně mají Izraelci? Příběhy pro krácení nekonečné chvíle. Veřejnoprávní pohoršení. Takhle my si tady žijeme
Lu Lina popisuje, co se mu honí hlavou během čekání na světélko při nekonečně dlouhé jízdě temným tunelem
Hygienické stanné právo trvá s krátkými přestávkami už měsíce a konec v nedohlednu. Jestli jsem to celé dobře pochopil, tak smyslem toho, že už víme, jak to chodilo za protektorátu má být, aby se virus přestal šířit. Rozhodně nechci dělat potíže, ale mám silný dojem, že je někde chybka.
Protože virus se vesele šíří, „čísla“ jsou stále vysoká a Blatného fialový a zlý pes skoro furt vrčí. Máme celou dobu sedět doma nebo chodit jak choboti v rouškách, všechno je zalýgrované, pořádají se mediální hony na „popírače“ a cajti se vlamují beranidly na mejdany. A čemu to prospělo? Byly teda ty týdny a měsíce jak v lágru k něčemu? Přestal se virus šířit?
Hlavně, že víme, jak na to
Ne. Jediný viditelný výsledek té nekonečné rouškové buzerace je, že „čísla jsou stále vysoká“ a máme „rekordní počty.“ Ale jak je to možné, když vládne hygienický teror, který má podle televizních kovidových proroků spolehlivě vést k tomu, že čísla budou nízká? Na mysl každého správného popírače se tak nutně vkrádá myšlenka, jestli by výsledek – tedy „vysoká čísla“ – nebyl zhruba stejný, kdyby hygienického stanného práva nebylo.
Drobný rozdíl by byl jen v tom, že by ekonomika, živnostníci, mnozí zaměstnanci a svoboda nedostali bejkovcem přes záda, naprostá většina společnosti by nějak fungovala, třeba tak jak za chřipky. Je virus nějak nebezpečný pro určité „rizikové skupiny“? Fajn, tak ať je Blatný a spol. ochrání, mají na to školy i zdroje a nás ostatní ať nechají na pokoji. My se o sebe nějak postaráme. Nejsme totiž malí haranti, aby nám někdo musel říkat ať si myjeme ruce, napíšeme úkoly, protože jsme zlobili máme zaracha a ať jsme v devět v posteli.
Taky se mi líbí ty doprovodné příběhy. Třeba ten o testování. Jak je to úžasná věc, co virus zahání. Slovensko, jehož slovenský premiér je ještě o řád až dva větší bembek než je ten náš, nechal otestovat celou zemi. A k čemu to reálně bylo? Emigroval snad znechucený virus do Maďarska? Nikolivěk. Dneska tam mají úplně stejnou maltu jako my.
Nebo ten o lockdownu, ten je taky moc pěkný. Kupříkladu Izrael, který je nám prorocky dáván také za příklad úspěšného boje s virem jako Slovensko, tam měli už celkem tři, a to takové, že by i Adolf Eichmann zajásal a k čemu? Virus tam řádí jak za mlada a Izraelci divoce očkují, protože čtvrtý velice úspěšný lockdown už by asi nerozchodili.
Čtěte ZDE: Lockdown už navždy: Spiknutí proti lidstvu se již ani netají. Kontury Velkého resetu? Nevolnictví a světový digitální koncentrák. Vše probíhá za kouřovou clonou vykonstruované pandemie
Robota a čekárna
Takže jak se tak dívám kolem, čtu Sputnik, sleduju ruskou televizi a tak, prostě si říkám, jestli to všechno kolem fakt bylo tak strašně nutné, když to zcela zjevně k ničemu není. Jestli to teda bylo jen divadýlko pro nevolníky, kterým se podle vlády nějak muselo vyplnit čekací období na vakcínu. Aby se nebouřili, protože většinou jsou úplně vydlabaní, že se vrchnost nestará o jejich zdraví a dál chodili do roboty.
Která jako jediná nebyla zakázána. Asi proto, že šlechtí. A taky osvobozuje. A kde se se jich podle „čísel“ nakazilo úplně nejvíc. Na rozdíl od hospod, kde se podle čísel nenakazil skoro nikdo.
No, a i proto furt napjatě čekám. Až se ta vládní placebo buzerace jejímž symbolem je rouška, prezentovaná jako ta jediná možná účinná cesta k „normálu,“ konečně nějak projeví.
Třeba na číslech.
A čekám.
A čekám.
Zatímco jsem smolil tenhle text, běžel mi na pozadí zvuk z veřejnoprávní televize. A nějaký zjevně poměrně militantní debil ale s virově bezchybnými názory se tam velice pohoršoval nad tím, že si „popírači“ dovolili zase demonstrovat na Václaváku nebo kde. Dále rozhořčeně pohovořil zhruba v tom duchu, že být po jeho, nechal by ty drzouny rozehnat vodními děly, zmastit pendreky a bez soudu pozavírat na deset let.
A takhle my si tady žijeme.
Zdroj.
Tagy článku