Těžká volba zde i za oceánem: Strašná a méně strašná sebranka. Vládu jedné strany my pamatujeme. Dá se Amerika nějak zachránit? O čem nás poučila éra Donalda Trumpa. Bude opozice již v zárodku zlikvidována? Nebezpečí
Petr Hampl se zamýšlí nad současnou tristní situací na americké politické scéně - a pro případná východiska se obává dosti zásadních překážek
Ze všech komentářů, které byly napsány k poslednímu dění v USA, je asi nejinspirativnější poznámka Martina Konvičky.
"Konzervativní Amerika" neví, co s tím. Zkusili to legálně, přes volby, a zkusili to "instinktivně", přes držení spousty zbraní, exodus na venkov, křesťanský tradicionalismus, atd. Jenže některé ty prostředky dál zhoršují situaci - např. venkov se hůř organizuje, je závislý na spojení poskytovaném městy, dobrovolně vyklidil kulturu, metropolitní volební politiku, školní rady... A ztrácí vlastní děti."
V Evropě probíhá v zásadě totéž. A rýsuje se stejná otázka. Jak by měla vypadat politiku, která dokáže čelit anticivilizačním trendům? A kdo by jim měl dělat?
Vláda jedné strany
Amerika viditelně přešla k systému jedné politické strany. Nikoliv únorovým pučem, ale přirozenou koncentrací kapitálu. Výsledek je stejný. Republikáni se posunuli do podobné pozice jako Lidovci v předlistopadovém Československu. Stali se pomocnou organizací pro vládnoucí stranu. Někým, kdo je solidní součástí systému, ale je o maličko méně strašný než vládnoucí strana. Taková organizace nemá žádný jiný význam než vytváření dalších kariérových příležitostí.
Má vůbec smysl takovou stranu podporovat? Pokud někdo věří, že režim je ještě reformovatelný, pak může hledat ostrůvky zdravého rozumu uvnitř Demokratické strany. Třeba Tulsi Gabbard, první hinduistka v americkém kongresu a prakticky zaměřená žena s velmi rozumnými názory na feminismus, islám a lidský život celkově. Konec konců, i extrémista Sanders se nechal nedávno slyšet, že zlepšení postavení běžných pracujících musí mít přednost před menšinami.
Pokud si někdo myslí, že systém už reformovatelný není, pak nemá smysl podporovat ani Demokraty ani Republikány. Ostatně, do velmi podobné situace se dostáváme i u nás. Buď podporovat Piráty nebo jasně antisystémovou variantu – k čemu Piráti light pod značkami jako TOP, ODS, KDU apod.
V Americe už by dávalo větší smysl pokusit se o vznik nového hnutí. Po Donaldu Trumpovi totiž zůstaly dvě klíčové zkušenosti.
V roce 2016 se profiloval jasně protisystémově a antiglobalisticky, a dokázal zvítězit (s mnohem méně penězi a mnohem větším nepřátelstvím médií než 2020). Porazil přitom nejen Demokraty, ale i vedení Republikánské strany.
V roce 2020 se profiloval jako solidní Republikán, a byl poražen.
Čtěte ZDE: Jak za mořem, tak v Evropě: Na Bidena ječí feministky. Na Brusel jeho lemuři z gubernií. V – Waterloo. Ruský Sputnik ano, elektrárnu ne? Zkáza začíná. Meze psychózy. Czexit možná blíž než se zdá
Curtis Yarvin velmi správně poznamenává, že konzervativci brání současné (či spíše nedávné) americké uspořádání, jenže to pracuje ve prospěch anticivilizačních extrémistů. Západní společnosti potřebují někoho, komu nebude záležet na systému ani pravidlech, ale kdo bude stát na straně obyčejných pracujících. Možná se pak ukáže, že uměle rozehrávaná rasová karta není až tak silná, protože zájmy bílých i hispánských dělníků a řemeslníků jsou překvapivě blízké.
Základní předpoklady?
V amerických dějinách došlo k několika pokusům založit třetí politickou stranu. Všechny skončily neúspěchem. Jenže tentokrát k tomu může docházet v situaci rozpadu Republikánské strany.
Pokud by se Donald Trump z posledních událostí poučil, znovu se spojil s revolucionáři roku 2016 a pokusil se o založení hnutí proti Demokratům i proti Republikánům, nejspíš by Americe prospěl víc. I kdyby jenom tím, že poškodí Republikánskou stranu natolik, že zůstane prostor pro někoho dalšího.
To ale předpokládá, že se nadále budou konat svobodné volby, že nová moc bude respektovat základní občanské svobody, že zůstane prostor pro nezávislá média, a že majetky podporovatelů nového hnutí nebudou konfiskovány. To je velmi nejisté. Je představitelné, že jakékoliv pokusy o opoziční politiku budou pokládány za „domácí terorismus“. Ostatně, Bidenova věta z nástupního projevu zní velmi neurčitě a značně výhružně. V každém případě lze očekávat, že v americké politice poroste násilnost.
Kromě toho nemůžeme zapomínat, že USA jsou zemí, kde významnou část moci drží muslimská komunita, štědře podporovaná ze Saudské Arábie a Kataru. Do jakéhokoliv mocenského střetu zcela jistě promluví.
Zdroj.
Tagy článku
Doporučujeme
Protiproud TV uvádí rozhovor Petra Hájka s Robertem Vláškem nejen o "tichých zločinech" připravovaných a... více čtěte zde
Ethan Huff přináší nikoli "spikleneckou teorii", ale na důkazech založené odhalování spiknutí, které chce... více čtěte zde