Poslední dobou si všímáme rychle se zhoršujícího vnitřního stavu Francie, a to hlavně kvůli pro mnohé šokujícímu listu francouzských generálů varujících před hrozící občanskou válkou v zemi. Ale neméně závažné věci se dějí i v dalších evropských zemích - výjimkou není ani Španělsko.
Španělské království od nástupu socialistického premiéra Pedra Sáncheze prochází revoluční sociální transformací, která postihuje zejména tamní katolickou církev: kříže jsou odstraňovány z veřejných míst, na věřící se nahlíží s nedůvěrou, rychle se přijímají radikálně liberální zákony. A aby toho nebylo málo, Španělsko je ekonomicky považováno za "covidem nejvíce zasaženou vyspělou ekonomiku".
Socialisté a ultrasocialisté
Mraky nad Španělskem a hlavně nad španělskou katolickou církví se stáhly po volbách v roce 2019, kdy utvořily koalici Socialistická strana práce přesvědčeného ateisty Pedra Sáncheze a extrémně levicová Podemos, v jejímž čele v té době stál Pablo Iglesias. Kardinál Antonio Canizares Llovera, viceprezident španělské biskupské konference, už o pár měsíců potom napsal věřícím otevřený dopis, ve kterém varoval před "vzkříšením komunismu".
Kardinál píše:
"Marxistický komunismus, který se zdál být zničen pádem berlínské zdi, je znovuzrozený a zcela jistě vládne ve Španělsku ... Smysl pro demokracii je (postupně) nahrazován vnucováním jediného způsobu myšlení a autoritářstvím; jakož i absolutismem neslučitelným s demokracií."
Dále upozorňuje, že nová ultralevicových koalice bude chtít přetransformovat Španělsko na "socialistický ráj" podobný Venezuele a dalším jihoamerickým zemím, které na socialistických experimentech padly. Na závěr vyzývá věřící, aby se denně modlili za Španělsko. List napsal nedlouho poté, co vláda představila svůj padesátistránkový program, který je skutečně radikální. Portál National Catholic Register uvádí:
"V sekci 2 se předkládá, že výuka náboženství bude na školách zcela dobrovolná a (naopak) bude se posilovat výuka 'citově-sexuální edukace', zatímco oddíl 5 zaručí sekulárnost státu a jeho neutralitu vůči všem náboženským vyznáním a 'usnadní' vymáhání majetku, který si církev neoprávněně přivlastňuje". V oddíle 5 rovněž stanoví nová práva na 'důstojnou smrt a regulovanou eutanazii' a zakáže se diskriminace lidí LGBTI, jakož i 'reverzní terapie' ... Umožní také adopce dětí (homosexuálními páry)."
Další sekce programu slibuje "feministickou politiku" - pod čímž se myslí umožnění potratů už šestnáctiletým holkám bez souhlasu rodičů, či omezování pro-life kampaní v blízkosti potratových klinik. Vláda se také zavázala přijmout zákon na povolení změny pohlaví lidem v ještě teenagerském věku, jakož i další, obdobná radikální nařízení.
I proto arcibiskup Jésus Sanz Montes na Twitteru napsal, že prosí Marii "aby zachránila Španělsko před přicházejícími mraky a bouřkami ".
Čtěte ZDE: Španělsko podle Orwella: Přepisování historie. Ztotožňuje se vláda s rudým terorem? Franco nebyl fašista ani nacista. Nenávist až za hrob? Msta na mrtvých je hanebnost. Vypukne další krize?
Fašistický symbol?
Provinční socialističtí politici si ve Španělsku oblíbili ničení a odstraňování křížů z veřejných prostranství, protože je považují za "fašistické symboly". Mnohé kříže při cestách, či na loukách totiž reprezentují padlé bojovníky ze španělské občanské války (1936 - 1939), kteří bojovali převážně pod velitelem Franciscem Francem. Přestože Franca v jisté době podporovalo nacistické Německo i fašistická Itálie, věřící neměli na výběr: socialisté krvavě pronásledovali kněží a věřící. Franco a jeho vojsko křesťanství a katolickou církev zachránili.
Vrcholem tohoto státem podporovaného druhu vandalismu bylo, když Sanchezova vláda nařídila odstranění Frankových pozůstatků z "Údolí padlých", což je velké mauzoleum a zároveň katolická bazilika postavená na památku zabitých vojáků a civilistů z obou táborů. Mauzoleu dominuje monumentální kříž a je v něm pohřbeno 33 tisíc těl. Zatímco levicová média krok podporovala, coby "vypořádání se s minulostí", pravicová média hovořila o "otevírání starých ran". Dnes již média informují, že vláda začala proces přemísťování těl z mauzolea na madridské hřbitovy.
Mnoho Španělů tyto násilné kroky samozřejmě pobuřují, ale většinu zanechávají ledově chladnou. Španělé se, podobně jako Francouzi, totiž do kostelů velmi nehrnou. National Catholic Reporter k tomu uvádí:
"Přestože 67,4% španělské 47milionové populace stále nominálně patří do katolické církve, podle průzkumů z roku 2019 jen malá část navštěvuje mše, dokud průměrný věk (farníků) ... je 65 let a mnohé ze 70 diecézí nemají žádné kněžská povolání. Katolické svátosti jako křest a první svaté přijímání se prudce propadly po celé zemi a čtyři pětiny sňatků jsou uzavírány mimo kostel. Polovina obyvatel ve věku 18 - 24 let se nehlásí k žádnému náboženství."
Rozdělená země
O Španělech se již v 19. století tradovalo, že "vždy následují svého kněze: buď s hořící svíčkou nebo lopatou". To přesně vystihuje ostrou až nenávistnou polarizaci španělského národa, která vyústila do brutální španělské občanskou války, o které se říká, že to byla zatím poslední náboženská válka.
Útoky antiklerikálů na kněží byli v zemi před válkou velmi ostré a jinde v Evropě by se tak snadno netolerovaly. Časté bývaly oplzlé karikatury kněží. Začínaly se objevovat první pogromy na duchovní, kteří nejednou skončili zbiti s vypálenými a vyrabovanými kostely. Útoky na Církev se zvlášť vystupňovaly po roce 1931, kdy byla po vítězství republikánských stran v komunálních volbách vyhlášena republika. Král ze země utekl. Republika byla zprvu vedena militantními socialisty, kteří Církev utlačovali jak mohli - například znárodňováním jejích majetků. Situace v zemi dospěla až tak daleko, že se před vypuknutím války lidé nedělili na levičáky a pravičáky, ale na revolucionáře a kontrarevolucionáře.
Současná španělská vláda se našla právě v onom "revolučním" Španělsku a nijak to ani nezakrývá. Spíše naopak - boří pomníky postavené vítězi, zároveň vyzdvihuje ty, kteří ve jménu revoluce zabíjeli kněží namísto aby alespoň nechala minulost minulostí.
Dnes se tedy pod heslem "vypořádání se s minulostí" nanovo "otevírají staré rány".
Další závažnou věcí, která klid do země rozhodne nepřináší, je ekonomika. Ekonomičtí žurnalisté popisují Španělsko po covidu jako "nejvíce zasaženou vyspělou ekonomiku". Země byla velmi silně zasažena již krizí v roce 2008. Přestože se ekonomika postupně zotavovala, ještě v roce 2013 byla ve Španělsku nezaměstnanost na úrovni 27 %. Přesto byla před koronavirem považována za jeden z motorů Evropy. Avšak z krize z roku 2008 se nikdy zcela nezotavila a dnes se jí to vrací i s úroky. Nezaměstnanost mladých byla vždy problém, a covidová likvidace ekonomiky je pro ně zcela devastující. Zvláště těžce bylo zasaženo důležité odvětví turistického ruchu.
Kombinace ekonomické nejistoty, jitření starých ran, až násilného prosazování ultraliberálních zákonů a plíživé machiavelistické perzekuce katolíků soustřeďuje nad ubohé Španělsko temné mraky.
Zdroj.
Tagy článku