Donedávna zdánlivě nemožné (bylo dosud předmětem vysmívaných „konspiračních teorií“) se právě stalo skutečností: Nový rakouský kancléř nejenže oznámil další „lockdown“ – tentokrát i pro očkované – ale současně sdělil, že od 1. února bude očkování povinné pro všechny. Kdo se nepodrobí, bude nejprve pokutován, poté uvězněn. A protože ve věznicích se velí, dostanou odsouzení „nepodvolení“ jako první dárek od svého svobodného a demokratického režimu – násilím vpíchnutou vakcínu, biologickou zbraň proti lidstvu.
Žádná Čína nebo Rusko, země vydávané režimní propagandou za autoritářské či přímo totalitářské, ale vzor západní demokracie právě překročil Rubikon – a vyhlásil polovině svých občanů válku. Nic menšího to není. Budou policisté a vojáci „lovit“ nepodvolené na ulicích a vrážet jim do těla jehly? Nad ránem vyrážet dveře bytů neočkovaných a odvádět celé rodiny v „klepetech“ pod očkovací gilotinu? A budou se jim znásilňovaní bránit se zbraní v ruce?
Pokud si tohle nechají Rakušané líbit se stejnou mlčenlivou bezmocí jako dosud, není jim pomoci. Pokud nepovstanou – neočkovaní i očkovaní (nebo alespoň ta část z nich, která byla restrikcemi k „dobrovolné“ vakcinaci přinucena) a nesmetou tyrana – je to jejich věc. I když jen částečně. Je u nás „dobrým zvykem“ přebírat „zkušenosti“ našich německých sousedů jako přes kopírák (viz teď „bavorský“ model). A historie nás učí, že německý nacismus přišel do Říše nastolit „nadaný Rakušan“ Adolf Hitler. Bude se opakovat historie i v současné 4. říši?
Jedovatý salám
Koneckonců není to až zase takové překvapení. V řadě zemí bruselského impéria se už k něčemu obdobnému salámovou metodou téměř prokousali. Nejdál došla zatím asi Itálie poté, co „řízeně“ padla Conteho vláda a letos v únoru byl do jejího čela jmenován Mario Draghi. Bankéř (bývalý šéf bruselské eurobanky, ECB), tedy jeden z čelných představitelů globalistického Velkého resetu, prakticky donutil Italy k podvolení „salámovou sérií“ zákazů a nařízení, jež běžnému člověku postupně prakticky znemožnily alespoň trochu normálně existovat a chodit si vydělávat na živobytí do práce. Především na severu země sice pokračují masové protesty nepodvolených, ale protože většina byla zlomena, nemusí se vláda obávat povstání. Italové jsou dobrým špatným příkladem toho, kam vede ústupnictví, zbabělost a zrada elit (Matteo Salvini).
V Rakousku je to obdobné, ale přece jen trochu jinak. Brutálnímu nátlaku podlehlo jen asi kolem šedesáti procent občanů, což je ještě příliš málo na zlomení páteře celému národu. Jedovatý vakcinační salám totiž zhruba čtyřicet procent ještě neokusilo, což je v rámci „západních států“ nezvykle vysoké číslo. Platí totiž, že v zemích, kde před pádem komunismu si lidé mysleli, že žijí v demokracii – tedy neměli zkušenosti s otevřenou diktaturou – je jejich ovládání tou novou současnou mnohem jednodušší. Jenže Rakousko bylo v příliš těsném doteku se zeměmi sovětského bloku – a také se poměrně významně zaplnilo utečenci z něho – takže přenesené zkušenosti tam zčásti také mají.
Proto právě ono bylo vybráno, aby jako první zahájilo otevřenou válku proti nepodvoleným. Až se uvidí, co to na „malém vzorku“ udělá (přece jen vzpoura či občanská válka například ve Francii by šla hasit obtížněji), půjde to do dalších zemí. Není ostatně nezajímavé, že také v Rakousku (stejně jako v Itálii) museli nejprve vyměnit kancléře. Mladý Kurz si začínal počínat příliš samostatně (ne pokud jde o vakcinaci) – a tak byl odstraněn místní verzí „korupční aféry“. Na jeho místo v říjnu dosadili Alexandera Schallenberga – kupodivu narozeného ve švýcarském Bernu (jako když Rakušan Hitler vládl Německu – podobnost jistě jen „čistě náhodná). A je také jistě čistá náhoda, že se před vyhlášením povinné vakcinace s ním sešel Sorosův syn - rovněž Alexander. Takže salámová metoda postupného podvolení je zjevně u konce, ke slovu přichází otevřené násilí. Otázka zní – proč právě teď?
Časová tíseň
Oficiálně proto, že čísla nakažených covidem opět narůstají. Statistici svými stokrát provařenými kousky opět vytvářejí dojem, že „s covidem“ (nikoli kvůli němu) se opět plní nemocnice, JIPky a umírá více lidí (i s těmi cinknutými čísly to pořád není ani tolik, kolik denně zemře lidí třeba na rakovinu). Ti, kteří skutečně onemocní touto chřipkou, jsou nadále léčeni jen okrajově, ačkoli léků (i těch Bruselem schválených) je dostatek, a nemocnice by mohly být „covidově“ prázdné. Jenže nic takového nesmí nastat. Závazek dostat do absolutní většiny západní populace mix, který buď bezprostředně, nebo ve střednědobém období zbaví lidi přirozené imunity vůči jiným chorobám (o důsledcích na plodnost a porodnost ani nemluvě), plní vlády „unie“ až na „testované“ výjimky (Švédsko) přímo vzorně.
Je tu však problém, který není možné nazvat jinak než jako „časovou tíseň“. Podle všech modelů (jsou sice oficiální, ale do našich médií se pochopitelně nedostanou) covid slábne. Například v Japonsku nedělali něco jiného než jinde, a najednou nemají čím plnit „hrůzné statistiky“ WHO. Bude tomu tak i v Evropě – a tedy i u nás. Je velmi pravděpodobné, že první velký pokles přijde před Vánocemi – proto musí vlády nyní zavádět drastická omezení (která dosud nic nezměnila), aby poté mohly vítězoslavně tvrdit, že se dostavují výsledky. Fakticky celá covidová operace skončí někdy koncem března. Uměle vyrobený virus prostě zmizí, protože na rozdíl od těch vytvořených v přírodě (klasická sezónní chřipka) není dlouhodobě životaschopný. Co stihnou naočkovat do té doby, to bude.
Dost možná, že na „povinné očkování“ nakonec ani v Rakousku nedojde (další vylekaná část se podvolí). Jeho účinnost má být od 1. února, neboť je k tomu potřeba uzpůsobit zákony. Ten zákon už ale k dispozici zůstane, a bude připraven – pro další virový nebo bakteriální útok, jejž už opět plánují (dost možná s pravými neštovicemi).
Čtěte ZDE: Pokrytectví držitelů moci: Nucení k "dobrovolnému" očkování. Segregace a umlčování nepohodlných. Ministerstvo tyranie, nedůvěry a násilí. Lež na lež. V listopadu jsme se naivně těšili na svobodu. Když přišli nacisté...
Konec diskuse
Ne že by se dosud nějak diskutovalo. Ale přece jen moc nechávala existovat ostrůvky „pozitivní deviace“ nejen na internetu, ale také mezi lékaři, právníky atd. Jen díky tomu se podstatná část lidí dozvěděla, proč například nechávají očkované chodit volně a bez testů, když je zjevné, že právě oni šíří nákazu nejvíce: Jen tak bylo možné zařídit, aby v populaci mohli naměřit opětovnou „nálož“ viru. Teď ale už „diskuse“ končí. To, že oficiální místa přestala uvádět kolik je mezi hospitalizovanými či zemřelými očkovaných a neočkovaných, je toho jen jedním z mnoha ilustrativních důkazů.
Že globalistické elity nakonec půjdou cestou povinného očkování je nepochybné. Na málokoho už asi zabere primitivní „argument“, že přece jsou i jiná povinná očkování: Tohle pochopitelně žádná „klasická“ vakcína není. Není to vlastně vůbec vakcína, pouze způsob násilného otevření těla oběti ke vpravení nebezpečných látek do organismu je obdobný.
Předválečné přípravy
Nikoli náhodou těleso mystifikačně zvané (Evropský) parlament již navrhlo vytvořit „Evropský fond pro odškodnění obětí očkování proti onemocnění COVID-19“. K čemu to, když je přece vakcína zcela bezpečná a schválená k použití? To v pozoruhodně vysvětluje třeba doktor Petr Smejkal: „Je pravděpodobné, že některá onemocnění nebo zdravotní problémy budou mnozí lidé v budoucnu chtít podobně spojovat s vakcínou proti COVID, neboť jí bude očkována většina populace. Pokud nějaké dva jevy následují po sobě nebo pokud nějaké dvě proměnné spolu souvisejí, nelze z toho ještě vyvozovat, že jedna je příčinou a druhá je následkem“.
Jinak řečeno: Až se začnou objevovat střednědobé následky očkování, nesmí se to s ním spojovat. Bude to jakási „náhoda“ (či spíš důsledek globálního oteplování), že strmě stoupne počet fatálních chorob. Za co tedy koho odškodňovat (ačkoli mu to už bude platné jako mrtvému zimník)?
Ti, kdo se nechali dosud naočkovat dobrovolně nebo „dobrovolně“, nebudou mít nárok na odškodnění vůbec, protože před vakcinací podepsali či vyslovili „informovaný souhlas“. Zatímco povinně očkovaní se teoreticky budou moci odškodnění následků dožadovat na státu. Že by jim to k něčemu bylo, to samozřejmě také ne. V tomto případě jde ale o „předválečnou přípravu“, která má vytvořit „právní prostředí“, než začnou padat bomby. Ostatně zločinci z bruselského „parlamentu“ to klidně zveřejnili:
A) vzhledem k tomu, že Evropská agentura pro léčivé přípravky již uvádí přibližně jeden milion případů nežádoucích účinků po očkování vakcínami proti onemocnění COVID-19:
B) vzhledem k tomu, že tyto nežádoucí účinky jsou někdy závažné; vzhledem k tomu, že závažné neurologické účinky se údajně projevily u přibližně 75 000 osob po očkování vakcínou Pfizer;
C) vzhledem k tomu, že Evropská agentura pro léčivé přípravky uvádí, že vakcíny proti onemocnění COVID-19 vedly v Evropské unii k úmrtí přibližně 5 000 osob:
D) vzhledem k tomu, že o kupních smlouvách jednala Evropská komise a že si nepřála, aby farmaceutické laboratoře nesly odpovědnost; vzhledem k tomu, že poslanci EP neměli ke smlouvám přístup během jednání;
1. žádá Komisi o zřízení fondu pro odškodnění obětí očkování proti onemocnění COVID-19;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a členským státům.?
Vrcholek ledovce
Je přitom známo, že se „hlásí“ asi jen pět procent případů, které prostě nejde žádnými cestami utajit. Tak si to násobme. A to se pořád bavíme jen o bezprostředních reakcích na „vakcínu“, nikoli o těch středně a dlouhodobých.
Žijeme (informačně) již dlouho pouze na vrcholku ledovce, který většinu své zničující energie skrývá „pod hladinou“. Bylo to tak od začátku této biologické války za redukci lidstva na „zlatou miliardu“ otroků. Nyní ale již nastala chvíle, kdy dojde poměrně rychle k odkrytí karet. Už se s vámi nebudeme bavit, sděluje rakouský führer v čele vakcinačního mainstreamu nepodvoleným (již zítra mu bude mediální pátá kolona v českých médiích freneticky tleskat). Téměř jsme již dosáhli svého: ve většině zemí je naočkována většina populace. Cíl je téměř splněn. Společnost je zmatena a rozdělena. Teď můžeme přistoupit k nezakrytému násilí.
Je úplně lhostejné, že dosluhující premiér Babiš ujišťuje, že on cestou povinného očkování nepůjde. Jednak každou chvíli ujišťuje o něčem jiném, jednak se již jako vakcinátor „osvědčil“. Na jeho místo však přijdou za pár týdnů jiní – a ti se již „nezakecají“. V lepším případě jim to nařídí Brusel („Co můžeme dělat?“, budou jako vždy krčit rameny), spíše však v jednu chvíli bez vysvětlování otočí na pětníku.
Zbývá otázka, co s tím uděláme. MY – to znamená nepodvolení i očkovaní. Protože bez toho, že také oni pochopí, že se musí bránit, to půjde daleko obtížněji. Těm vnímavějším už přece také musí být jasné, že „výhody“, které jim moc „udělila“, aby donutila ostatní k podvolení, jsou jen dočasné. Jako když nám cizinci „zabrali“ třeba cukrovary, které poté zrušili, abychom jim nebyli konkurencí.
Překročení Rubikonu v Rakousku proto berme jako signál, že nazrál čas.
„Už-je-to-tady!“
Tagy článku