V životě lidskem se střidaju obdobi, kdy se člověk citi fajně a všeci, včetně vladnucich vrstev, se zaklinaju svobodu, tajak to bylo třeba v prvni pulce devadesatek. A pak su obdobi, kdy všeci tvrdi, že to tak nemysleli, že je třeba chranit občana před jinyma nazorama a je třeba zakazat ty Werichy, Hlasy Ameriky, BBC, Havly, Nohavice a Mňačky. Až v dalšim režimu se obvykle vždycky zjistilo, že cela ta cenzura stala za h.vno a nakonec uškodila nam samotnym.
Obdobi, kdy to stoji za h.vno, su bohužel za poslednich sto roku častějši, než ta obdobi, kdy člověk može svobodně dychat. Bo se nejedna enem o blbe roky Protektoratu nebo normalizace.
Už za prvni republiky se našla hovada, kera Jarkovi hazala klacky pod nohy. Jedněm vadil, že moc chlastal, druhym vadil, že zradil cisařa pana a přeběhnul na rusku stranu fronty a třetim vadil, že se přiklonil na bolševicku stranu ruske revoluce.
Osudy dobreho vojaka si tedy raději začal vydavat sam, bo se tenkrat k němu nikdo moc neznal a nevědělo se, jestli psani o předchozim režimu neni pro nakladatele nebezpečne, bo co kdyby se zjistilo, že to Československo se od předchozi C&K monarchie až tak moc neliší, že...
Nebyt uspěchu na německe sceně, u nas by si možna ani nevšimli, o jake skvěle dilo se jedna. Mimochodem, Jarkova druha skvěla knižka pod nazvem "Dějiny strany mirneho pokroku v mezich zakona" mohla diky autocenzuře blbcu z prvni republiky vyjit až skoro štyrycet roku po jeho smrti, na počatku šedesatych roku. Drsne, co?
Ale na prvni republiku bych si z dnešniho pohledu nestěžoval, to byly relatyvně fajne časy, tajak později devadesatky. Už tenkrat ale řikali Wachsmann s Werichem: "...všichni říkají, jak bylo kdysi dobře a dnes to nestoji za nic, až se bojíme pomyslet na to, jak v budoucnu bude muset být špatně, aby všichni mohli říkat, jak bylo dnes dobře..."
Asi netušili, jaku maju pravdu. Skončila prvni republika a se zrozenim druhe v řijnu roku 1938 vylezli z děr a kanalu neuspěšna hovada, štiři, prasata, kadrovaci a neuspěšni frustrovani blbci te doby. Vysledkem byla cenzura a likvidace Osvobozeneho divadla pod zduvodněnim, že:
„Voskovec a Werich ve svých hrách zdůrazňovali levé tendence a jejich náměty se většinou obíraly zesměšňováním politiky a úřadů. Nezdá se tedy za vhodné, aby v nynější době, kdy národ volá po sjednocení, byla část občanstva, a zvláště mládež, vychovávána v tomto nevhodném směru."
Čtěte ZDE: Prohlášení Petra Hájka: Vypnuli nás. Je 25. únor 1948, nebo 2022? Jsme zpátky!
Naštěsti byli včas upozorněni odvažnym chlopem, že jim kadrovaci chtěju zabavit pas, hrozi nebezpeči a tak se jim v lednu roku 39 povedlo odjet do Ameryky. Bylo to par tydnu pote, co tehdejši lůza, zblbnuta medajylnim šilenstvim doby, uštvala k smrti Karla Čapka. Naštěsti to bylo par tydnu před tym, než prezident Česko-Slovenska Hacha předal svoje pravomoce kancleřovi v Berlině a než z kanalu vylezly ještě větši svině, než byli kadrovaci prvni a druhe republiky a tak V&W stihli zdrhnut v posledni chvili.
Cenzura začala zakazovat poslech zahraničnich stanic pod hrozbu smrti, nevhodne knižky byly zakazane, nevydavane, palene. Udavačum a kadrovakum Protektorata padly za oběť nejcennějši vrstvy naroda. Jedni emigrovali, jini byli zavražděni.
Po tzv. osvobozeni se teho moc nezměnilo. Enem špinavi udavači změnili kabaty. Pote, co celu dobu drželi hubu, si fčil vybijali vztek na Němcach, bo fčil to bylo povolene. Medialni štvanica probudila to nejhorši v nas, tajak mnohokrat předtym a bohužel mnohokrat potom. Nepoučili zme se.
Cenzura pokračovala. Peroutkova Přitomnost se už nemohla jmenovat Přitomnost, musela se přejmenovat na Dnešek. Agrarni strana nesměla pokračovat vubec, čimž byly v českych zemich vehnane hlasy bolševikum. Vlastencum, keři podporovali odboj, jako byl Jan Baťa, byl znemožněny navrat do vlasti, nasledně byl odsuzeny za vymyšleny zločin. V teto nenavistne atmosfeře přišel Vitězny Unor.
Udavači, kadrovaci a lůza zpita vitězstvim a zblbnuta medyjalnim šilenstvim převzala moc a vysledkem byly zase stovky popravenych, tisice umučenych, statitisice uvězněnych a miliony lidi bylo zbavenych majetku a svobody. Tentokrat za to ovšem nemohl ani Němec z Rakuska, ani Němec z Rajchu, robili zme si to sami.
Vrcholem medyjalniho lynče tehdejšiho zcenzurovaneho tisku a rozhlasu byly přepisy a přenosy vypovědi tzv. Spikleneckeho protistatniho centra. Čert zeber trockistu Slanskeho, kery celu mašineryju pomahal rozjet a kera ho později semlela. Zvrhlost celeho medyjalniho československeho lynče dokumentuje osud třeba Artura Londona, který, po propuštěni z trestu doživoti, cele svinstvo popsal ve svoji knižce. Četli ste? Ne? Škoda. Poučny přiběh.
A co takhle osud Otto Katze, ten znate? Ne, to nebyl feldkurat Katz, to byl chlop, odsuzeny pod jmenem Andre Simone k smrti. Tež neznate? Tak si najděte legendarni film Casablanca z roku 42, kde je tento československy uprchlik zobrazeny pod jmenem Lászlo Nagy. Ve filmu unika totalitě, tajak ve skutečnosti. Celosvětovy hrdina se ale neměl vracat mezi česke kadrovaky, jeho chyba.
A tak byl jeho popel rozsypany kajsik na zledovatěle cestě za Prahu.
Čtěte ZDE: Vláda lže o covidu, o válce a sankcích proti Rusku: Proto musí zakazovat a cenzurovat svobodná média. „Ovčané“ jsou ideální pro každou totalitní vládu. Až na ně dopadnou důsledky, budou zírat a divit se: Přece by nám nelhali…
Pak byl v totalitnim Československu par roku klid, bo všeci, keři měli silu protestovat, byli zavřeni, zavražděni, nebo stačili emigrovat a provokovali enem přes radyjove vlny Svobodne Evropy, BBC a Hlasu Ameryky, kere ovšem mělo minymalni dopad, bo bylo uspěšně rušene cenzorskym režimem.
Udavači a cenzoři hlidali enem učast na lampijonovych pruvodach a počitali vlaječky v oknach, bo fejkňus Svobodne Evropy a Hlasu Ameryky byly chraněne tym, že přes tehdejši internety, teda nekvalitni přijimače ty štvave dezinformace stejně nešlo přijimat.
Pak přišla kratka chvila relatyvni svobody a po ni v srpnu roku 68 se vratil Rus, kery chtěl připomenut, že neplnime dohodu, podepsanu režimem v roce 65, kdy naša bolševicka vlada podepsala suhlas s umistěnim sovětskych jadernych zbrani na našem uzemi.
Mladi, keři nepamatovali situaci z roku 48, v počtu několika set tisic zdrhli na zapad a u nas byl zase klid, kontrolovany kadrovakama.
Klid byl jemně narušeny v prvnich měsicach roku 77, kdy komunysti vedeni Vaškem v tzv. Chartě dali najevo, že uvolněni poměru by bylo žadouci, bo jinak by mohl nastat nepokoj mezi obyvatelstvem a pad režimu, o kerem prohlašovali, že ho nechcu svrhnut, enem opravit.
Režim si myslel, že to su enem take skřeky, a tak nerobil nic. Nadale cenzuroval radyjo, cenzuroval nevhodne knižky, cenzuroval noviny a myslel si, že tak to pude nafurt.
Jenže se zlepšily ty internety, lidi naraz mohli ty štvave vysilačky posluchat a baby se mohly divat do Neckermanna, jak se v tom prohnilem zapadě fajně žije. Ale že režim podrazi sudruzi nejvěrnějši, z Moskvy, to sudruzi nečekali.
Režim se rozsypal, kadrovaci na chvilu zalezli do kanala, Vašek převzal moc, aniž by věděl, co s ňu ma robit, prohlasil, že Varšavska smlouva aji NATO se musi zrušit, což mu zcenzuroval jeho sponzor Soroš a nedluho pote nechal rozpadnut Československo. Jestli v tym mělo prsty KGB nebo CIA, to si možeme leda tak představovat, to se dozvime tak za padesat roku.
Každopadně kadrovaci a udavači na chvilu zmizeli, rozpad Československa sice mrzel, ale zase byla ta svoboda, a tak bylo fajně, že...
Vydržela docela dluho. Ani nevime, kdy přesně zmizela, ale jednoznačně vime, že dneska už je fuč.
A tajak vždycky, po každem zlomu vylezli s ďur a kanalu kadrovaci a přikazuju, co mame robit. Jednemu Jarkovi nadavaju, že pokud nehodi medajlu z okna, zakažu mu koncertovat, tajak to robili za Bilaka. Jinemu Jarkovi vyhrožuju, že mu zakažu hrat hokej, aniž by se uvědomili, že Jarek už žaden hokej hrat nechce, ale to nevadi, jako cil pro obušky kadrovaku je furt dost dobry. Na Vaclavaku se znovuobnovil Festyval politycke pisně, a jeho učastnikum vubec neni blbe, že maju plny přistup do medyji a tym aji k penězam, zatimco ostatni maju držet hubu.
Tuž, neni to vesely pohled na ten dnešni svět, kdy z kanalu zas vylizaju kadrovaci, buzeruju lidi ve vlaku, že mluvi rusky, aniž by chapali rozdil mezi ukrajinštinu a ruštinu, lepi si na hospody cedulky, že Rusa by neobslužili, přitem netuši, co je to gostinica, většina mladych nevi, jak se to čte a zbytek nevi, jestli to znamena hotel nebo hostinec.
Okna obchodu a bytu su vyzdobene fangličkama tajak kdysik a ja enem čekam, kdy kdosik zaklepe a zepta se, proč nemam předepsanu vyzdobu...
Raz se za tuto dobu budeme stydět. Teda jako ti slušni se budu stydět. Bo ti, keři kadrovali za Hachy, za Gottwalda, za Husaka, včera mi nutili hadřiky přes pysk a dneska kadruju zase, se nestydi nikdy.
Zdroj.
Tagy článku