Trapná čistka v ČSSD má zakrýt hlavní problém: Mdlý vítěz voleb má ve svých řadách nejméně jednoho dvojnásobného práskače
Ondřej Höppner se zamýšlí nad mouchami, které létají kolem obrazu prezidenta Zemana, zatímco si tajný agent Chovanec dělá poznámky na manžetu.
Hejtman Milan Chovanec, který napráskal své spolustraníky, že kují pikle, je něco jako dvojitý agent ve válce hanby proti marnosti. Zatímco ČSSD dumá, jak potrestat pučisty trapného příběhu o nenaplněných ambicích, z práskače se stává málem hrdina. ČSSD tím vysílá vzkaz svým voličům: Práskejte a budete se mít líp.
Zrádná mrkev
Hejtman Hašek s mrkví houpající se před nosem netoužil po ničem jiném, než chopit se té mrkve. Proto doufal, že interpretace volebního výsledku o výhře, která je vlastně prohrou, bude stačit. Možná si říkal: Hašku, lepší příležitost už mít nebudeš.
Ve volbách získala ČSSD 20,45 procent hlasů, tedy nejvíc ze všech. Pokud je to málo, tak vůči čemu? Vůči, ehm, stranickému očekávání? Vůči, ehm, průzkumům veřejného mínění? Stranické očekávání se hroutilo přímo úměrně penězům probuzeného miliardáře a průzkumy veřejného mínění se, jak víme, lišívají od reality často až o 10 procent. Jde tedy o úhel pohledu, interpretaci a hry souvislostí, ale vždy třeba mít na paměti základní a prostý fakt, totiž že je ČSSD vítězem voleb.
Čtěte ZDE: „Pravda a láska“ v ČSSD rozkvétá: Sobotkovy gardy vyhrožují Škromachovi smrtí a poslankyni Bohdalové vzkazují, že zamordují její děti. Zeman mlčí. Výhrůžně?
Prezidentské květy
Následný pokus o odstranění předsedy Sobotky (a jeho nahrazením Haškem) se ubíral zcela legitimní cestou: 20 členů vedení ČSSD z 33 hlasovali proti Sobotkovi, tedy aby nebyl členem týmu, vyjednávajícího o budoucí vládě. Tohle přece není puč, ale prostý vývoj, odrážející stranické zklamání z volebních výsledků, ať už byla motivace jakákoliv.
Haškova cesta za mrkví se tedy zdála vystlána prezidentskými květy a zdálo se, že si tento ambiciózní skřítek pěkně zachroupe, kdyby… kdyby si dokázal lépe vybírat lidi.
Šikovná manžeta
Věděl hejtman Chovanec (mimochodem doktor práv z Plzně) už před tajnou schůzku s prezidentem, že to všechno napráská, nebo se k práskání rozhodl až po schůzce? Byl práskačem po celou dobu, nebo se jím stal, až když viděl, že je to tak pro něj osobně výhodnější? Seděl v Lánech s prezidentem, pokyvoval hlavou a přitom si psal na manžetu poznámky? Visel tam někde prezidentův obraz, na kterém seděla moucha? Každopádně to nakonec Chovanec vyhrotil pěkně: „Buď lžu já, nebo Hašek.“
Tajný agent Brettschneider z románu Jaroslava Haška, je proti tomu úplný čajíček. A teď už, paní Müllerová, bude jenom hůř.
Tagy článku