Cesta předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiové na Tchaj-Wan je otevřeným potvrzením mé teze, že náš předseda senátu, Tchaj-wanec Vystrčil, byl jen předem nastrčen jako jakýsi zkušební králík, k otestování, co vše si Čína nechá líbit od sice nepodstatné středoevropské země, leč hluboko zaražené v americkém pozadí.
Česká vláda jako washingtonský ratlík
Dnes, začátkem srpna roku 2022, je tedy jasné a vývojem věcí potvrzené, že Česká republika opravdu slouží jako ratlík, usilovně trhající nohavice tomu, na koho mají USA zálusk (poněvadž má něco, co Američané chtějí).
Protože je opět před volbami, připomeňme si, o které partaje konkrétně jde. Které tak oddaně slouží svému protektorovi v přímém protikladu k zájmům České republiky a jejích občanů. Jsou to stále titíž:
- Piráti
- ODS
- TOP09
- STAN
- KDU-ČSL
- ČSSD
USA napínají tětivu v Pacifiku
A nezapomínejme ani na hnutí ANO, které v době Vystrčilova provokativního výletu na Tchajwan za peníze českých daňových poplatníků, jako hlavní vládní strana poslušně mlčelo a šoupalo nohama. Kde zůstal poslední ochránce českých národních zájmů, hnutí SPD? No - ve slabé opozici: Opět vykrváceno promarněnými hlasy vlastenců na účelově zřizované a nevolitelné minipartaje s rádoby vlasteneckým programem. Je tragické, že zhruba 7%voličů na tyto triky naskakuje každé 4 roky, a udržují tak stále znovu u moci ty, které by nikdy přímo nevolili.
Čtěte ZDE: Uvědomělý fyzikář na výletě: Ich bin ein Tchajwanec! Vývoz havarované demokracie? Havel (co vynalezl svobodu) by tolik absurdit nevymyslel. Pražská kavárna zcela mimo realitu. Milion diagnóz pro senátorskou partu
Takže nyní USA napínají tětivu v Pacifiku stále silněji a zřejmě se opět pokusí hnát věci do krajností, tak, jako na Ukrajině. Až Číně nezbude, než se důrazně ozvat a reagovat. Nezapomínejme, že Čína má rozvinutý raketový program, přivezla hlínu z odvrácené strany Měsíce, staví svoji vesmírnou stanici a vyslala sondu k Marsu.
Dolar - další zbraň v čínských rukou
Už to samo o sobě je dost složitým tématem pro americké stratégy. Navíc Čína není sama, aliance zemí BRICS (původně Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika - k nimž se přidávají další a další významné státy) utužuje vnitřní vazby. Je jen otázkou času, kdy dojde ke smlouvě o vzájemné vojenské pomoci, což vytvoří velmi tvrdý nárazník vůči NATO a na dlouhou dobu spustí na východě Pacifiku železnou oponu. Co se asi tak potom stane s americkými dluhopisy, kterých je Čína největším vlastníkem? Vrhne je na trh, a položí tak americkou měnu?
Čtěte ZDE: Noemova archa světové ekonomiky: BRICS otevírá brány malým i velkým. Západ se zmítá v křeči. Přímé ztráty ze sankční komedie ho přijdou na 400 miliard dolarů ročně. Rolling Stones Vladimír a Dmitrij hrají nový rock’n roll
Skoro to celé vypadá jako závod s časem, kde jde o to dostat Čínu do konfliktu o Tchaj-wan dříve, než se BRICS i vojensky spojí. USA by tak stály proti třetině světa bez ohledu na to, kolik základen po světě mají. Státy BRICS totiž (na rozdíl od států EU s jejich multisexuálními útvary) mají bojeschopné armády s vysokou morálkou, které navíc v poslední době nabraly válečné zkušenosti.
Jediné Turecko by bylo schopné se jim alespoň na chvíli postavit, jenže je otázkou, proč by to dělalo. Vedení Turecka sleduje svoji vlastní politiku s ambiciózní myšlenkou na budování chalifátu a získání pozice regionálního hegemona.
Čtěte ZDE: Provokace dementů: Američtí geronti chtějí uvrhnout svět do války stůj co stůj. Pelosiová na Vystrčilově letišti s rouškou na své (nevymáchané) hubě. Afghánistán a Ukrajina jim nestačí? Pletichy a prachy, jediné, o co jim jde
Řetěz válek v režii USA
Nejde totiž o izolovaný konflikt, jak se nám snaží namluvit naše propaganda, ale o celý řetěz válek. Ať již ve podobě otevřeného konfliktu anebo latentních dlouhotrvajících doutnajících a čas od času opětovně vzplanuvších válek:
Připomeňme jen nadnárodní a přeshraniční spory, pro tuto chvíli se nezmiňujme o lokálních povstáních, partyzánských hnutích, vzpourách a vůbec ne o občanských nepokojích (viz např. Srí Lanka, Libye, Kazachstán, Čína-Ujguři, Izrael - Palestinci, Podněstří, Jižní Osetie, Abcházie atd.), ani o tom, co nás čeká v Evropě:
- Donbas a Ukrajina
- Severní (turecký) a jižní (řecký) Kypr
- Turecko-řecké spory o ostrovy a ložiska plynu
- Turecko-kyperské spory o ložiska plynu u Kypru
- Turecká okupace severní Sýrie
- Americké udržování enklávy Daeš v Idlíbu v Sýrii
- Válka a genocida v Jemenu
- Náhorní Karabach
- Čína-Tchai-Wan
- Indie-Pákistán v Kašmíru
- Kosovo-Srbsko
- Albánie (snaha o Velkou Albánii s Kosovem, severní Makedonií, jižním Srbskem (Preševské údolí, jihovýchod Černé hory)
- Severní Irák a severní Sýrie (Kurdistán)
Čtěte ZDE: Vlastizrada na pokračování: Proč usilovně škodíme sami sobě? Okopávání kotníků Golema. Naši pokrytečtí hrdinové. Kdo to tady toleruje? Kronika protiruských a protičínských provokací. Komu to slouží? Českým občanům ne
Pokrytectví dvojího metru
Velmi „zajímavý“ a typický je přístup takzvaného Kolektivního Západu k těmto konfliktům. Přes vzletné fráze o respektu k mezinárodnímu právu a neměnnosti uznaných stávajících hranic z něj více než cokoli jiného čiší účelovost, hamižnost, mediální pokrytectví a dvojí metr.
A tak zatímco podle Západu třeba Katalánci, karabašští Arméni, Abcházové a Osetinci svůj vlastní stát mít nemohou (anebo se, v případe východoukrajinských Rusů, nesmějí připojit k jinému státu, protože přece „mezinárodní právo, suverenita, neměnnost hranic“), jinde tentýž Západ separatistické tendence dlouhodobě podporuje a rozdmýchává: Typicky právě Tchajwan či Kosovo, jehož nezávislost dokonce většina států Evropské unie a USA uznaly, přestože šlo o přímé porušení mezinárodního práva, konkrétně rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244.
Čtěte ZDE: Balancování na hraně zániku civilizace: Z Moskvy zaznělo dosud nejvážnější varování Západu. Pokud rakety USA zasáhnou ruské území, přijde drtivá odpověď na "řídící centra". Neumí, nebo záměrně nechce Washington rozumět?
Hrají vabank o naše životy
Nemohu si nepovzdechnout: To nám to 21. století pěkně začalo. Kdo by ještě v devadesátých letech řekl, že budeme mít důvodné obavy o existenci naší vlasti a osud dětí, které jsme v ní přivedli do života?
Již se nedá nevidět či popírat, že smyčka válek se kolem Evropy začíná stahovat. Zájmy USA - ať přímé či zprostředkované - z nich trčí jak bolavý palec.
Tuší vůbec banksteři na Manhattanu, co vlastně dělají? Že hrají vabank nejenom o naše životy ale i o svoje? Jistěže naše životy jsou v této cizí hře jen pár bezvýznamných žetonů na stole. Tragické však na tom je, že máme vládu, která na to zámořským a bruselským protektorům otrocky kývá.
Že to tak nemusí být, dokazuje maďarský příklad. Jenže to by musela většina konečně pochopit, že chce-li dostat ukradený stát zpět do vlastních rukou, musí při volbách táhnout za jeden provaz.
05.08.2022
Tagy článku