Havlistické elity tlačí na zřízení „ministerstva pro lidská práva.“ Obhájci svobody před dalším “orwelowským“ úřadem varují. Zbytečná otázka: Kdo zvítězí?
Redakce Protiproud komentuje tlak na vytvoření ministerstva „pravdy a lásky“, jako inspiraci od nezapomenutelných klasiků totalitarismu, kteří se k nám pod novou fasádou vracejí
Zřízení absurdního „ministerstva pro lidská práva“ tvrdě prosazují havlistické iniciativy v čele s Českým helsinským výborem a sdružením Romea. Před měsícem zaslaly dopis zástupcům parlamentních stran, ve kterém upozorňují i na dosud neobsazenou pozici zmocněnce vlády pro tuto oblast. Podle nich u nás chybí dlouhodobá strategie v oblasti ochrany těchto práv. Na výzvě nechybí ani podpisy bývalých ministrů pro lidská práva - Michaela Kocába či Džamily Stehlíkové.
Odborníci v „proevropské“ koalici
Příští týden by se zástupci havlistické lobby měli sejít s představiteli vznikající vládní koalice. Podle Františka Kostlána z organizace Romea se nejprve sejdou s Bohuslavem Sobotkou, předním zastáncem „lidsko-právní agendy“ v naší zemi. Následovat bude čerstvě „zasvěcený“ předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, který po svém návratu z „iniciační“ cesty v USA bude mít pravděpodobně pro tuto typickou agendu elit Nového světového řádu (NWO) také plné pochopení. Lze tak soudit i pro to, že významné postavení u lidovců zastávají takové „lidskoprávní“ veličiny jako zběhlý kněz Daniel Herman či odborník na „romskou problematiku“ Ivan Gabal.
Vynechat nechtějí ani babišovo ANO, kde se setkají s „dosud neupřesněným zástupcem hnutí“. „Hnutí ANO je ochotno s námi mluvit, ale dosud není jasné, kdo z jeho zástupců bude mít oblast lidských práv na starosti," uvažuje Kostlán. Ale to je přece jasné, odborníků na „lidskoprávní“ problematiku je v Babišově, alias Burešově hnutí více. Třeba Martin Komárek, který jako bývalý komunista a mediální kazatel Vítězného února má jistě srdcem blízko ke každé mystifikaci, která připravuje opětovnou instalaci tvrdých totalitních poměrů. O Jiřím Zlatuškovi a dalších „superhavlistech“ v tomto „pravicovém“ hnutí ani nemluvě. Vždyť vznik ministerstva „pravdy a lásky“, bude důležitým úřadem NWO v české protektorátní koaliční „vládě evropské jednoty“.
Fischerová navrhuje Šabatovou
A již se rojí i návrhy na šéfa tohoto dosud neexistujícího ministerstva „podle Orwella". Třeba novopečená předsedkyně Českého helsinského výboru Táňa Fischerová zastává názor, že případný ministr by měl být „odborníkem a respektovanou osobností“, nikoliv politickou figurkou. To je jistě správný klíč k výběru. Hlavní multikulturní ideolog musí být řádně „zakalený“ jak v bolševické praxi tak v evropeistické lidskoprávní i deologii.
Čtěte ZDE: Levicoví radikálové z takzvaného Helsinského výboru chtějí ve jménu "boje za cikánská práva" dále omezit svobodu slova a indoktrinovat naše děti
Vrchní cenzor a strážce proevropských mravů zaostalého občanstva by v kombinaci s ministrem spravedlnosti Jiřím Dienstbierem a ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem měl vytvořit „silnou trojku“, která prosadí spravedlivé mocenské zájmy Bruselu proti domácím reakcionářům. Táňa Fišerová by proto ráda viděla v této funkci Annu Šabatovou, manželku maoistického revolucionáře Petra Uhla, která jako bývalá předsedkyně Helsinského výboru a nynější členka odborné komise ČSSD pro lidská práva má s touto agendou bezpochyby neocenitelné zkušenosti.
Je téměř neuvěřitelné a možná na pokraji kriminality, že ne všechny organizace, zvláště pak ty, které hájí občanská práva a svobody proti fikci „lidských práv“, jsou tímto nápadem nadšeny. Například občanské sdružení Akce D.O.S.T. se v těchto dnech obrátilo na nově zvolené poslance s prohlášením, ve kterém před zřízením tohoto orwellovského ministerstva výslovně varuje. Takto zní jejich výklad chvályhodného úsilí našich havlistických elit:
Občanská společnost hrozbou a zátěží
„Akce D.O.S.T. je občanským sdružením, které se věnuje obhajobě občanských práv a tradičních civilizačních hodnot. Chová proto hlubokou úctu ke všem dobrovolným aktivitám, jež se snaží prospívat svobodě a důstojnosti člověka. Přesto, nebo tím spíše, nemůže Akce D.O.S.T. souhlasit s veřejně prezentovaným návrhem na zřízení nového ministerstva pro lidská práva a se způsobem, jakým tomuto návrhu vyjádřilo podporu čtyřicet neziskových organizací.
Není žádným tajemstvím, že tradiční koncept lidských práv prochází v posledních desetiletích svéráznými reinterpretacemi, jež jej vzdalují od klasického pojetí přirozených práv člověka a rozšiřují jej o donedávna neznámá „práva“ (genderová, sexuální apod.), jejichž věrozvěsti si usurpují roli veřejných arbitrů a lidskoprávních „odborníků“. Návrh na zřízení zmíněného ministerstva a jednomyslná podpora čtyřiceti „neziskovek“, jíž se těší, souvisí právě s tímto jednostranným, nově formulovaným chápáním lidských práv, na kterém neexistuje obecný konsenzus ani ve světě, ani u nás.
Zřízení lidskoprávního ministerstva by proto Akce D.O.S.T. považovala za nešťastný krok, vnášející do veřejné sféry ideologii multikulturalismu a nenápadně rozkládající standardní stranický systém participací nevolených a neprůhledných neziskových organizací na politické moci. Takové směřování odporuje českým státoprávním tradicím a podle názoru Akce D.O.S.T. představuje ohrožení dosud existujících občanských svobod.“
Šetření po babišovsku
Andrej Babiš chce hledat zbytečně vyhazované peníze ve státní správě. Je jich tam prý tolik, že všechny socialistické plány soudruhů z Lidového domu to bezpečně pokryje. Musí jich být ještě víc, než sám tuší. Možná, že sám už tuší, že ani netuší.
Na zřízení nového ministerstva to však bude určitě stačit. A kdoví, zda jenom na toto jedno. Vždyť v tomto případě jde o víc, než jen o peníze z našich daní. Nemluvě o tom, že takové ministerstvo Pravdy a lásky lze určitě snadno vybudovat z našich daní převedených do bezedných „evropských fondů“. Možná, že bychom za vybudování tak potřebného ministerstva mohli dostat dokonce prémii navíc a pochvalu před nastoupeným úřednictvem.
Nová vláda a její agenda se už prostě rýsuje. Máme se na co těšit. Jen věční kverulanti jako třeba občanské sdružení D.O.S.T to Dobro nechtějí pořád pochopit. A co my ostatní, občané?
Tagy článku