Krása nechtěného: V průzkumech – jistě zcela „necinknutých“ – pánové Okamura s Babišem suverénně vedou. Ve stejnou chvíli jejich „kůň“ neprošel do Senátu. Znamená to něco?
Michal Dvouletý hodnotí první kolo doplňovacích voleb a opatrně dochází k předčasně optimistickému závěru, což je ale jistě lepší než pozdní pesimismus
Pozoruhodná zpráva přišla z jihovýchodní Moravy. V doplňujících volbách do Senátu úplně propadl „kůň“ dosavadního senátora, aktuálně podle CVVM nejpopulárnějšího českého politika. Připomeňme, že Tomio Okamura ztratil senátorský svůj mandát ve chvíli, kdy se svým novým hnutím zasedl v poslaneckých lavicích.
Necelé dva roky před tím mámil občany nesourodého volebního okresu na Zlínsku a Uherskohradišťsku ujišťováním, že přece patří do jejich regionu (na první pohled) a netouží po ničem jiném, než se za ně prát v horní komoře Parlamentu. Jenže příležitost dělá i politické „nevěry“: Nečekané předčasné volby a vidina vlivnějšího „koryta“ v Poslanecké sněmovně daly na vášnivé odhodlání rychle zapomenout.
Asijská tradice
Naštěstí se Tomiu Okamurovi nakonec voličů přece jen zželelo, a tak v „asijské tradici“ za sebe vybral „nástupce“: Kupodivu nikoho jiného než otce své přítelkyně, možná svého budoucího tchána, politicky však téměř neznámého lékaře Pavla Talaše. Tedy až na to, že jeho „skoropříbuzný“ byl dva týdny „skorostarostou“ městečka Napajedla: Aniž by na úřad kdy nastoupil, funkce se vzdal.
Co vedlo protagonisty všespasitelné přímé demokracie k takovému rozhodnutí, je zřejmé: Absolutní přímá demokracie, založená na rodinném nástupnictví. Nicméně signál, který z jihovýchodní Moravy vyslali celé České republice tamní voliči, není bezvýznamný. Po dlouhé době se navzdory průzkumům ukázalo, že populističtí političtí lídři nejsou neporazitelní. Jinými slovy, že sázka na laciná hesla, bezobsažnou politiku a nevýrazné protagonisty může dokonce ještě i dnes narazit na vyzrálé politické osobnosti, regionální patriotismus a hmatatelné výsledky dřívější politické práce. Proti tomu dokonce ani kandidát Úsvitu - a dokonce podpořený samotným Andrejem Babišem a jeho velkorysým „Ano“ – neměl šanci.
Region s podivnou " patriotickou úchylkou"
Lze z toho něco obecnějšího dovodit? Při optimistickém pohledu na svět ano (s malým a):
Do druhého kola ve volebním obvodu č. 80 totiž postoupili dva „tradiční“ kandidáti. Nejvíce hlasů posbíral lidovec Patrik Kunčar, který je ve svých čtyřiceti letech na začátku politické kariéry a v posledních třech letech zastával svoji doposud nejvyšší funkci starosty Uherského Brodu. Soupeřem mu ve druhém kole bude bývalý zlínský hejtman Libor Lukáš z ODS, který stále patří mezi nejvýraznější politické osobnosti Zlínského kraje. Nejenže byl čtyři roky poměrně viditelným a poměrně pracovitým hejtmanem, ale také další dvě volební období byl z pozice statutárního náměstka druhým mužem v kraji. Znechucení voličů z politiků ODS, umocněné socialisticko-komunistickým paktem na hejtmanství, ho však z vedení kraje předloni „vyautovaly“.
Úspěch lidovců nepřekvapil. Na jihovýchodní Moravě mají tradičně nejvíce voličů, kteří ukázněně hlasují pro své kandidáty, aniž by „komplikovaně“ konfrontovali kvality lidoveckých kandidátů s dalšími zájemci o parlamentní křeslo. Že však do druhého kola postoupil ještě do soboty krajský šéf ODS, která stále bojuje sama se sebou o svoji politickou budoucnost, bylo pro mnohé nečekané, pro socialisty pak přímo šokem. Kdo nezlomil hůl nad ODS, tak ji už možná někdy lámal nad samotným Lukášem. V jednu chvíli to vypadalo tak, že Libor Lukáš, který dříve překvapoval neúnavností a racionálním manažerským přístupem k politickým problémům, z veřejného prostoru odchází. Vloni na podzim nečekaně uvolnil pozice mladším kolegům z ODS, ve sněmovních volbách se rozhodl nekandidovat a minulou sobotu přenechal nikoli bezvýznamný stranický post předsedy regionu Stanislavu Blahovi, místostarostovi Uherského Hradiště.
Avšak výsledky prvního kola senátních voleb ukázaly, že Libor Lukáš má mezi svými sousedy stále ohromné množství podporovatelů a voličů, kteří ho mají v paměti jako člověka, který vždy dokázal pomoct, uměl nacházet řešení problémů, na rozdíl od mnohých svých kolegů pracoval, sháněl „zdroje“ pro Zlínský kraj. A zcela jistě oslovila voliče také netradiční podoba jeho volební kampaně, kterou lze označit za „patriotickou“.
A ejhle, vyšlo to. Voliči poslali do souboje s očekávaným lidovcem občanského demokrata, nikoliv „atraktivního“ populistu či sociální demokratku, ale člena ODS, strany, o které i mnozí „ódéesáci“ dnes optimisticky šíří, že je „nehratelnou značkou“, vstupenkou k volebnímu nezdaru.
A vítězem se stává... zdravý rozum!
Mýlili se a s nimi mnoho dalších. Voliči v „regionálních rozměrech“ zřejmě ještě mají svoji hlavu a svůj vlastní úsudek. Obzvláště když mají na výběr osobnosti.
Možná to chce jen trochu více odvahy, než je momentálně zvykem. Nebát se jít jiráskovsky proti všem. Nebát se velmi hlasitě říkat lidem, že pod slupkou politického populismu zabaleného do utopických hesel a plněných koblih není reálný obsah. Nebát se přiznat si, že mediální zlehčování a škatulkování je sice působivé, ale ve svém důsledku nám pouze diktuje, co bychom si měli myslet, a bere nám svobodu rozhodování. Alespoň – či právě – ve volbách.
Zdá se, že alespoň voliči na jihovýchodní Moravě tuto odvahu neztratili a „hrdinně“ ustáli jeden pokus o jejich úplné zblbnutí. Zůstali pozoruhodně rázovití. Je to nějaká zpráva pro zbytek země? Ve světle výsledků současně uveřejněného průzkumu CVVM to tak lze brát. Nebo je to příliš optimistická úvaha?
Ať se senátorem stane nakonec starosta Kunčar, nebo patriot Lukáš, už teď mají volby jasného vítěze: Zdravý rozum zdejších lidí. Třeba i dalším zachutná stejně jako zdejší vyhlášené víno a slivovice. Bylo by na čase.
Tagy článku