Americká krása a mediální servilita: „Dlaždičský slovník“ představitelky USA, aneb Ztraceno v překladu po česku. Zveřejnil skandální rozhovor Snowden č. 2?
Ondřej Höppner si všímá pokrytectví, které je českou mediální specialitou, a současně se ptá na význam slova "fuck" a jeho vliv na mezinárodní politickou situaci.
„You know, fuck the EU!“ doporučila svému podřízenému náměstkyně ministra zahraničí USA Victorie Nulandová. Pokud si takto američtí diplomaté šuškají v soukromí, je to jejich věc. Jenže tento telefonní rozhovor s americkým velvyslancem na Ukrajině Geoffreym Pyattem někdo odposlechl. A záznam se pak objevil na Youtube.
Co není dovoleno volovi...
Našinec ani nemusí umět anglicky, aby věděl, co výraz „Fuck“ znamená. Jde o mimořádně vulgární výraz největšího opovržení, který lze slušně přeložit jen pomocí hvězdiček nebo teček, například: „EU n..rat!” Výraz, použitý paní Nulandovou je o to pikantnější, že ho pronesla žena – významná politička, takže zřejmě přesně vyjadřuje atmosféru, která vládne ve vztahu k EU v amerických politických kruzích.
Hlavní česká média, jako vždy oddaná všemu americkému, tak stála před nelehkým úkolem: Jak výraz „Fuck“ přeložit a současně USA nena...t!
Vzpomeňme, jak se čeští mediální strážci morálky a slušného chování politiků týdny hroutili z výrazu „Vole“ který pronesl v parlamentu tehdejší premiér Rusnok a Česká televize tajnou nahrávku zveřejnila.
Čtěte ZDE: Hodnotné informace získané ve veřejném zájmu: Rusnokovi se nechce na pohřeb a Miloš nevyleze do schodů. Odposlechy v přímém přenosu. To jsou, ty vole krávo, věci
Loutky Majdanu
Například Radiožurnál si se slovníkem americké náměstkyně ministra zahraničí poradil takto: „Fuck the EU“ přeložil jako „Ať jde EU do háje“, nebo mimořádně mdlým: „Vyběhnout s EU.“ Podobně s tím zápasila ostatní česká média. Nabízíme alternativu: „Ať jde EU k šípku“, případně „Ať se jde EU klouzat.“
Dalším stupněm v tomto ohňostroji české mediální servility je ukázkový skok na špek, nastražený potrefenou husou: Že za všechno vlastně může Rusko, které údajně rozhovor tajně nahrálo a pověsilo na youtube. Dodejme, že záznam, jehož pravost nevyvrací ani americká strana je označený velmi přesným názvem „Loutky Majdanu“.
Najednou se tedy neřeší, že paní Nulandová mluví jako dlaždič a že je rozhovor jasným důkazem nechutných politických her v zákulisí ukrajinské pseudorevoluce. Hlavní otázka je, kdo to vulgární paní náměstkyni „udělal“.
To německý Der Spiegel Online takové „problémy“ neřeší. S výrazem „Fuck“ z úst mocné dámy americké diplomacie naložil tak, že ho prostě ponechal, jak je – tedy „Fuck“ přeložil jako „Fuck“. Ví, že tomu každý rozumí a nemá zapotřebí v servilním předklonu další skandál americké diplomacie „zeslabovat“.
Jak mluví Angela Merkelová?
Evropská unie, která hraje s americkou stranou hru na mír a přátelství na věčné časy, se proti „fuckování“ nejprve ohradila. Vzápětí však už mluvčí „evropské diplomacie“ prohlásila, že to nebudou komentovat. Ale měli by. Není to tak dávno, co vypluly na mediální hladinu odposlechy americké tajné služby německé premiérky Merkelové. Při vší úctě k této dámě: Přestože měla napíchnutý telefon několik měsíců či roků, žádné „Fuck“ nebo „Scheisse“ jsme od ní neslyšeli. Nebo to alespoň „neuniklo“ do médií.
Americké tajné služby se za prokázané odposlechy německé premiérky dlouho zdráhaly omluvit, a přestože k omluvě nakonec došlo, vše vyznělo jako: „Pardon, ale co je na tom, dělali jsme jen svou práci“. Paní náměstkyně se sice tentokrát omluvila rychleji, ale jenom tak zvýraznila ubohost „omlouvací módy“ diktované politickou korektností, nikoli skutečnou lítostí.
Každý může být „špiónem“
V situaci, kdy je aktivita ruské tajné služby v odposleších americké náměstkyně Nulandové stále jen v oblasti spekulací (vše mohlo „snowdenovsky“ zrovna tak uniknout zevnitř), mluvčí ministerstva zahraničí ve Washingtonu Jennifer Psakiová už dopředu ví: „Tohle je nové dno v ruské špionážní taktice."
Jářku, žijeme v době, kdy nejen odposlechy nejvyšších politiků jsou stejně běžné jako hrníček na sousedově zdi. „Díky“ běžně dostupným aplikacím ani není třeba „vládní“ spolupráce s telefonními operátory. Každý může být špiónem. Stačí si na půl minuty „vypůjčit“ od kohokoli jeho mobil, stáhnout do něj aplikaci a od té chvíle víte, co jeho majitel říká, komu a kde právě je.
Médium je dnes již v podstatě každý, kdo má přístup na internet. Facebook nebo Twitter je často brán za minci stejně platnou jako jakákoli agentura – připomeňme údajný „fake“ atentát na Obamu a následnou reakci burzy.
Ačkoli se paní Nulandová za své „Fuck“ EU omluvila, nyní již bude jen těžko předstírat mír a lásku na věčné časy. A to nejen v případě snahy urvat si na úkor EU větší díl kořisti z dobře placené „revoluce“ na Ukrajině.
Tagy článku